Minulé dny nám připomněly nebezpečí, které s sebou přinášejí sněhové laviny. Vyžádaly si lidské oběti, když v Jeseníkách zůstali pod lavinou 3 lyžaři, z nichž jeden zahynul. Jen se štěstím unikli obří lavině v Krkonoších další lyžaři. Laviny i v nedávných letech zabíjely lidi v Krkonoších, Jeseníkách a v Beskydech, jsou známy smrtelné případy v lavinách ze Švýcarska, Francie, Ameriky i Asie. Proto jsou stále laviny v pozornosti odborníků, kteří vynalézají různé pomůcky, jako jsou lavinové airbagy, batohy, sondy, lavinové vyhledávače nebo senzory.
Ohrožené lesy
Lesníci se snažili celá desetiletí najít i cesty k tomu, jak vzniku lavin a jejich sesuvům předejít, ve vrcholových polohách vysazovali smrky a kleč, budovali sněhové lávky, mostky, ploty, zdi, kamenné tarasy, hradby z kůlů, sítě, místy se provádělo terasování svahů. Byly také uměle zalesňovány dráhy, kudy se laviny sesouvaly. Pohyblivé masy sněhu ohrožují nejen lidi, ale i lesy a s nimi půdu. Jsou ještě v paměti rozsáhlé půdní sesuvy v údolí Desné v Jeseníkách v roce 1950,které vedly ke značnému poškození lesů, půdy a vodních toků. Následky se odstraňovaly desítky let a nejsou dosud zaceleny.
Statistika Krkonoš eviduje za posledních 44 let 964 sněhových lavin. Tento vysoký počet případů by měl vést k tomu, aby se hledaly cesty, jak lavinám předejít a jejich počet zmenšit. Příroda se sama v minulosti starala o to, aby se sníh v nejvyšších horských polohách udržel a nepadal do údolí. V pásmu mezi horskými lesy a „holemi", tedy plochami bez stromů u horských vrcholů již před 2500 lety rostly souvislé porosty kleče. Dlouholeté zkušenosti ukazovaly, že ve vysokohorských polohách pomáhá kleč bránit vzniku sněhových lavin a půdním sesuvům, pohybům svahových zvětralin, pomáhá při ochraně lesa, při zadržování vláhy a jejího postupného uvolňování do dolních toků, podporuje vsak vody do půdy a zlepšuje množství zadržené vody i její kvalitu, zvyšuje bezpečnost horských bystřin, omezuje erozi a odplavování půdy i odvívání půdních částic při suchém období, zmenšuje škodlivý vliv přímého záření. Pro své významné vodohospodářské vlastnosti byly vysokohorské polohy s klečí zařazeny podle našeho vodního zákona do Chráněných oblastí povrchových vod (CHOPAV) na hřebenech Krkonoš, Jizerských hor, Jeseníků, Beskyd i Šumavy. Rozsáhlé přívalové deště poškodily nedávno přírodu a ohrozily životy lidí při katastrofálních povodních v Jeseníkách v r.1997 a 2009.
Kleč pomáhá zpevňovat svahy a pohyby kamenných bloků a zvyšuje bezpečnost horských bystřin, což i v současné době při přívalových srážkách je důležité. Podstatně omezuje pohyb větru i ošlehávání mladých stromků a zlepšuje tím klimatické poměry při horní hranici lesa. Chrání půdu a brání jejímu zimnímu vysychání. Kořeny kleče jsou povrchové, mělké, avšak široce rozvětvené, takže dobře zpevňují svažitou půdu. V nedávné době velkých imisních škod odolávala kleč podstatně lépe než ostatní dřeviny. Její vlastnosti jsou oceňovány u nás i v zahraničí. Připomenout je třeba i její příznivý vliv na vzdušnou teplotu a ochranu půdy před promrzáním. V Číně je kleč symbolem dlouhého života.
S překvapením a nesouhlasem byly přijaty zprávy, že se uměle vysázená kleč vysekává. Jedná se o vysekávání uměle vysázených, dnes už padesáti až stoletých klečových porostů v Jeseníkách s odůvodněním, že se jedná o nepůvodní stromy, ačkoli nad její původností jsou nejasnosti. Tyto kroky ohrožují současnou i budoucí bezpečnost lidí i přírody na horách. I kleč na Šumavě má svůj velký význam. Nynější kůrovcová kalamita vede k usychání smrkových porostů v blízkosti rašelinišť a zhoršuje tak jejich vodní režim.
Při kolonizaci hor od 16.století tehdejší osídlenci začali kleč vysekávat. Tím si rozšiřovali plochy pro pastvu dobytka, získávali dobré palivové dřevo a léčivý klečový olej. Z původních klečových krkonošských porostů s výměrou asi 4500 ha byla jejich výměra zmenšena v 17.18.století o celou čtvrtinu, asi o 1200 ha. Úbytek plochy klečových porostů se začal projevovat v rozsáhlém splavování půdy na svazích, ve větších povodňových škodách, v šíření kamenných a štěrkových sutí a v rozšiřování mrazových polí. Brzo si začali uvědomovat lesníci, přírodovědci, hydrologové i obyvatelé hor nepříznivé následky úbytku ploch porostlých klečí a začali s jejím umělým zalesňováním, nejdříve v Německu v Harzu a to již kolem r.1770. Umělé zalesňování klečí se pak provádělo v rakouských a bavorských Alpách, v našich horách, na Slovensku, ale také v Dánsku, v Rusku nebo na Ukrajině. Používalo se semeno domácího původu. Vletech od r.1870 do r.1913 se používalo i dovážené semeno z osvědčených alpských zdrojů s dobrou klíčivostí i dobrým následným růstem, ze kterého u nás dobře vyrostlo asi 500 ha uměle vysázených klečových porostů. Před několika lety byla prosazena jejich likvidace především pro genetickou odlišnost. Zdůrazňuje se, že pod nepůvodní klečí se méně daří rostlinám, jako jsou hořce, jestřábníky, zvonky, prhy, koniklece nebo že byl u nich zjištěn menší výskyt některých ptačích nebo hmyzích druhů, avšak bez ohledu na pozitivní vliv na půdu, současný drn, hydrologii, bezpečnost, nebezpečí lavin a turistiku. V rakouských a německých Alpách plní kleč dobře svoje protilavinové, protierozní a hydrologické poslání. Časopis Ochrana přírody v č.2/2013 hodnotí redukci klečových porostů na horní hranici lesa jako „úspěšnou", protože po jejím vysekání se rychle rozrostly alpínské trávníky. Avšak přínos trávníků nemá na zadržování sněhových lavin vliv. V Jeseníkách bylo asi před 120 lety vysázeno uměle 140 ha klečových porostů, kleč setam ujala, přizpůsobila se podmínkám, generativně i vegetativně se obnovuje a plní dobře protilavinovou funkci.
Při rozhodování o likvidaci poloviny umělých výsadeb v Krkonoších z posledních 100 let měly být doloženy také její příznivé vlivy. Kladný přínos dosavadních umělých výsadeb nebyl objektivně vyhodnocen. I na Šumavě kleč trpí, poněvadž kůrovcový žír likviduje smrky v okolí rašelinišť, zhoršuje podmínky pro kleč, a tím i vodohospodářskou účinnost rašelinišť.
Lavinová situace roku 2015 by měla být v orgánech ochrany přírody, v národních parcích a chráněných oblastech přehodnocena. Trvalým řešením, jak zabránit vzniku lavin, jsou lesy, jež by měly růst v místech jejich vzniku i v dráhách jejich pohybu. Měly by být složeny z odolných dřevin, mezi které patří jehličnaté stromy a kleč. Dosavadní stav i postup, při nichž se kleč vysekává, může vést ke zhoršení podmínek hor i životního a přírodního prostředí, může vést ke zvýšení výskytu lavin a zhoršení podmínek pro bezpečnost.
Důležitá kleč
Pro vysokohorské poměry by měla být kleč náročně hodnocena jako významný krajinný prvek podle zákonů č.252/1997 Sb., zákona o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb. a vodního zákona č. 254/2001 Sb. Měla by být chráněna a nikoliv vysekávána. I kleč z alpských zdrojů má u nás vodoochranný a protilavinový význam. Orgány ministerstva životního prostředí, vedení národních parků a chráněných oblastí a Lesů ČR by se měly zodpovědněji zabývat jak chránit nejen ohrožené byliny a ptačí druhy, ale i lesy, vodu, půdu, lidi, obyvatele i turisty a lyžaře a jak zvyšovat jejich bezpečnost. Při promyšleném a dlouhodobém řešení je nutno se zabývat lesnickými postupy v nejvyšších polohách. Ničení porostů kleče je škodlivé a je třeba ho zastavit.
IVO VICENA
