Po instalování pana Jana Stráského na, byť dočasného, ředitele NP Šumava by asi paní MĂĽllerová Švejkovi řekla: „Tak nám zabili národní park Šumava!” Ten by chtěl vědět, který, protože zná dva. Jeden se řídí zákonem o ochraně přírody a druhý zákonem o lesích. Jako správný bohorovný Čech by odpověděl, že toho prvního není škoda. Příběh by se mohl dále rozvádět do absurdního dramatu.

Ale vážně: Je tristní, když nový šéf NP Šumava veřejně sdělí: „Musíme se zamyslet nad krizovým plánem, který po určitou dobu a na určitých místech nebude vůbec brát vážně zákon o ochraně přírody a bude vycházet z lesního zákona...” (zvýrazněno autorem). Tady někdo (a nejen pan Stráský) předvádí obdobný formát myšlení jako někteří dnešní politici, kteří lékaře (oprávněně) hrozící odchodem chtěli zotročit vyhlášením mimořádného stavu jako většina politiků-aparátčíků z let budování komunismu, kteří poroučeli větru dešti, rozorávali meze, vysoušeli mokřady, napřimovali vodní toky. Jaké ohromné škody (často nevratné) se tím způsobily, zjišťujeme až dnes.

Je pravda, že zákon o ochraně přírody od jeho poslední novely není zákonem speciálním ve vztahu k zákonu o lesích či vodách. Měl by jím ale být aspoň na území národních parků nebo by aspoň měl být těmto zákonům roven. Snaha ho ignorovat je znakem ignorantství. Přístup pana Stráského a většiny regionálních, krajských i státních politiků k přírodě obecně a Šumavě zvláště je diametrálně odlišný od dosavadního přístupu k Šumavě. Nutně jí musí uškodit. Už jen z toho důvodu, že příroda je konzervativní, špatně snáší „odezdikezdismy” a nedá se řídit jako třeba Klub českých turistů.

Obávám se, aby nové vedení se po pár měsících nezačalo chválit, jak v tom boji s kůrovcem slavně zvítězilo. Všechny ukazatelé totiž naznačují, že kůrovcová vlna loni dosáhla svého maxima a začíná opadat jednak přirozeně a jednak na základě opatření, která přijalo bývalé vedení parku.

Je to obdobné tomu, jak Hitler využil toho, že jeho uchopení moci náhodně korelovalo s končící hospodářskou krizí v Německu a tvrdil, že nastartování hospodářského růstu je jeho úspěchem. Věřili mu to pak i lidé v Sudetech. Obávám se, aby se historie neopakovala.

Musím se ohradit i proti další dobře živené tezi, že na Šumavě lidé a příroda žili spolu po staletí. Nositelé této myšlenky buď neznají historii, nebo lžou. Ty dvě entity (lidé a divočina) zde nežili spolu, nýbrž vedle sebe. Do lesa chodili, jen když museli. Hajní proti pytlákům, financové proti pašerákům. Všichni měli důvod, aby se v lese chovali tiše. I ty pověrčivé babky a děcka sbírající lesní plody klevetily jen potichu – bály se hejmonů a jiných hrůzných tvorů, kterých tehdy Šumava byla plná.

Ještě moje babička, která ty byliny a lesní plody sbírala, a nalepšovala si tak svůj skromný důchod a jídelníček, mně říkala, že do lesa na houby se může až po svatém Jánu, do té doby jsou jedovaté. Tím mimochodem byli uchráněni hnízdící tetřevi, tetřívci, jeřábci od rušení v době, kdy potřebovali nejvíce klidu k úspěšnému vyvedení mladých.

Tomu tak dnes není. Ba ani to tak není jako za časů pana Váchala, kdy turistů, kteří zavítali do šumavské divočiny, bylo pár a chovali se k ní s úctou. Myslím si, že počet turistů tohoto typu se nezměnil, zbytek jsou spíše polykači kilometrů, nikoli lidé hledající emočně silné estetické zážitky. Vím, že asi moc nezměním antropocentrický a exploatační přístup k přírodě pana Stráského. Ale dovolím si ho požádat, aby se více věnoval bodovým zdrojům znečištění vod. Měl by prosazovat důslednou kontrolu toho, jak obce a zvláště provozovatelé a vlastníci roztroušených chalup dodržují podmínky nakládání s vodami. Zda vypouštějí dostatečně čištěné splaškové vody a jak nakládají s čistírenskými kaly. Většinou lze pochybovat, že se zákony dodržují. Stačí se podívat, jaká nepřirozená vegetace roste u nemovitostí v místech, kam je vypouštěna voda, která prošla čistírnou odpadních vod (nechce se mi psát vyčištěná).

Znám na Šumavě i potok, který občas páchne. Důvodem možná je to, že potravinářský provoz, který je umístěn hned vedle toho potoka, do něj pod rouškou noci občas vypustí kaly.

Měl by také bránit tomu, aby se na Šumavě stavěly podobné megalomanské stavby jako třeba v okolí Modravy. Měl by... No, měl by vědět, že jsme tvorové pomíjiví a příroda byla věčná – dokud ji člověk neudělal další dobře obchodovatelnou komoditou.