Ředitel Národního parku Šumava (NPŠ) Pavel Hubený hájí přirozenou obnovu lesa, která podporuje růst horské smrčiny v některých lokalitách NPŠ, zejména v oblasti Modravy nebo Plešného jezera.
Jde o šumavské lesy nad 1200 metrů nad mořem. Kvůli drsným podmínkám se v těchto nadmořských výškách objevují převážně dvě dřeviny, dominantní smrk ztepilý doplněný jeřábem ptačím. Největším územím horských smrčin, které se ponechaly přirozenému vývoji po té, co je v polovině devadesátých let napadl kůrovec, jsou právě oblasti Modravských slatí, Velká a Malá Mokrůvka a kar Plešného jezera.
„Rozhodnout o bezzásahovosti bylo tehdy velmi těžké. Rozhořely se vášně, které neutichly dodnes, a spoustu věcí, které se v rozpadajícím se lese dějí, jsme pouze tušili. Dnes už ale mnohé děje, o kterých se diskutovalo, například to, jestli se les sám dokáže obnovit a jak bude vypadat nebo jakou úlohu mají pionýrské dřeviny, můžeme s určitostí popsat a hlavně je můžeme sledovat na vlastní oči," řekl novinářům Hubený. Ten právě v polovině 90. let prosazoval bezzásahovost a přirozený vývoj horské smrčiny na Modravsku.
Odborníci se tehdy domnívali, že obnova proběhne podle velkého vývojového cyklu lesa, tedy že po odumření horního stromového patra na plochu nalétnou nejdříve pionýrské dřeviny jako bříza, osika, jeřáb a další. Tyto postupem času připraví plochu pro vývoj náročnějších druhů, jako je smrk.
„Teď už ale víme, že smrk si dokáže vytvářet takzvanou banku zmlazení, která roste v podrostu dospělého lesa. Odumření dospělých stromů umožní přístup světla do podrostu a malé stromky, které doposud čekaly v zástinu na svoji šanci, ji pro svůj růst dostanou. Prosvětlením lesa se v těchto porostech i zvýší zastoupení jeřábu ptačího," vysvětlil nový růst lesa Jaroslav Červenka ze Správy Národního parku Šumava.
Hubený pak v této souvislosti připomněl, že na místech po kalamitě zůstalo poměrně velké množství smrků s tloušťkou kmene 7 cm až 30 cm, těch je zde dnes zhruba 190 na hektar a průměrně pět smrků na hektar o průměru kmene větším než 30 cm. Tyto stromy jsou kostrou budoucího lesa a i zárukou jeho bohaté věkové struktury.
„Chápu, že pro mnohé návštěvníky to je hrozný zážitek. Na první pohled se může zdát, že tady žádné přirozené zmlazení není, vše je ponuré, mrtvé. Je ale třeba se podívat podrobněji. Mnohé stromky ještě nejsou vidět, vždyť od Kyrilla uběhlo pouhých devět let a od kůrovcového žíru teprve šest, maximálně sedm let," říka ředitel NPŠ.
