Nová Lhota – Říká se jim Sáharé a s pouští Sahara to nemá nic společného. Nazývali se tak chlapi, kteří se v horských podmínkách chudobného Horňácka živili kácením a zpracováním dřeva. Právě jim patřilo sobotní Sáharské vzpomínání v Nové Lhotě.

„Práce to byla namáhavá. Panovaly u nás tuhé zimy, kdy napadlo hodně sněhu. Ten museli Sáharé nejdřív odházet. Pokácený strom pak na saních, kterým se říkalo pešáky, sváželi na místo, odkud už ho mohli odtáhnout koně,” zavzpomínal Jan Bajko z Nové Lhoty na vyprávění o práci svého dědy i otce.

Ukázat, jak Sáharé starým způsobem káceli stromy, chtěli jejich potomci z Nové Lhoty naživo i v sobotu. Poprvé však museli vyzkoušet „mokrou variantu”. „Letos je to třetí ročník Sáharského vzpomínání, který pořádáme každý druhý rok. Dva ročníky se vydařily, tento holt musíme kvůli dešti strávit v kulturním domě, kde musíme sníst a vypít vše, co jsme připravili,” řekl starosta Nové Lhoty Antonín Okénka. Byl trochu zklamaný z toho, že v krojích nemohli vyrazit na Kubíkův vrch a tam ukázat lidem, jak se postaru – jen pilou a sekerami – stromy kácely. Diváci, kteří přišli, se přesto nenudili. Nejdříve Folklorní skupina z Nové Lhoty zatančila a zazpívala sáharské písně, pak se promítal dokument Sáharé. Večer se lidé bavili na besedě u cimbálu a při tom ochutnali pravou novolhotskou kyselici či uzené maso. Podle starosty se lidé ručním kácením dřeva živili už na konci šestnáctého století, kdy Nová Lhota vznikla. „Byla to obrovsky těžká a špatně placená práce. Lidé káceli a pak zpracovávali dřevo na různé nářadí, jako byly hrábě, vidle, lopaty, vozy či žebřiňáky. Ty pak prodávali až k Mikulovu, Znojmu, do Staré Turé či Senice,” vyprávěl starosta, kde končily statné karpatské buky. Pojmenování Sáharé dostali dřevorubci podle měrné jednotky sáh. „V různých státech světa znamená sáh něco jiného. Podle lhoťáckých Sáharů to byly čtyři metry dřeva,” objasnil.

Dřině v lese se přizpůsobil i tamní kroj. „Jako jediný z horňáckých krojů má ten novolhotský kožené boty, takzvané krbce, a tlusté sibiřské ponožky. Lidé nosili kroj z hrubého sukna, aby v horách nezmrzli,” popsala Irena Mikesková, vedoucí Folklorní skupiny z Nové Lhoty, jež pro sobotní deštivé počasí připravila folklorní pásmo plné sáharských písní. „Jsou o těžkém životě, o práci v horách, o lásce,” přiblížila Mikesková s tím, že sáharských písní je hodně a zpívají se dodnes.

Fotogalerie na: www. hodoninskydenik,cz