V mládí dobře lyžoval, zvládl i Vasův běh, a tak nepřekvapí, že absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Jan Farkač (52) vystudoval tělesnou výchovu a biologii, protože se mu spojení sportu s přírodou líbilo. Od roku 1993 učí zoologii na České zemědělské univerzitě, dnes na Fakultě lesnické a dřevařské.

* Před šesti lety jste spolu s 230 akademiky, geology, lesníky a biology podepsal alarmující výzvu, že lesy u nás vymírají. Jak na tom jsou?

Nevymírají lesy jako takové, ale ohroženy jsou lesy, které nefungují jako plantáže na výrobu dřeva. V takových lesích neroste jen jeden druh hospodářsky žádané dřeviny, ale různě staré jehličnaté a listnaté stromy. Zdravý les je složitý ekosystém - stovky druhů bylin, desítky druhů obratlovců, tisíce druhů bezobratlých živočichů a mikroorganismů. Všechno to dohromady se podílí na tvorbě půdy nezbytné pro jeho další existenci. Nevhodným managementem některých lesů si člověk krátkozrace, byť vědomě připravuje problémy, jež potom nedokáže vyřešit.

* Lesy trápí přemnožená vysoká zvěř a divočáci. Škody na porostech jdou do desítek milionů korun. Máte představu jak situaci řešit? Že by rozdáním kulovnic lidem?

To by asi výrazně ubylo i obyvatel. Ale vážně - určitě by pomohlo snížení normových stavů zvěře a jejich důsledné dodržování. Naše měnící se hospodářská krajina neumožňuje dlouhodobě držet stavy, které již neodpovídají jejím možnostem. Snižování škod můžou pomoci v nejcennějších ekosystémech - třeba na Šumavě nebo v Krkonoších - přezimovací obůrky. V nich je zvěř v zimě zavřena a přikrmována a nepáchá škody. Osobně bych redukci provedl přímo v těch obůrkách a na jaře vypustil jen omezené množství kusů.

* Kůrovec na Šumavě zlikvidoval cenné lokality vysokohorských smrčin s původním genofondem, některé stromy byly i 300 let staré...

To není přesné. Kůrovec využil pouze to, co jsme mu umožnili. Strašení likvidací původního genofondu vyplývá z neznalosti situace. Když byl před 20 lety vyhlášen Národní park Šumava, možná jsme si mysleli, že všichni máme stejný cíl: favorizovat přírodní děje a přírodu Šumavy. Řada z nás si neuvědomila, že k přírodě blízkému či přírodnímu lesu patří také všechny věkové kategorie zde rostoucích dřevin. Že k lesu patří jeho zrození, život a smrt. A že taková Šumava může být. Když vidíte pod clonou odumřelých stromů vyrůstat nový les, který tam vyroste „zadarmo” a který s sebou nese i prostředí pro spousty organismů typických pro Šumavu, můžete mít jistotu, že si to tady řídí příroda skutečně sama. Měli bychom být rádi, že Šumava takový stav umožňuje.

* Jak si v současnosti šumavský strašák žije?

Současný šumavský strašák určitě není kůrovec, nýbrž neznalost lidí, kteří si uzurpují právo rozhodovat o všem, aniž by o tom alespoň trochu věděli. Proto nepřekvapí, že ochranu přírody řídí v národním parku doktor filozofie s podporou všehoschopných politiků. Myslíte si, že najdete na světě dalšího ředitele národního parku, který veřejně prohlašuje, že „s přírodou je potřeba bojovat”? Měli bychom si v této souvislosti odpovědět na jednoduchou otázku: Chceme, nebo nechceme národní park? Anebo chceme pouze výhody z něj plynoucí a ostatní se nás netýká?

* Prominentní obyvatel Šumavy je tetřev hlušec. Pouze na něm záleží, zda budou otevřeny nové stezky v prvních zónách, a proto si správa parku za 200 000 Kč objednala studii. Z ní vyplývá, že turisté nemají na jeho populaci zásadní vliv.

Škoda že správa parku pominula skutečné specialisty, kteří o tetřevech a jejich životních nárocích a rozmnožování ve střední Evropě něco vědí. Vlastně ani je oslovit nechtěla, protože řada už zveřejněných studií a hodnocení jí na ruku zrovna nešla. Je jasné, že v současnosti vůbec nejde o smysluplnou ochranu přírody, ale jen o plnění politických dogmat a nesmyslných projektů.

* Studii, podle které populaci tetřeva na Šumavě vadí více predátoři než turisté a dřevorubci, nyní zpochybnilo třináct univerzitních profesorů. Jaký je váš názor?

Jako zoolog a ekolog souhlasím s jejich názorem. Ačkoli jsem žádnou vědeckou práci o tetřevu hlušci nepublikoval, dokážu vyhodnotit publikovaná data. Tetřevovi turistický ruch opravdu významně vadí. Nic na tom nezmění například ani z vůle lidu zvolený starosta obce Modrava.

* Jak byste zhodnotil dvacetiletou existenci národního parku?

Založení byl zodpovědný krok s cílem ochránit přírodní hodnoty největšího středoevropského lesního komplexu, navíc navazujícího na bavorský park. Zakladatelé určitě neměli na mysli jen ochranu „zeleného” lesa, ale šumavské přírody jako unikátního celku. Vyhlášením národního parku byly sloučeny pralesní porosty, rašeliniště, skalní výchozy, sutě i říční toky, hospodářské lesy... Dlouhodobé odkládání smysluplného rozdělení do zón, chybějící vůle dodržovat bezzásahové území i neschopnost některých lidí chápat přírodní procesy jako nezměnitelný princip zavedly park do komplikované situace. Je nezbytně nutné se zamyslet nad tím, co vlastně chceme. Národní park Šumava je především zkouška naší úcty k přírodním hodnotám. Zvládneme je snadno a rychle zničit, ale nikdy je nedokážeme stejné vytvořit.

* Co se vám vybaví, když uslyšíte výraz Klánovický les.

Že je řeč o mimořádné přírodní lokalitě. O největším lesním komplexu v Praze s ohromnou vědeckou, kulturní i estetickou hodnotou, ve kterém žije řada druhů cévnatých rostlin, bezobratlých i obratlovců vedených v Červených seznamech ohrožených druhů. A že jen zvláštní územní ochrana celistvého a velkého území pomůže lépe ochránit přírodní podmínky pro řadu naprosto výjimečných organismů. Proto je pro mě naprosto nepřijatelná představa, aby se jeho část vykácela kvůli golfovému areálu.

* Absolvoval jste desítky cest po různých koutech světa. Kde vás příroda nejvíc oslovila?

Ať to byly návštěvy Číny, Nepálu, ruského Dálného východu nebo pobyt v poušti Karakum v Turkmenistánu, na Kavkaze, na řeckých ostrovech, na jemenském ostrově Sokotra v Indickém oceánu nebo třeba v Kamerunu, vždycky jsem se těšil domů. Mám oblíbené Krkonoše, tam se strašně rád vracím. Chcete-li jedno místo, je to hora Vysoké kolo, vlastně taková hromada šutrů.

* Určitě vyhledáváte místa daleko od turistických cest. Máte nějaký drsnější zážitek z divočiny?

Jednou jsem si vlastní neopatrností zkomplikoval pobyt v pohoří Sichote-Aliň u řeky Ussuri. Po tajfunu vylezla zvířata z úkrytů a já přehlédl v klubku užovek jednoho chřestýše, tedy správně ploskolebce. Uštkl mě do prostředníčku levé ruky, naštěstí jen jedním barevné skvrny na celé ruce také týden. Nekróza zubem. Otok prstu a ruky trval týden, v okolí vpichu jedovým zubem způsobila i oddělení nehtu, hojení trvalo tři měsíce. Omezený cit v koncové části prstu mám dodnes. Děsně to tenkrát bolelo. Píchal jsem si injekce, které jsem naštěstí měl s sebou, a řídil se radou místních: „To se musí vydržet.” A víte, že to pomohlo? Emotivnější však byla událost v moři u ostrova Sokotra, když se topil můj nejlepší kamarád. Jsem rád, že jsme to oba zvládli.

* Existuje nějaké místo, které byste rád prozkoumal?

Ano. Šumavu po padesáti letech.

* Vozíte si ze zahraničí nějaké broučky domů? Ptám se v souvislosti s kauzou entomologů Petra Šváchy a Emila Kučery, kteří byli zatčeni v Indii kvůli nezákonnému sbírání hmyzu.

Je velký rozdíl mezi pašováním třeba nelegálně pochytaných papoušků nebo goril pro potěchu chovatelů a transportem bezobratlých živočichů pro vědecké účely. Například u brouků jsou důležité znaky na pohlavních orgánech samců. Pro jejich správné určení je nezbytný mikroskop. To v pralese nebo v poušti nejde. Populaci většiny bezobratlých vzhledem k jejich velkému množství sběr pro vědecké účely určitě nepoškodí. Díky sbírkovým položkám lze navíc uchovat doklady o výskytu konkrétního druhu na konkrétní lokalitě a v konkrétní době. Třeba i proto, kdyby místo výskytu člověk zničil svou činností. Pro většinu převozů je dobré opatřit si dokumenty. Jejich zařizování bývá sice zdlouhavé, ale určitě se vyplatí.

* Je pašování zvířat a rostlin velký byznys?

Samozřejmě. Když je poptávka... Je to ovšem otázka spíš pro překupníky a jejich odběratele.

* Zřejmě nejbezpečnější je vozit si přírodu ze zahraniční nafocenou. Jistě máte ohromný archiv. Využíváte ho?

Jasně. Hodí se pro přednášky, publikace i výuku. Pro mě jsou především deníkem z cest a připomínkou prožitků. Sebekrásnější záběr ale nenahradí atmosféru. Proto mají zážitky z cest prezentované fotografiemi jen omezenou vypovídací schopnost.

* Loni jste výstavou svých fotek a přednáškami ve Vlašimi prezentoval přírodu Kamerunu. Jaký je v dobách internetu a řady vzdělávacích televizních kanálů o takové akce zájem?

Kupodivu velký. Neosobnost sdělení na internetu a často neúplné nebo přehnané informace jsou výhoda pro osobní prezentaci autora. Navíc může využít také reakcí posluchačů a často se rozvine diskuse. Osobní kontakt je nenahraditelný. Výstava o Kamerunu byla už druhá. V roce 2009 v Brně jsem zajišťoval expozici Kamerunu na Světové výstavě lovectví a myslivosti. Chtěl jsem ukázat Kamerun jako zemi, kde lze najít nejen úžasnou přírodu, nýbrž i zajímavé lidi.

* Z živočišné říše jsou vám prý nejsympatičtější střevlíci. Proč právě tito malí dravci?

Fandím čeledi střevlíkovitých brouků. Můžou za to dva lidé. Zubař Zdeněk Švaněk, který mi před čtyřiceti lety ukázal svou sbírku a uměl o každém exponátu krásně povídat. Jak žije, kde ho chytil a co s tím souviselo. Na přírodovědecké fakultě mě pak profesor Karel Hůrka zasvětil i do dalších oblastí studia střevlíkovitých brouků, kteří jsou mimochodem ukazateli ekologické kvality prostředí. Diplomka o nich byla vážný signál mé cesty od sportu k přírodě.

* Střevlík Masorád. Říká vám to něco?

Jasně, je to jeden z hrdinů okolo Ferdy mravence a brouka Pytlíka. Knížky Ondřeje Sekory doporučuju jako první entomologickou literaturu pro nejmenší.

* Prý máte spočítány střevlíky z rašelinišť u Božího Daru.

Při monitoringu střevlíka Ménétriesova jsem jednu sezonu sledoval božídarskou lokalitu, na které jsem měl sto pastí. Jednou týdně, od května do října, jsem všechny střevlíky, kteří do těchto pastí spadli, označil speciálním kódem pomocí drobných zářezů pilníčkem na krovkách. Poté jsem je vypustil. Při chycení již označených brouků jsem měl možnost zaznamenat, odkud kam a za jakou dobu se dostali. Pomocí zpětných odchytů lze také vypočítat počet dospělých jedinců na lokalitě, což bylo tenkrát asi 4 500 kusů.

* Lákají se holky lépe na vlastnoručně pořízenou sbírku motýlů, nebo brouků?

Tak velký vzorek holek jsem nevyzkoušel, abych to mohl zodpovědně posoudit. Navíc mám zkušenost pouze s brouky. Rozhodně ale můžu říct, že mám nesmírně tolerantní manželku, dceru i syna. Bez nich by moje časově náročná práce nebyla možná.

* Je obtížné vytvořit kolekci preparovaného hmyzu? Asi nestačí jen špendlíky a entomologická krabice...

Není to tak složité. Musíte ale mít jasný cíl a pročíst odbornou literaturu. Sbírání brouků nebo motýlů totiž není sbírání známek - je to zájem s dalekosáhlým dopadem. Tedy je-li dělán odpovědně. Je to zájem, který může propojit profesionály s amatéry. Jako příklad může posloužit Česká společnost entomologická.

* Co vás v posledních letech jako biologa nejvíc naštvalo?

Když někdo stůj co stůj prosazuje svůj názor a přehlíží zájmy ochrany přírody deklarované našimi zákony, což jsou zájmy veřejné! Nadzvedly mě třeba likvidace jediné lokality výskytu jednoho druhu střevlíčka šídlatce v Doubí kvůli kontroverzní výstavbě plavebního stupně Děčín nebo opakované navrhování kácení lesa kvůli golfovému hřišti v Klánovicích. Bezohlednost některých nápadů je až neuvěřitelná.

* A radost jste z něčeho měl?

Mám radost ze všech našich absolventů, kteří využili studia ke svému duševnímu obohacení. Výsledky jejich práce jsou pak vidět nejen v jejich bakalářských a diplomových pracích. Rád vnímám jejich další úspěchy. Hlavně těch, u nichž je patrné, že je to baví a pořád na sobě pracují. A že chápou, co to je pokora a úcta ve vztahu k přírodě i lidem.

* Za posledních 100 let prý zmizelo z naší přírody 3 000 druhů hmyzu a tisíce druhů jsou v ohrožení. Dá se s tím něco dělat?

V naší přírodě žije zhruba čtyřicet tisíc druhů živočichů. Z nich je necelých pět set druhů obratlovců, ostatní patří mezi bezobratlé - tedy pro lidi všemožná žoužel. Mizejí hlavně druhy, jimž jsme změnili nebo měníme jejich životní prostředí a které se novým okolnostem nedokázaly přizpůsobit. Ovšem pro druhovou rozmanitost jsou tyto druhy klíčové. I kdyby se totiž podařilo vliv člověka omezit a jimi obývané lokality vrátit do původního stavu, zpátky se nevrátí. Nedokážou to. Proto je velmi důležité uchovat v naší přírodě poslední místa jejich výskytu ve stavu, jaký potřebují.

* Před rokem jste se kvůli brouku páchníkovi hnědému podílel na revitalizaci valdštejnské lipové aleje v Jičíně...

To je pěkný příklad, jak se při respektování životních nároků tohoto zvláště chráněného druhu brouka našla cesta pro obnovu věhlasné aleje. Larvy páchníka se tři až čtyři roky vyvíjejí v dutinách starých stromů, především ve střední a horní části kmene. Je proto nezbytné, aby v aleji zůstaly. Alespoň větší část. Přitom je třeba dosazovat stromy mladé, aby, až ty nejstarší odumřou, byly blízko připraveny další „dutinoví” nástupci. Potom pro páchníka a jeho skrytý vývoj zůstanou stále příznivé podmínky. Páchník je navíc typický „deštníkový druh”, který indikuje výskyt dalších, mnohdy ještě vzácnějších druhů bezobratlých živočichů.

* Podle vašich studentů patříte mezi oblíbené pedagogy. To proto, že s nimi jezdíte na výlety, nebo máte i jiné finty jak je zaujmout živočišnou říší.

Tak to se budete muset zeptat jich. Jsem možná přísný a náročný, ale určitě spravedlivý. Už při první přednášce studentům říkám, že frajeřina je umět a znát. A to platí třeba i u rybníka, když se jich dítě zeptá: „Táto, mámo, tady něco leze. Co to je?”

***

Doc. PaedDr. Jan Farkač, CSc. (52)

* Docent zemědělské a lesnické zoologie, kandidát věd z ekologie.

* Pracoval jako zahradník v Zoo Praha.

* Vyučuje na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze (přednáší zoologii, vede terénní cvičení, zabývá se bioindikací, biodiagnostikou a biomonitoringem).

* Popsal přes 60 pro vědu nových druhů brouků, publikoval přes 100 vědeckých, odborných, ale i popularizačních prací.

* Je autorizovanou osobou pro biologické hodnocení.

* Od roku 2004 působí jako vědecký tajemník České společnosti entomologické.

***

dotazník

* Mrzelo vás, že se rozdělilo Československo? NE

* Zavedl byste na psí bojová plemena zbrojní průkaz? ANO

* Jezdíte MHD? ANO

* Umíte uvařit svíčkovou? NE

* Je správné, že podporujeme atomovou energii? ANO

* Čtete e-knihy? NE

* Věříte v Boha? NE