Nová certifikovaná metodika VÚLHM usnadní volbu přípravných dřevin při obnově kalamitních holin

Metodika poskytuje ucelený návod pro výběr vhodných dřevin podle jejich kvantitativního a kvalitativního melioračního efektu. Součástí je rovněž zpracování doporučených kombinací přípravných a cílových dřevin a přehled očekávaných přínosů z hlediska zlepšení půdních a ekologických podmínek.

Vedle kalamitních holin na lesních půdách představují významný problém také degradovaná stanoviště antropogenního původu, zejména důlní výsypky, imisní holiny v pohořích severozápadních Čech či půdy postižené erozí. Tato stanoviště se vyznačují absencí humusového horizontu, extrémními fyzikálními a chemickými vlastnostmi substrátu a ztíženými podmínkami pro přirozenou obnovu lesa. Jejich úspěšná stabilizace a zalesnění jsou přitom nezbytné jak z hlediska krajinotvorného, tak z hlediska vodohospodářského a rekreačního.

Metodika Volba přípravných dřevin pro zajištění melioračního efektu mladých porostů po obnově kalamitních holin a degradovaných stanovišť je ke stažení ZDE.

Přípravné (pionýrské) dřeviny hrají důležitou roli v přirozených sukcesních procesech. Patří mezi rychle rostoucí a světlomilné druhy schopné obsadit rozsáhlé otevřené plochy, vytvořit porostní zápoj, a tím nastartovat proces obnovy lesa. Jejich ekologická strategie jim umožňuje překlenout období, kdy cílové (klimaxové) dřeviny nejsou schopny na holině či degradovaném substrátu přežít a růst.

Výsypkové plochy ponechané spontánnímu vývoji jsou v prvních letech kolonizovány pionýrskými dřevinami.

Výběr vhodné přípravné dřeviny je klíčovým krokem při obnově lesa na kalamitních holinách i degradovaných stanovištích. Jednotlivé pionýrské druhy se odlišují svými ekologickými vlastnostmi, růstovou dynamikou i intenzitou melioračního účinku. Některé poskytují rychlý zápoj a ochranu půdy, jiné významně zlepšují úrodnost prostřednictvím fixace dusíku či přispívají k podpoře biodiverzity. Je však třeba počítat i s jejich limity, jako např. krátkověkostí, rizikem předstihu (kdy přípravná dřevina roste rychleji než cílová), náchylností k chorobám nebo silným tlakem zvěře.

V metodice jsou proto shrnuty hlavní charakteristiky nejvýznamnějších přípravných dřevin, jejich přínosy i omezení. Vše je pak přehledně uspořádáno do tabulek. Metodika popisuje využití břízy bělokoré, břízy pýřité, olše lepkavé, olše šedé, topolu osiky, jeřábu ptačího, vrby jívy, vrby lýkovcové, modřínu opadavého, javoru klenu, javoru mléče, javoru babyky, dubu zimního.

Častou formou lesnické rekultivace je výsadba i některých cílových dřevin, například smrku, přímo do výsypkového substrátu.

Metodika navazuje na předchozí práce, přičemž poskytuje několik zásadních doplnění oproti dosavadním postupům:

• Poprvé je představen systematický postup výběru přípravné dřeviny podle jejího melioračního účinku. Zohledňuje se nejen rychlý růst a zápoj pionýrů, ale také jejich vliv na úrodnost půd, mikroklima, hydrologii a podporu biodiverzity.
• Metodika jako první zařazuje i degradovaná stanoviště (zejména důlní výsypky a další antropogenní substráty), která nebyla v předchozích metodikách zohledněna. Poskytuje doporučení pro volbu vhodných pionýrských dřevin a jejich kombinací s cílovými dřevinami v těchto specifických podmínkách.
• Součástí metodiky je také praktická rozhodovací matice umožňující rychlou orientaci lesního hospodáře při volbě přípravné dřeviny podle typu stanoviště a očekávaného melioračního efektu.

Díky těmto prvkům metodika rozšiřuje dosavadní poznatky a poskytuje lesnické praxi ucelený a aplikovatelný nástroj pro efektivní obnovu lesa jak na kalamitních holinách, tak na degradovaných stanovištích.

Podle TZ VÚLHM, red.
Foto: archiv autorů metodiky