Šumava je místem, kde podnikám, mám zde Slunečnou kavárnu na Srní a také pobočku nejúspěšnější světové manufaktury na marmelády. Prožila jsem zde významnou část svého života a především, Šumava má nenahraditelné místo v mém srdci. Miluji Šumavu. I proto, a přes veškerý nesoulad, se kterým se střetávám, zde zůstávám a zůstanu. Nejsme krajem ideálním, mnohé zde funguje napůl, něco vůbec, a ti, kteří dostávají správu věcí veřejných do svých rukou, především pak vedení některých obcí a jistá část Správy NPŠ, nepracují k užitku přírody, návštěvníků a již vůbec ne nás, místních, kteří tvoříme nedílnou součást kulturní krajiny Šumava.

Jsem ráda, že vznikl Národní park Šumava a vždy jsem věřila, že časem – a toho bohužel uběhlo již přesmíru – se stane plnohodnotným partnerem nás, zde žijících, partnerem rovnocenným a respektovaným. Před několika lety se moje očekávání, a věřím, že i většiny sousedů blízkých či vzdálených, začalo konečně naplňovat. A já mohla vyjádřit plnou podporu rodáku z Horské Kvildy,který měl všech pět pohromadě. Když poté Jiří Mánek přišel s projektem Partner Národního parku Šumava, neváhala jsem a tuto čestnou roli přijala. Ano, čestnou. Byla jsem hrdá na ten titul, aniž by mi cokoli ekonomického přinášel, ale právě a jen proto, že jeho držením mohu vyjádřit svůj vztah jak k parku, tak jeho řediteli. Dnes již bohužel bývalému.

Zpráva o jeho bezprecedentním odvolání, které považuji za politický krok motivovaný nenávistí těch, kteří by si ze Šumavy přáli kůrovcem sežranou pustinu bez... lidí, bez života, mě zastihla na cestách daleko od domova v rámci mé European Marmalade Expedition. Zastihla a šokovala. Nemohla jsem jinak, a Jiřímu Mánkovi obratem zavolala a vyjádřila svoji hlubokou lítost a podporu. Ale to je málo.

Nemám moc vedení šumavských obcí, starostů či krajských pánů. Ani senátora, který na 8. května organizuje lidový tábor v dobré věci. Mám jen potřebu jedné malé holky vyjádřit nesouhlas a nevůli být po vůli těm, kterým má být Národní park Šumava, a zprostředkovaně my, zde žijící a podnikající, svěřen k dalšímu experimentu pod taktovkou nemístních a s diktátem z Bruselu. Dnes jsem oficiálně oznámila manažerům projektu Partner NPŠ, jehož jsem byla do pátku tohoto týdne hrdou členkou, partnerkou, že pozastavuji toto partnerství s předzvěstí jeho zrušení. Nehodlám být, jakožto podnikatel a občan, podporovatelem organizace (a jejího dozorujícího orgánu), která likviduje ty, kteří pro ni dýchají, obětují jí vše a především, mají v tom respektované kladné výsledky a historicky nejvyšší podporu ze strany obcí a obyvatel Šumavy. A takovým byl a zůstává Jirka Mánek.

Je mi to strašně líto, ale Blanka Milfaitová přestává být Partnerem Národního parku Šumava!