Les, který zčásti lehl popelem, se v podstatě vyčistí – odumřelé větve, jehličí, uschlá tráva zmizí, navíc se les prosvětlí. Popel má navíc v sobě minerální látky. To vše svědčí tomu, aby vyklíčily rostliny, které by jinak v původním prostředí nevyrostly.
„Vypalování, vlastně tedy řízený požár založený v přírodě, je management jako každý jiný. Vhodný či zhoubný podle toho, kdy a jak ho použijeme. Ani všelék, ani hřích. Jistě nelze jen tak škrtnout sirkou a počkat, co to asi udělá. Zásadně mylný je však i dojem, že oheň přináší přírodě jen zkázu," uvádí materiál ministerstva životního prostředí Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000.
Řízené ohně nejsou něco, co by si vymysleli čeští ochranáři přírody. Využívá jich totiž řada evropských zemí, mezi nimi i Velká Británie. Ve Skotsku mohou pod dohledem vypalovat porosty od října do dubna, v jiném období pak s udělenou výjimkou. Povolené je vypalování také v Nizozemsku, Estonsku, Slovinsku, Francii, Španělsku, Portugalsku nebo v Německu. Zatímco ve Španělsku a Portugalsku je řízený požár využíván zřídka, Francie s ním má bohatší zkušenosti. Od 90. let se používá často a má tam prokazatelně pozitivní výsledky.
Dokonce se leckdy uvádí, že vypalování některých biotopů je stejně tradiční jako například pastva. V Anglii a Německu se na vřesovištích používají oba nástroje – tedy oheň a spásání ovcemi nebo kozami dohromady.
Celý článek najdete v Lidových novinách.
