Rozhovor týdne s Martinem Voráčem, expertem Hnutí DUHA na ochranu přírody
* V jaké fázi se nyní nachází diskuse o nové zonaci Národního parku Šumava?
Nová zonace národních parků se začala připravovat v návaznosti na novelu zákona o ochraně přírody schválenou v roce 2017, která kompletně změnila pravidla péče o národní parky. Nově je jejich hlavním dlouhodobým cílem - v souladu s mezinárodními standardy - ochrana samovolného vývoje přírody alespoň na polovině každého z nich. Principem zonace je pak, stručně řečeno, rozdělit území každého národního parku na čtyři zóny: na přírodní zónu, přírodě blízkou zónu, zónu soustředěné péče o přírodu a zónu kulturní krajiny. V první přírodní zóně je divoká příroda ponechána samovolnému vývoji, přírodě blízká zóna je připravována na přechod do přírodní zóny v relativně blízké budoucnosti, nicméně se zde může ještě zasahovat. V zóně soustředěné péče o přírodu by měla být část tohoto území v dlouhodobém horizontu také převedena do zóny přírodní a část bude trvale opečovávána, bude se zde moci zasahovat, tedy kácet, kosit louky apod. Zóna kulturní krajiny je pak určena k udržitelnému rozvoji obcí, které jsou například na Šumavě přímo na území národního parku. Projednávání nové zonace Národního parku Šumava spustila správa parku letos v lednu. Problém ovšem je, že její návrh zahrnuje do přírodní zóny, tedy do zóny, kde se chrání divoká příroda, pouhopouhých 27 procent území národního parku, což je podle našeho názoru hluboko pod aktuálními možnostmi ochrany přírody na Šumavě.
* Proč považujete navrhovanou rozlohu přírodní zóny za nízkou?
Především proto, že by zůstalo mnoho velmi cenných míst v národním parku po příštích minimálně patnáct let, tedy po dobu, kdy podle zákona nebude možné již schválenou zonaci měnit, mimo přírodní zónu a mohlo by být ohroženo kácením, případné jinými škodlivými zásahy. V této době může totiž dojít ke změnám na pozici ministra či ředitele národního parku, který může zásadně pozměnit přístup k péči o národní park a tím i velmi výrazně poškodit přírodu tam, kde nebude přísně chráněna jako součást přírodní zóny. Bohužel právě takové zkušenosti máme již z minulosti, třeba z let 2011 a 2012, kdy na pozicích ředitelů byli Jan Stráský a Jiří Manek v době tehdejšího ministra životního prostředí Tomáše Chalupy z ODS. Chceme proto využít situace aktuálního projednávání nové zonace a předkládáme správě parku návrh, o němž si myslíme, že skutečně odpovídá možnostem Šumavy na ochranu divoké přírody.
* V čem spočívá váš návrh a na jakém základě jste jej připravili?
Domníváme se, že by divoká příroda na Šumavě měla být chráněna na rozloze 53 procent území národního parku. Což je téměř dvojnásobek velikosti, kterou navrhuje správa parku. Při konstrukci tohoto návrhu jsme vycházeli z mapování biotopů pro potřeby chráněných území Nátura 2000 a určili jsme ty, pro něž je podle odborných hledisek nejpřínosnějším způsobem ochrany ponechání samovolnému vývoji. Konkrétně jde o pět typů biotopů. Prvním typem jsou málo pozměněné horské a podmáčené smrčiny, které jsou zejména ve vrcholových partiích Šumavy a na podmáčených půdách, přičemž pokrývají téměř 25 procent národního parku. Dalším jsou smíšené přirozené bučiny, tedy níže položené porosty, v nichž je výrazně zastoupen buk, a jsou blízké přirozenému stavu. Ty se nacházejí zhruba na devíti procentech národního parku. Dále jde o některé drobné biotopy, například rašeliniště, suťové lesy, olšiny, ledovcová jezera apod. Těch se nejvíce nachází na pláních, kde najdeme známé šumavské slatě, a také podél toku Teplé a Studené Vltavy. Čtvrtým biotopem je pak jádrové území výskytu tetřeva hlušce, který je ikonickým druhem Národního parku Šumava a potřebuje minimálně na území, kde se rozmnožuje a zimuje, zachovat bezzásahový režim, protože les ponechaný samovolnému vývoji mu vyhovuje nejvíce. Posledními oblastmi jsou pak kaňony divokých řek, jako je Otava, Křemelná nebo Vydra. Všechna tato území jsme zakreslili do jedné souhrnné mapy Národního parku Šumava a tento návrh jsme předložili řediteli národního parku Pavlu Hubenému. Věříme, že správa národního parku vezme náš návrh v potaz a alespoň zčásti jej promítne do výsledného návrhu zonace Národního parku Šumava. Výsledný návrh následně projedná rada parku a později z něj Ministerstvo životního prostředí připraví formální vyhlášku, kterou by měla nakonec schválit vláda ČR.
