Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
A mým hostem je lesník Václav Kinský, který se právě srovnává s mikrofonem ve studiu, dobré dopoledne, vítám vás tady.
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
Dobrý den, děkuju za pozvání.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem řekla lesník a mohla bych třeba říci i hajný. Nevím, jak moc bych si mohla dovolit říct myslivec, ale potřebovala bych, abyste nám v tom udělal trochu jasno.
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No, není to jenom o mé osobě. Já jsem slyšel už ty upoutávky a tam vlastně zaznělo, že lesník a hajný je rozdíl, to není rozdíl. Lesník je v podstatě vystudovaný obor lesnictví, to znamená člověk, který se chce věnovat svému povolání, to znamená lesnictví. No a rozdíl je mezi lesníkem a myslivcem v tom, že myslivec může být každý, kdo složí myslivecké zkoušky a má jako svůj koníček, hobby. Lesníci bývají i profesionální myslivci, to znamená tam to ještě můžeme trochu zamotat, ale hajný už je lesník, to je prostě funkce, která se používala jako název, taky se používá dneska revírník nařpíklad nebo polesný nebo lesní správce.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Takže vám můžu v klidu říkat pane hajný.
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No, já hajného nevykonávám, můžete mi říkat lesníku, protože spravuju pár odborných nebo odborně spravuju pár majetků soukromých, ale v podstatě jsem lesník, to určitě.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Kolik hektarů lesa máte na starosti?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No když to spočítám, tak spravujeme, s mojí maminkou spravujeme tak asi 300 hektarů.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Václav Kinský je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Do lesa se vydáme už za okamžik a vaše otázky můžete posílat na www.radiozurnal.cz.
/ Písnička /
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Už během léta vyrostl v pražském Národním zemědělském muzeu les. Podobnou instalaci by tam asi člověk nečekal a za tím vším stojí nejen dnešní host Dopoledního Radiožurnálu, lesník Václav Kinský. Když se podívám do zápisu v knize hostí, tak tam stojí například - naprosto nej, nejbláznivější, nejkrásnější, nejvýjimečnější, hejhustší, nejzábavnější výstava pod sluncem. Vy jste to zkoncipovali skutečně globálně, i jako vlastně setkání tří generací lesníků, což je něco, co rezonuje vlastně s vaším rodinným příběhem.
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No je to tak. Já mám tu výhodu, že v podstatě jsem mohl ten příběh tý výstavy, kterej je tam podstatný a který sdělujeme návštěvníkům vlastně za pomoci našich vypravěčů, tak že jsem ten příběh mohl prožít, to znamená popisoval jsem tam vlastně svůj rodinný příběh, nicméně protože je to trochu site-specific celý ta výstava, tak ti naši vypravěči nevypráví můj příběh podle nějakého napsaného scénáře, ale vlastně každý si najde svojí parketu, svůj vztah k lesu. Takže tam například máme Šárku, která rok žila v kanadských lesích, nebo tam máme Michala, který vlastně na základě toho, že tam začal provázet u nás, tak vlastně zjistil, že jeho dědeček byl nadlesní někde na Jindřichohradecku, a vlastně hledáme i u těch lidí, kteří mají sdělovat ten příběh, jejich vztah k lesu. Zajímavý je, že skoro každý máme nějaký vztah k lesu.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
No já bych potřebovala mnoho vysvětlení ohledně lesa třeba, protože já chodím do lesa odpočívat, ale vlastně nevím proč. Je mi tam dobře, to je jako celý souhrn toho sdělení, ale kdyby to měl člověk rozpitvat, tak proč?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
My vycházíme z toho a i při tý výstavě, ale i jako lesníci vlastně známe trošku lépe a důvěrněji to lesní prostředí a mě to napadlo i teď při cestě do Prahy vlastně, jak malí jsme i v těch městech a jak vlastně za nás pořád i v tom, že my pracujeme a jezdíme a bavíme se, tak vlastně pořád za nás ten les pracuje nějakým způsobem, protože on nám vytváří i prostředí životní de facto, aby my jsme vůbec mohli žít a mohli cokoliv vykonávat, to znamená, že vlastně my chceme tou výstavou a i jinou činností, kterou děláme nebo dělám, tak vlastně chceme jaksi oživit zájem o les a jaksi i tu pravou úctu k tomu lesu. My i na tý výstavě, a máme to i v doprovodné knížce, tak v podstatě vycházíme z toho, že ten příběh tý výstavy v Národním zemědělském muzeu je cesta za bájným prvotním stromem. To je legenda, kterou mají všechny národy, je to zajímavý. My jsme vycházeli z podání takovýho českýho jazykozpytce a vlastně vědce primuse Sobotky, což je současník vlastně Jiráska a dalších lidí, který tvrdí, že ten bájný strom byl tady, se tyčil ještě v době, kdy tady bylo jenom moře a měl 12 větví, na každé větvi měl 4 hnízda a v těch 4 hnízdech bylo 7 vajíček, po 7 vajíčkách. A z těch se vlastně vylíhly bytosti lesní, no a to je vlastně čas, že jo, to je zakletý čas. Teď se vracím obloukem k těm třem generacím, protože de facto vypěstovat les, ať už je to hospodářský les nebo jakýkoliv jiný ochranný les, tak trvá roky a přesahuje to samozřejmě ne jednu lidskou generaci, ale my říkáme až tři generace, ať už těch lesníků, který si předávaj vlastně tu práci, tak lidí, který žijí kolem toho lesa, což jsme všichni.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Hm. A ten první strom, o kterém jste mluvil, je to ten strom, co má kořeny zarostlé hluboko v zemi a větvemi se dotýká nebe?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
Jasně, to je ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Je to ten archetyp?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
Ano, je to ten strom života v podstatě, který se prolíná ať už, já nevím, kabalou, magií, všema věcma, veškerým náboženstvím, a tak vlastně o něm mluví všechny národy, což je hrozně zajímavý. Nám se to hrozně líbilo ten příběh a de facto ta křehkost tý konstrukce dvou amerických umělců, který nám v tom samozřejmě velkou měrou pomáhali, aby ta výstava byla zajímavá, protože je zajímavá i umělecky, výtvarně, tak ta křehkost je právě ten bájný strom, za kterým my putujeme.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Jsou to skutečně obří papírové stromy, skulptury, které ti dva Američané vytvořili. Vy už jste vlastně s nimi pracoval před rokem a něco v Písku, kde jste udělal výstavu Příběhy pěti stromů. Jak člověk přesvědčí dva umělce z New Yorku, které nezná a najde si je na internetu, aby přijeli do nějaké malé země, o které úplně nejsou si jistí, kam vlastně jedou?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No my jsme to dělali pro Sladovnu v podstatě ve stejném týmu, jako to děláme teď. Musím připomenout mého kamaráda a spolupracovníka Tomáše Žižku, což byl scénograf. Tam je zajímavé, že my jsme se potkali a on ještě kromě toho, že pracuje jako scénograf, jako umělec, tak hraje na ozvučený pařez, což je vlastně pařez s kořenama.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Jak to vypadá? To je normální samorost?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No, je to prostě očištěnej pařez, ano, s kořenama, kde má on snímače různé zvukové a na to hraje. A já jsem ho viděl, seznámili jsme se díky Petrovi Mášovi a já jsem ho viděl a říkal jsem si, to by bylo krásný, kdyby na tý výstavě, kterou jsem měl v hlavě nějakým způsobem, zahrál. A přišel jsem za ním, aby zahrál. A když jsme se začali bavit a řekli jsme si jména a pak i jako vztahy a zájmy, tak jsme zjistili, že vlastně by bylo dobrý, kdyby na tom spolupracoval, a on udělal gró, udělal vlastně tu formu a tu podobu a společně jsme potom plnili ten příběh. No a k těm Američanům, je to tak, že vlastně my jsme je oslovili, oni samozřejmě za honorář přijeli do neznámého prostředí, zajímalo je to, protože oni samozřejmě pracujou v Americe, nevystavovali ještě v Evropě, loni poprvé a letos podruhé nebo potřetí, protože ještě měli výstavu v Haagu, tak je zajímalo i před tím ztvárnění a zabstraktnění de facto lesa a krajiny lesa tam v Americe. To znamená viděl jsem jejich práce, od toho je ten web úžasnej, kde se může člověk podívat, no a pozvali jsme je.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Václav Kinský je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu.
/ Písnička /
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Lesníka Václava Kinského hostí Dopoledního Radiožurnál. Když si prohlédnu výstavu v pražském Národním zemědělském muzeu LES, jak se budu dívat na les, až další den půjdu do lesa?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No my chceme a máme takové krédo, které jsme zaznamenali v jedné návštěvní knize, kdy tam rodina, která tam přišla, to je taky podstatný moment, že vlastně my tam zaměstnáváme v uvozovkách těma prožitkama děti i rodiče a chceme, aby jako dospělí vlastně se stali součástí toho kmene, který prochází tou výstavou, tak jsme tam měli jeden takový zápis, který nás inspiroval k tomu, že jsme teda tady v Praze to udělali ve vlastní produkci a s vlastním příběhem, kdy nám napsali, vlastně byli jsme tu, byla to krásná výstava, dětem se to líbilo, nám se to líbilo, hned zítra půjdeme do lesa a budeme se na les dívat jinak.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Ale jak?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No, nám stačí, že inspirujeme lidi k tomu, aby si uvědomili, že nejsou vlastně středobodem světa a že ten les, jak jsem říkal už v předchozím vstupu, vlastně za nás pracuje, dýchá za nás, zadržuje nám vodu, působí na nás nějakým způsobem esteticky, působí na duši. Je to vlastně mnoho, mnoho věcí a nám stačí, když jeden střípek z tý výstavy si ty lidi přenesou do lesa a budou se na něj dívat s úctou, třeba na každý jednotlivý strom nebo, nebo na zvíře, které uvidí z auta. Je, ten les je obrovské společenství, ještě nesmíme zapomenout, že není to jenom to, co vidíme, je to i to, co nevidíme, aniž mluvím třeba o mikroskopických záběrech a mluvím spíš o tom, co je pod kořeny, co je pod půdou, a tam je obrovský život, že jo, to ví každý vědec, že vlastně ta nejbohatší vrstva, to učíme ty děti, my se nebojíme na té výstavě jaksi odborných pojmů, a dovedete si představit, co je asi za zábavu, když takovým třeťákům řekneme, děti, víte co to je humus, že jo, tak prostě to slovo se ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
To je veliké štěstí i pro dospělé.
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
Jo jasně, tak to slovo se nějak používá, no a my jim dáváme významy. To znamená, říkáme jim, ano, je to jídlo taky, ale zároveň je to i prostředí a současně je to vlastně i prostor pro to, aby se les mohl obnovovat.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Já, když mluvíte, tak slyším tu obrovskou lásku, kterou k lesu máte, kdo vám poprvé ukázal les? Dědeček, tatínek, někdo z rodiny, anebo člověk sám byl takový ten tvor, který potřeboval jít do toho lesa jako malý kluk, aby si to ujasnil?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No já jsem měl to štěstí, bohužel generace mého syna už to štěstí nemá, že jsme bydleli u lesa a já jsem vlastně celý den trávil v lese. Jenom mě maminka zavolala na oběd třeba nebo na večeři. Zároveň musím říct, že teda jak jsem pocházel z toho lesnického prostředí, tak jsem ten les měl pořád na tapetě, i z hlediska třeba nějakejch odbornejch debat či pracovních problémů. Nicméně myslím si, že ten les jsem viděl už v kočárku.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem citovala vlastně, uváděla jsem vaše jméno Václav Kinský, je to jméno, které jste získali od rodu Kinských za služby lesnické, anebo jak vlastně, jak jste k němu přišli, rodina?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
Mě už se ptala tady paní vrátná z Českého rozhlasu.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Jestli nejste hrabě?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No, no, no, no, no.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Pane hrabě, dobrý den.
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
To je, to je prostě trošku záhada naší rodiny, protože já jsem se tomu teda nevěnoval, ale moje sestra zjistila, že zřejmě jsme z nějaké větve jihočeské, která byla vyděděná někdy v 17. století. Ono těch Kinských je hodně, musím říct, že jsou po celé Evropě a je jedna možnost, že jsme sloužili Kinským, a druhá možnost je, že pocházíme z té rodiny. Já jsem byl ve Žďáře nad Sázavou a když jsem viděl fotografie rodinné třeba malých dětí, tak si myslím, že spíš jsme z té rodiny, no, ale to nehraje roli.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Lesník Václav Kinský je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Na výstavu se ještě určitě vrátíme, i o tom, co les všechno dává, budeme mluvit. A vaše otázky posíláte na www.radiozurnal.cz, tak já vás s dovolením budu citovat v druhé části našeho rozhovoru. Teď se blíží půl jedenáctá, nabídneme vám aktuální zprávy Dopoledního Radiožurnálu a potom bude náš rozhovor pokračovat. Děkujeme, že nám píšete.
/ Písnička /
/ Zprávy /
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
A tím je lesník Václav Kinský. A tohle téma vás baví. Ptáte se na všechno možné. Třeba na to, jaké jsou dnešní možnosti pro absolventa vysoké lesnické fakulty, se ptá Pavel. Ptáte se na městské lesy, ale třeba i na kůrovcovou kalamitu. Václav Kinský bude odpovídat v následující půlhodině našeho vysílání.
/ Písnička /
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Lesníka Václava Kinského hostí Dopolední Radiožurnál. Pojďme se podívat trošičku do lesa vašima očima. Mě by zajímalo, když přijdete do jiného lesa, než je ten váš, tak jak se na něj díváte?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
Pořád profesně.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Co vidíte?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
To znamená nejdřív se dívám na to, jaké je to stanoviště, protože vlastně my máme určité soubory lesních typů a podle toho hodnotíme stanoviště toho lesa, takže já hned vidím, jestli je to stanoviště, které je kyselé nebo které je bohaté, podle toho tam rostou bylinné, byliny, bylinné patro, ale rostou tam i ty stromy. A buď se jim daří nebo nedaří, protože ne vždy se podaří přesně podle lesního hospodářského plánu, to znamená podle plánu, kterým my se řídíme, ten je vypracováván na 10 let, tak ne vždy se těm plánovačům, což jsou vlastně, to je samostatný obor, to je lesní hospodářská úprava, tak ne vždy se podaří přesně tipnout, že teda ten strom se bude na tom stanovišti nebo tomu lesu že se bude dařit dobře, ale většinou ano, je to důležité to plánování, protože my se vlastně tím řídíme právě po ty generace a předáváme si to, to znamená já se podívám na mapu, která je stará 50 let a vím, jak je ten les starý. My to máme i takzvaně graficky, to znamená, že podle barev je rozdělený věk, věková struktura těch porostů, no a pak se samozřejmě dívám také na to, jak je vysoká právě vrstva třeba toho humusu, kde se vlastně ujímá to, ty semínka těch lesních dřevin. Samozřejmě mě zajímá, i jak tam působí zvěř, protože to tady vidíte jako stopař vlastně na první pohled, jestli je tam ta správa myslivecká dobře vykonána, tak vlastně by tam neměly být výrazné škody zvěří, a pokud ..., takže poznáte i vlastně lidskou činnost, nepoznáte jenom ten stav toho lesa, ale poznáte, jak i člověk tam působí v tom lese.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
A jak vám je, když třeba je ten les zanedbaný nebo je to nějaká monokultura, která prostě není dobře udělaná?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No, monokultura jako je dneska citované téma, ale ta monokultura na některých stanovištích prostě být musí. Samozřejmě že někdy jsem vzteklý a říkám si prostě, ježíšmarjá, kdo tady hospodaří nebo, nebo ..., ono je to většinou bohužel u malých soukromých lesů, které v podstatě spravují odborní lesní hospodáři, ale nemají moc šancí, případ, jsou případy, že třeba je člověk v Austrálii a má tady pár hektarů lesa a vlastně se ho nedovoláte na to, aby tam dělal nějaké zásahy, protože odborný lesní hospodář může pouze doporučit, ale nemůže vykonat. Může vykonat jenom v případě kalamity, jako je třeba ten kůrovec.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je rozdíl mezi hospodářským lesem a lesem, kde třeba ten lesník se snaží o nějakou přirozenou obnovu?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No, hospodářský les, to je většina našich lesních porostů a tam se právě snažíme o přirozenou obnovu. Pak jsou lesy ochranné, to jsou třeba lesy na skalách nad přehradami nebo u vodotečí, pak jsou lesy zvláštního určení, ale, což jsou třeba přírodní parky a národní parky, ale ty lesy hospodářské, o kterých se bavíme nejvíc, v největším počtu procent, tak ty samozřejmě, tam se preferuje přirozená obnova, a to je způsob, kdy my nasloucháme tomu lesu a díváme se na to, jak vlastně se sám zmlazuje. To znamená, že například máme velké mateční stromy, je semenný rok, což je teď zrovna letos, kdy se urodí spoustu šišek, letos bohužel asi nedozrály, protože bylo velké sucho, ale když dozrají, tak vlastně ten strom rozprostře ty semínka kolem sebe a my za pár let vidíme, že se buď ta přirozená obnova ujímá, to znamená pomáháme jí, plynule tam dáváme světlo, vzduch, aby mohla odrůstat. A pak se v určitém věku ten matečný strom odstraní, aby zase ta přirozená obnova měla více světla a mohla růst a prostoru. On les není žádné ideální prostředí, kde se všichni mají rádi, jako je to v pohádkách, ale je to boj. Je to každodenní boj o světlo, o vodu, je to konkurenční, jsou tam konkurenční vztahy a ta přirozená obnova není věc nová, to je věc, která vlastně přicházela vždycky v nějakých zájmových vlnách podle toho, jak dovolila ekonomika lesníkům, a to je velmi důležité, protože vždycky každá doba přináší nějaké tlaky. A já se věnuju hodně historii a je zajímavý, že v podstatě třeba vždycky, když bylo potřeba toho dřeva, tak ustupovaly tyhle ty noblesy v uvozovkách a nastoupily právě ty monokultury a ta, ta tvrdá ruka trhu, jo. Ale my se snažíme jako lesníci, a musím říct, že jak státní lesy, tak městské lesy, které teda spravují různé lesní majetky, tak si myslím, že preferují, teď teda ten čas je na to, aby opravdu ta přirozená obnova a ta přirozená druhová skladba lesa nějakým způsobem byla preferována.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Lesník Václav Kinský je dnes hostem Radiožurnálu.
/ Písnička /
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Jak to řekl v dnešním pořadu lesník Václav Kinský, host Dopoledního Radiožurnálu, tak správný hospodář si u lesů asi výsledků, výsledků svého díla moc neužije, je to tak?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No, předáváme ho svým synům a pak ještě vnukům, no.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Může si užít čistě teoreticky tedy práce svých předchůdců?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
Samozřejmě. Právě sklízí práci těch generací před sebou, takže ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
No ale vy jste to jako generace rodinné měly docela těžké, ne? Protože teď, hospodaříte teď v lese, ve kterém hospodařil váš tatínek a váš dědeček třeba, máte to štěstí?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No, bohužel ty lesy, kde hospodařil můj dědeček, tak ty jsou dneska pod Orlickou přehradou, protože on byl nadlesním u pana generálního ředitele Preisse, což byl ředitel Živnobanky, který si koupil od Schwarzenbergů kus majetku, a můj dědeček mu ho spravoval, takže ten, ty nevidím ty lesy, ale vidím práci svého tatínka, to určitě.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Jak vlastně často chodí lesník do lesa?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
Pořád. Lesník je v lese, i když v lese není, to znamená je v něm myšlenkama v lese, že jo, správný lesník teda. To znamená musí přemýšlet o tom, jak, jaký zásah udělá, jak nejlépe, jak i ekonomicky, protože samozřejmě ta ekonomika je podstatná. Ono není možné a nebylo to možné ani za doby minulých státních lesů nebo současných nebo i městských, tak není možné vlastně si tam dělat zásahy nebo práci a nekoukat přitom na peníze, na ekonomiku, jo. No a pak jsou samozřejmě mechanizační prostředky, který jsou dneska nový, který vyžadují taky vytížených nějakým způsobem, takže jsou to různé trendy a protože jak říkal jsem už, zajímám se o historii, tak je hrozně zajímavé vidět, jak se třeba používaly první motorové pily dvoumužné, že jo, a jak se dostávalo to dřevo, protože to byla těžká práce, jak se třeba dostávalo k řekám, aby se splavilo pomocí vodoplavby, protože vodoplavba souvisí s lesnictvím, to není nijaký samostatný obor, to vlastně vycházelo všechno z lesa, až do dneška, kdy vlastně vozíme dřevo v kamionech po cestách úzkých v lese a tak, a musí se potom samozřejmě do toho taky ty prostředky vracet do toho lesa.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Tahá se ještě s koňmi u nás někde?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
V určitejch lokalitách ano. Poslední dobou to zkoušel i šumavský národní park, protože shodou okolností já pocházím z Písku a jsem Písečák a v Písku máme národní hřebčinec, což je státní hřebčinec, a tam vlastně teď vymýšleli záchranný program právě pro koně tohoto druhu, ale bohužel těch koní je tam stále méně v tom lese.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Když jste už mluvil o té oblasti a o Šumavě, jak se díváte na tu kůrovcovou kalamitu?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No úplně klasicky. Když řekneme kůrovcová kalamita na Šumavě, musíme říct Národní park Šumava, že jo. A já zastávám a byl jsem pořadatelem tří odborných kůrovcových konferencí, na jedné z nich byl dokonce nestor české ochrany lesa profesor Pfeffer, a ten názor můj je zcela jasný. My nemůžeme nebo můžeme, protože to tak probíhá, ale neměli bysme chránit tak obrovské území, které vzniklo jako hospodářský les a vzniklo ještě za velmi dramatických okolností. To popisuje Klostermann možná nejlépe a různí ochránci ho i citují, ale moc o tom neví, kdy v podstatě celá větrná kalamita smetla Šumavu a další část smetl kůrovec a tehdy většina těch pozemků patřila rodině Schwarzenbergů, kteří pro to, že věděli, že by tam mohla vzniknout erozní katastrofa a věděli, že se musí hospodařit i s vodou, nejenom s tím dřevem, tak zvolili na tu dobu možná nutný způsob, ale pro nás velmi nevýhodný. A jsou prameny, který já jsem si vyhledal, že vlastně osivo těch stromů, které my dneska jakoby chráníme, tak je například z Loun nebo z Kutné Hory, to znamená oni vycházeli z toho, že měli svoje majetky někde, sehnali si osivo těch smrků, takže my vlastně chráníme například geneticky nevhodné smrky, to znamená ta přirozená obnova, která tam údajně v těch plochách je, tak zase ale pochází z těchto přizpůsobených smrků. Není to ten šumavský tradiční smrk na většině plochy. No a to bude podle mě stejný problém, jako byl teď.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Václav Kinský je dnes hostem Radiožurnálu. Za okamžik vaše otázky na něj.
/ Písnička /
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Lesníka Václava Kinského se ptáte v Dopoledním Radiožurnálu. Probrali jsme už Šumavu, těch otázek je tady hodně, pojďme dál. Eva Kovaříková: "Dobrý den, můžete mi říci něco o letošním problému s opadáváním stříbrných smrků, jehličnanů a rzí koniferů?"
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No máme málo času, takže jenom v rychlosti. Je to velkej problém, kterým se teď zabývají vědecký kapacity pomalu v celý Evropě. Mají jeden ročník jehlic a až jaro prověří, zda vůbec přežijí ty smrky, ty stříbrné smrky, které mimochodem byly v Krušných horách vysazovány na to, aby zachránily vlastně genofond krušnohorského smrku a opečovávaly povrch těch Krušných hor, tak dneska všichni, všechny odumírají, jo. A je to zřejmě součinitel nějakých imisních působení, o kterých ještě moc nevíme. Nemyslím tím zrovna chemii třeba ve vzduchu nebo fluor nebo síru, ta už pomalu zmizela, ta byla před 30 lety aktivní tyto imise, ale může se stát, že jsou to i působení různých radiovln a různých prostě vysílačů, které dneska máme protkány po celé Evropě. Zatím je to docela problém.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Takže na jaře budeme vědět.
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No na jaře uvidíme, zda ty stromy přežijí, ale nevím, jestli budeme vědět, čím to je.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Klára zdědila les, píše: "Není veliký, je to prostě klasický kousek už vzrostlého lesa, nemáme s lesním hospodářstvím zkušenosti a nemáme ani žádné extra využití, co doporučujete? Nechci ho prodávat."
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
Rozhodně se obrátit na patřičný úřad, to znamená většinou to plní městské úřady s rozšířenou působností, které mají odbory životního prostředí a tam evidují vlastně seznam odborných lesních hospodářů, což je institut nebo instituce, je to teda samozřejmě konkrétní člověk, který má povinnost pro soukromé majitele vlastně dávat hospodářské osnovy. Tam se dozvíte, co s tím lesem můžete a máte dělat, kdy můžete těžit, kdy máte sázet, kdy máte vlastně podle lesního zákona ochraňovat kultury a tak dále.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Pavel píše: "Mohl by pan Kinský poradit, jaké jsou dnešní možnosti pro absolventa vysoké lesnické fakulty?"
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No, to je velmi zajímavé téma, to by bylo na celou hodinu povídání, protože lesnické školy všeobecně jsou velmi polytechnické, takže to uplatnění není pouze u státních lesů nebo u městských lesů například, ale vzhledem k tomu, že se tam studuje například geodézie nebo mineralogie, studuje se tam v podstatě i obory, dneska už jsou samostatné, na obchodování se dřevem, na zpracování dřeva, tak vlastně to uplatnění je poměrně široké. Samozřejmě že dneska školy, a to je obecný problém, produkují daleko více absolventů, než ten obor potřebuje a není žádné plánování počtu teda absolventů, takže mnoho mých spolužáků pracuje úplně mimo obor, ale můžu říct a na to jsem hrdý, že ty absolventi se uplatní i v jiných oborech velmi dobře.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Další otázka pro Václava Kinského. "Jaký vidíte v současnosti rozdíl v přístupu k hospodaření v lesích u soukromých vlastníků státu, případně u obcí a měst?" Píše Luboš.
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
No, víte, to je zase o tom, kdo a jaký člověk tam pracuje a jakou, jakou, jaký vztah k tomu má. To znamená máme městské majetky, které jsou velmi dobře opečovávané, pak jsou ale třeba obecní lesy, kde hospodář selhal a radši to daj do pronájmu někomu jinému. Je to velmi různé. Ta úroveň, musím říct, obecně souvisí i s tím, jaké máme vědecké poznání, což si myslím, že dneska jako stále je větší a větší, takže to se nedá konkretizovat takhle.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Ještě mě tak napadá, když jsme mluvili o těch stříbrných smrcích, jak moc obecně poškodilo do letošní sucho lesy?
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
Já si myslím, že obrovsky, že opravdu ty následky uvidíme až, až v dubnu, v květnu, protože dneska díky tomu, že už přichází podzim, tak se to vlastně jakoby stírá, ale fyziologické sucho, pokud bude velká zima a mrazivá zima, tak to fyziologické sucho bude ještě, bude mít katastrofální následky podle mě.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
--------------------
Lesník Václav Kinský. Tak neskončili jsme úplně optimisticky, ale mohli bychom alespoň pozvat naše posluchače do pražského Národního zemědělského muzea, podobnou instalaci byste tam asi nečekali, je tam les, běžte se na něm podívat a potom běžte do lesa. Václave, děkuji vám za návštěvu, ať se vám daří.
Václav KINSKÝ, lesník
--------------------
Já taky děkuju a lesu zdar.
