Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Příjemné nedělní ráno, milí posluchači, ačkoliv dnešní pořad předtáčíme uprostřed pražské Malé Strany, tak naším tématem bude především příroda. Mým hostem je totiž člen hnutí Duha, velký znalec lesního hospodaření, specialista na oblast divoké šumavské přírody a také veterinární lékař, doktor Jaromír Bláha, dobré ráno.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Dobrý den.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Když jste získal svůj vztah k lesům a k divoké přírodě?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Tak já jsem vyrůstal na polesní hájence v lesích mezi myslivci, mezi, mezi lesáky a teprve, když mi bylo asi 6 let, tak jsme se přestěhovali do Prahy, takže zatímco stejně staří děti chodily někdy do školky nebo mezi soukmenovce, tak já jsem chodil do lesa, tak možná tam jsou ty kořenu no.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A pamatujete si ještě, když jste se z toho lesa přestěhovali do Prahy, jestli jste to nějak vnímal, že vám ten les chyběl nebo jste byl ještě tak malý, že to nebylo poznat?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
To poznat bylo, byl to úplně jiný svět, to ten první krok byl do paneláku, ale, že bych si to jako vědomě uvědomoval, že to vlastně, že se tam cítím být stísněný, to, to tehdy ještě ne, ale to až později, v podstatě to panelákové bydlení, kdy nemáte přístup ani na zahrádku, ani do, do přírody, jste obklopena vlastně betonem, asfaltem, vlastně umělým světem, umělým prostředím, to že tam chybí ten kontakt s přírodou, to jsem si začal uvědomovat až mnohem později.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Vy se specializujete na oblast divoké šumavské přírody, čím je Šumava pro vás taková jedinečná nebo vůbec pro nás jedinečná?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Šumava je naprostý unikát nejen v České republice, ale i v rámci v podstatě střední Evropy a západní Evropy v tom vlastně, že je to komplex přírody, který je relativně málo dotčený člověkem, sice se tam v minulosti hospodařilo, ale není to krajina na tolik urbanizovaná, na tolik přeměněná jako v podstatě zbytek, zbytek naší republiky, to bohužel i díky té historii, když byla zavřená za železnou oponou, kdy došlo prostě vysídlení vlastně lidí, kteří tam kdysi byli, dnes je to vlastně oblast, kde to osídlení a ta v podstatě míra vesnic, míra urbanizace je velmi nízká a je to oblast, která má obrovský potenciál do budoucna v tom, když chceme někde dochovat zbytky divoké přírody a vrátit vlastně přírodu do jejího divokého stavu, aniž by se to lidí tolik dotklo, tak ta Šumava k tomu skýtá vlastně jedinečný potenciál a na té ploše, kde jsme skutečně ponechali přírodu přírodě dnes, protože je tam vyhlášený Národní park, jehož cílem je vlastně chránit vývoj přírody bez nějakého přímého ovlivnění člověka, tak už jen ta malá oblast, která dnes je na Šumavě ponechána divoké přírodě, tak nám dává obrovské poučení, které můžeme využít pro hospodaření v přírodě, v krajině jinde kde, kde máme vlastně lesy hospodářské a myslím si, že nám to dává poučení nejen pro hospodaření, ale i pro vztah člověka k přírodě.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
K čemu je vlastně les, není přece jenom vysazen pro to, aby se tam těžilo dřevo, zvlášť třeba na šumavské lesy?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Lesy hospodářské my to rozlišujeme, vlastně i zákony to rozlišují, lesy hospodářské a lesy v zákoně to má takové hrozné jméno lesy zvláštního určení, ty lesy mají jiné poslání než hospodaření. Těch hospodářských lesů je v rámci republiky většina, tam je cílem samozřejmě hospodařit, získávat dřevo, koneckonců dřevo je obnovitelná surovina, kdybychom v lesích dokázali hospodařit šetrně, tak je to určitě lepší, používat dřevěné výrobky než plastové, než stavět spíš ze dřeva než, než z betonu a zároveň ty lesy mají funkce významné v té krajině, zadržují vodu, hospodaří s vodou, čistí vzduch, čistí vodu, šetří půdu, tvoří půdu a tyhle funkce tuhle tu hospodářskou a tu funkci, řekněme mimoprodukční krajinotvorné krajinu, ochranu, je potřeba skloubit, ale pak máme jiné lesy, to jsou ty lesy takzvaně zvláštního určení, v níž specifickou kategorií jsou například národní parky, tam to jsou asi ještě navíc chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny, jejíž cílem je naopak chránit ekosystémy v jejich přírodním vývoji, to znamená bez přímých zásahů člověka, samozřejmě ty lesy byly v minulosti ovlivněné člověkem, v minulosti se tam hospodařilo, i když teď vědci z lesnické fakulty a biologové docházejí k poznání, že i v minulosti ty hospodářské zásahy nenarušily tyhle lesy do té míry jako se dříve předpokládalo, nicméně v tuto chvíli jde o to vyloučit v podstatě to, ty, ty přímé zásahy těžbu, sázení dřeva a ty lesy se v podstatě, i když byly v minulosti obhospodařované, tak se samy vrací do přírodního stavu, a to mnohem rychleji a mnohem lépe, než kdybychom to nějak uměle chtěli řídit.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A právě, že ty šumavské smrčiny vlastně byly vybudovány umělým zásahem člověka, takže někdy můžeme přemýšlet o tom, jestli se nesnažíme chránit něco, co přece jenom vybudoval člověk.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
To takhle úplně není, to je hodně schématizující pohled, se kterým já se často setkávám, ale řekněme-li šumavské smrčiny, tak to je v podstatě ještě celá škála smrkových lesů a to tvrzení, že to jsou lesy vybudované uměle člověkem, platí jenom o části z nich, v nižších polohách Šumavy skutečně byly přeměněné smíšené lesy na smrkové kultury, i když jak nám ukazují dneska historická analýzy, už i v minulosti v podstatě od nějakého 12. století během minulého tisíciletí bylo, v podstatě v těch lesích převažovaly smrky, byl tam buk, byla tam jedle, ale smrky už od té doby převažovaly a v těch vyšších polohách tam se jednalo o čistě horské smrkové lesy, kde kromě smrků a jeřábu vlastně a sem tam javoru klenu jiné ani stromy nerostly, takže tam ty smrčiny byly přirozené a tom, jak se teď ukazuje, z výzkumu v podstatě si ten přirozený charakter do velké míry zachovaly, i když i v nich se hospodařilo.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Jak se do toho všeho vejde člověk, protože na Šumavě žili lidé tisíciletí, řekla bych, že tak jako specifickou věcí šumavských vesnic, když to porovnám třeba s Beskydy, tak v Beskydech jsou vesnice v údolích, zatímco na Šumavě vidíme vesničky nahoře a život je tam poměrně drsný, s čím musí počítat ten, kdo hodlá na Šumavě žít trvale?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
To už je dáno tím reliéfem geografickým, v podstatě Šumava je taková veliká náhorní plošina, velké plochy lesů jsou tam ve velkých nadmořských výškách, aniž by se ale jednalo o nějaké monstrózní štíty, jako třeba vidíme v Alpách nebo v Tatrách a na té náhorní plošině tam jsou skutečně velmi drsné podmínky, tam je specifické klima, které formovalo přírodu i lidi vlastně v minulosti skutečně drsným způsobem, jedna z nejcennějších částí šumavské přírody se tam dochovala na té náhorní, plošině, kde v podstatě je specifický hydrologický režim, voda tam neodtéká pryč, tak se tam formovaly rozsáhlá rašeliniště, rašelinné lesy, podmáčené lesy a tam, kde v podstatě ten terén vybíhá trošku výš, tak horské, právě ty horské smrčiny původní a z hlediska lidí samozřejmě tam je mráz v zimě kolem Kvildy se naměří většinou nejnižší teploty v republice vůbec, to jde ke 39, 40 stupňům někdy.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A ostatně i v létě.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
A v létě.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Když je ranní chlad, tak tam bývá mráz.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Kolikrát v červnu to může mrznout, takže v těch některých třeba v Luzenském údolí tam i smrky velmi pomaloučku odrůstají, protože tím často umrznou vlastně přírůstky každoročně a přežít v těchto podmínkách to nebylo vůbec jednoduché, popisuje to velmi sugestivně Karel Klostermann ve svých knihách a číst toto je opravdu poučení a ta historie byla velmi krutě narušena odsunem původních obyvatel po druhé světové válce. Lidi tam řadu vesnic vlastně celé to pohraničí vysídlili, velkou část vlastně zbourali a tam, kde ty vesnice se dochovaly, tak tam vlastně přišli lidé, kteří se do toho pohraničí stěhovali prostě z různých krajů republiky a ne jen, ne jen naší a často to byli lidi, kteří vlastně utíkali před něčím v místech, kde, kde předtím žili a ten vztah k tomu místu se, to se tvoří po generace, to se nevyřeší za 10, 20, 30 let.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Ale když tam dneska někdo se chce trvale usadit, čím se tam může uživit, jenom turismem nebo i třeba lesním hospodařením a jakým způsobem tedy?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
V roce 1991 tam byl vyhlášený Národní park, v podstatě ta unikátní příroda skutečně táhne turisty, ročně jich jezdí 2 000 000 lidí a za přírodou nebo i za nějakými druhy sportu, takže převažují ty příležitosti v podstatě v turistickém ruchu, to lesní hospodaření nebo zemědělské hospodaření, to ustoupilo do značné míry, ale pořád na velké části Národního parku se hospodaří, ta, v podstatě ta divoká příroda je tam chráněna v tuto chvíli zhruba na třetině Národního parku, ale do budoucna to vlastně příležitost lidí se tam živit, je víc v tom turistickém ruchu, ostatně ono to přináší vlastně i mnohem větší jako ekonomický efekt, ale je to narušení zkušenosti těch lidí, který tam žijí a kteří to často ani neumí.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A když hovoříme o turistickém ruchu, tak ten se na druhou stranu taky nějakým způsobem ovlivňuje tu přírodu, jak teda skloubit tu divokou přírodu, příliv turistů a trvalé obyvatele. Co pro to udělat, aby to bylo v nějaké rovnováze, případně i jaký druh turismu v téhle té vzácné lokalitě?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Kéž bychom tohle věděli, teď jste uhodila hřebíček na hlavičku, to je velký problém, který bude potřeba řešit a hledat cesty, jak ho řešit zejména do budoucna, zatím tak ta Šumava je velká, turisté se tam vejdou, zatím ale ten management turistického ruchu není dělaný dobře podle mého názoru. Ta Šumava patří mezi 2 kraje, ta spolupráce těch dvou krajů je problematická, snaží se tam velmi třeba regionální rozvojová agentura to nějakým způsobem kloubit, ale nemá tolik prostředků, chybí tam strategie, chybí tam vize, jak v podstatě rozmístit ten turistický ruch tak, aby nebyl koncentrovaný na několik střediskových obcí a několik míst, která jsou, když to řeknu lidově profláklá, že jo jezdí se na prameny Vltavy, na vydru se jezdí lidi podívat na Březník, přitom na té Šumavě je tolik krásných míst, které stojí za vidění, že kdyby všichni nechodili v proudech po asfaltové cestě na Březník nebo na prameny Vltavy, kde si ani tu přírodu neužijou, protože to je skutečně Václavák, tak by možná poznali srovnatelně krásné kusy přírody a měli by větší šanci, si to prožít, ti turisté někteří tam přijíždějí za zážitky z přírody a některým ta příroda tvoří jenom kulisu. Jezdí tam hromady cyklistů, ale turisty to je škála, škála lidí, kteří skutečně se jezdí vysportovat a příroda je pro ně kulisou až po lidi, kteří tam jezdí a chtějí si tu přírodu opravdu prožít a vidět krásná místa a mít z toho vnitřní nějaký zážitek.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Tím dnešním je pan Jaromír Bláha z hnutí Duha, nositel řady našich i mezinárodních cen v oblasti ekologie. Mimo jiné taky držitel Ceny Josefa Vavroušky, ale profesí jste veterinární lékař a překvapilo mě, že endokrinolog a internista psů a koček, to zní skoro jak z humánní medicíny, mají domácí zvířata taky takovéhle civilizační choroby?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Mají, veterinární medicína se v podstatě pouze do té humánní specializuje mnohem víc dopodrobna jde, ale právě u těch domácích mazlíčků psů, koček.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A čím to je, že psi a kočky mají taky takové choroby jako cukrovka nebo i jiné choroby podobné člověku, je to i tím, že o něj špatně pečujeme?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
To ne, protože o ty domácí mazlíčky lidé pečují často lépe než sami o sebe, ale tím, že žijí ve městech a nejen ve městech, ale v prostředí, které je zatíženo znečištěním, tak stejně jako naše civilizační choroby jsou dané do značné míry v podstatě znečištěným životním prostředí, například takto postihuje ty psi a pakliže vezmu škodlivé látky ve vzduchu, tak tím, že ty psi jsou menší než léta a mají nos u země, tak dostávají, kolikrát mnohem větší množství těch škodlivých látek než lidé do sebe, takže i u psů se setkáváme s velkým nárůstem onkologických onemocnění, například alergií, zároveň ten pes je součástí nějakého společenství, které akorát místo smečky, jak o tom mluvilo dříve, už je to dneska rodina, ta rodina tvoří psovi smečku a té smečce je součástí nějakých vztahů, takže podobně jako u lidí vidíme nárůst psychosomatických onemocnění, kde není příčinou jenom nějaký materiální problém, tak tomu je i u psů.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Vy jste teď narazil na takové téma, o kterém často přemýšlím, protože jsem vyrostla na vesnici a pes hlídal dům, seděl venku v boudě a kočka chytala myši. A dneska je to v podstatě téměř člen rodiny a možná se i posunul, skoro nerozlišujeme zvíře a člověk, protože přibývají třeba momenty, kdy velký pes poškodí nějaké malé dítě, že si člověk říká rozumně vlastně nechají velkého psa u malého dítěte, a pak ještě byla hospodářská zvířata, která byla ještě jako, jinak si s nimi zacházelo, neztratili jsme tady ten smysl pro tu hierarchii nebo je to v pořádku?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Zase to je víc problém těch velkých měst, ale i na venkově ten posun k tomu bližšímu vztahu, k tomu psovi je evidentní, ale ve velkých městech se kde lidé jsou obklopeni umělým prostředím a kde často ten způsob života v podstatě atomizuje rodinu, atomizuje vztahy, tak to zvíře tam začíná podle mého osobního názoru nahrazovat vztah k lidem, spoustu setkáme se často prostě s majiteli, kteří nemají vlastní děti a ten pes jim to dítě do jisté míry nahrazuje nebo partnera, člověk potřebuje lásku, potřebuje lásku přijímat, potřebuje lásku dávat a když jí nenajde mezi lidmi, tak se soustředí na to zvíře.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Nemůže se stát, že ten vztah s tím zvířetem je jednodušší, protože tam přece jenom nebo nějakým způsobem zavelím, poručím, mám nad tím trošku větší moc než nad druhým člověkem, jestli se nedostáváme i do téhle té pozice, že na druhou stranu máme nad těmi zvířaty moc.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
A kvůli tomu myslíte, že bychom to vyhledávali?
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Je to možná jednodušší soužití se psem než s člověkem.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Jednodušší určitě, ale jestli lidé proto vyhledávají vztah ke psovi spíš než vztah k člověku, tak to jste mě, to jste se mě zeptala na věc, o které jsem já sám nepřemýšlel a myslím si, že nedokážu to zodpovědět.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A zase na druhou stranu ty zvířata jakkoliv je máme takhle doma, tak mně přijde, že je řada věcí, kdy jsou jako ubezpečeni, že dříve na vesnici psi, vědělo se, který pes je jaký, klidně běhali psi volně bez vodítka, dneska je plno lidí, který mají úplně jako strach zase z jakéhokoliv zvířete a pes musí mít někde náhubek, někteří ho mají vlastně jako mazlíčka, někteří se ho vlastně úplně bojí, tenhle ten vztah ke zvířatům možná je porušený?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Ono je to dané i zodpovědností nebo naopak nezodpovědností někdy, někde ten, ten vztah je natolik soustředěn na to zvíře, že ten jeho majitel vlastně přestává vnímat potřebu ostatních lidí, k tomu zvířeti nějakým způsobem se vymezovat a ne každý má k těm zvířatům vztah, že by si šli ho mazlit, hladit a tak dále, ale mají respekt, může to být na základě nějaké zkušenosti, stejně jako u lidí jsou případy, kdy z nějakého abnormálního chování tak stejně tak to je i u těch psů, takže skutečně může dojít k excesům, kdy pes napadne, zvlášť když není, řekněme, zvládnutý od toho majitele, tak napadne člověka. Často mají lidé strach z těch takzvaných bojových plemen psů, ale naše zkušenosti jsou, víte, že často to jsou nejpřátelštější psi vůči lidem, ale už to kdysi byly plemena používané vlastně ke psím bojům, tak to tam zanechalo své stopy a ty psi často napadají jiné psy, takže těch důvodů, proč mají někteří lidé strach z těch psů, může být, může být řada, ale nemyslím si, že by to bylo nějaké pravidlo těch lidí, kteří mají z nějakého důvodu osobní strach ze psa, tak těch bych řekl, že není až tolik.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Člověk získal psa vlastně přes vlka, a když se zase vrátím k vaší oblasti divoké přírody, tak vy se taky staráte o to, aby se do divoké přírody šumavské vrátil vlk a rys, proč by se tam měl vracet?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
A nejen šumavská, vlk, rys patří mezi vrcholová vlastně predátory, to znamená, to jsou zvířata, která jsou na vrcholu potravní pyramidy, les, přírodu je potřeba vnímat ne jako jednotlivé druhy stromů, zvířat, rostlin, hub, bakterií, ale jako komplex organismů a vztahů mezi nimi včetně vztahů vlastně k neživým částím přírody, k půdě, vzduchu, vodě a mezi všemi těmi organismy panují nějaké vztahy, každý článek té sítě vlastně ovlivňuje článek jiný a často si ty vztahy jsou na základě vlastně potravních hierarchii, na základě toho, že jeden, jedna součást je potravou té druhé a vlk a rys ty stojí nahoře, protože ti vlastně jejich potravou jsou velcí býložravci, srnčí, jelení zvěř, v případě vlků divočáci a součástí zase potravy těch jelenů, srnců je, to jsou byliny, mladé stromky, trávy a tak dále a v momentě, kdy odstraníte vlastně ten vrchol, tak vám rozsype ta potravní pyramida, která je pod ním, takže dnes vidíme a není to jen problém toho, že tu vlastně chybí vlci, že tu chybí rysové, tak dneska máme obrovský problém, vlastně obnovit lesy, listnáčemi a jedlí, protože vlastně to lesní hospodaření snížilo vlastně množství potravy v lese pro ta býložravé zvířata proto jelení, srnčí zvěř, vystříleli jsme vlka a rysa, který reguloval, takže stavy té býložravé zvěře těch jelenů a srnců, jsou několikanásobně, až místy několika desateronásobně vyšší, než kolik mají v lese potravu, myslivci to řeší přikrmováním, ale tím v podstatě pomáhají uměle udržovat ty vysoké stavy, takže nakonec na to doplatí ten les, protože dneska máte podle inventarizaci poškozeno více než 60 % těch mladých vysázených listnáčů a jedlí zvěří, takže my nejsme schopni vlastně obnovit pestré zdravé vlasy, protože nejen, protože tu chybí vlci a rysi, ale i proto, že vlastně nevhodně hospodaříme v těch, v těch lesích, ale ti vlci a rysi mají v tomhle hrozně důležitou roli a tam, kde jsou, tak tam je ta situace alespoň o trochu lepší, než tam kde nám chybí.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Takže bysme si měli vlastně v hlavě trochu převrátit místo, jako je hele srnka, tak hurá vlk? V májovém nedělním ránu hovoříme o přírodě s veterinárním lékařem, panem doktorem Jaromírem Bláhou, teď bych se ještě ráda vrátila o 30 let zpátky, protože vy jste byl také členem celostátního stávkového výboru vysokých škol během Sametové revoluce. Bylo snadné se zapojit, nebo to bylo moc riskantní?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
To zapojení vlastně do celostátního stávkového výboru vyplynulo v podstatě z dění na naší fakultě, kde, kde v podstatě já jsem spolu s několika kolegy a kamarády vlastně tu stávku začínal. To, že jsem tu stávku začínal na veterině, zase bylo dáno tím, že jsem už předtím nějaké aktivity, které vedly k potřebě, něco udělat proti nesvobodě, ve které jsme tehdy žili, tak v podstatě to bylo toho vyústění, já jsem se dostal, už když jsem chodil na gymnázium do situací, kdy jsem si sám sobě kladl otázku, jak ten režim tehdejší může fungovat, všichni vidí, že to je špatně, ale všichni vlastně mlčíme k tomu a že to se může změnit jedině tím, že vystoupíme a že nás bude dost, kdo prostě mlčet přestanou, já jsem měl strach samozřejmě tehdy velký z toho, že mě vyhodí ze školy, že mě, že na to doplatí rodina nějakým způsobem, ale postupně jsem se v podstatě do těch akcí zapojoval, šířením petic, podpisem některých petic a účastí na některých akcích v Praze, které se dělaly už před listopadem. Byl jsem i na Národní vlastně třídě, kde došlo 17. listopadu k tomu, k tomu potlačení té demonstrace, takže když jsem pak z toho přijel vlastně do Brna toho 19. listopadu, tak tam už to bylo automaticky, tam už jsem věděl, že v Praze je stávka, u nás na koleji na pokoji na mě čekalo 20 lidí, kteří věděli, že tam jsem na té demonstraci, povídali jsme si o tom, já jsem jim povídal o tom, co se tam stalo, byl tam ještě jeden kolega, který tam taky byl a byly tam už lístky od studentů JAMU s výzvou, abysme se připojil jako veterina ke stávce, takže jsme si řekli, že do toho jdem a pak už to šlo samo, no.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Teď se angažujete v hnutí Duha, které taky vystupuje vůči některým třeba zákonům, diskutujete s zákonodárci, politiky, je to těžší nebo úplně stejné v rámci svobody a nesvobody, musí tam člověk překonat určitý risk, když, když mu o něco jde a zapojuje se do nějakých společenských diskusí?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
To je úplně jiné, to je úplně jiné, protože tehdy ten risk byl skutečně takový, že kdyby ta, v uvozovkách Sametová revoluce dopadla jinak, tak nás zavřou a ty organizátory prostě nás obviní z vlastizrady a sedíme mnoho let ve vězení, což nevím, jestli jsme si tehdy úplně uvědomili, ale dneska můžete svůj názor vyjadřovat, to je, to je něco co lidi, kteří dnes nadávají, na ty poměry si neuvědomují, jakou hodnotu má svoboda, kterou nám ty události před 30 lety přinesly a tím, že se vlastně angažují i v ekologických organizacích, často kritizujeme vládu za, za určité kroky, tak to vyjadřuje to, že nejsme spokojení samozřejmě s tím, jak se to vyvíjí od toho listopadu, po listopadu vlastně bylo několik let, kdy lidé vnímali hodnotu přírody a potřebu chránit životního prostředí velmi intenzivně, pak se začali řešit ekonomické problémy a sklouzlo to do řešení, které nejde vzájemně v souladu, ale za mě proti sobě, ekonomika v podstatě a způsob vlastně ekonomického řízení státu, jde, jde naprosto proti naší potřebě žít v nějaké příznivé životním prostředí, což dnes vidíme v podstatě na krizi klimatu, vidíme to na krizi rozpadů přírodních ekosystémů, degradaci zemědělské půdy, znečištění toxickými látkami, všichni dnes vidí, že tohle není udržitelné, že to vlastně ničí naši schopnost tady nějakým způsobem fungovat dlouhodobě dál a je otázka, jestli se dokážeme poučit a změnit, nastavit, fungování toho politického systému jinak a dokážeme to jedině tehdy, když změníme náš osobní vztah k tomu prostředí, ve kterém žijeme.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Já jsem našla na stránkách Hnutí Duha, že máte také možnost vzdělávání prostřednictvím potulné univerzity, kde hlavním nástrojem má být poezie a kontemplace vlastně dotýkání se uprostředka živé přírody, tak úplně na závěr, k čemu člověk potřebuje pro svou duši divokou přírodu a poezii?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Tohle není akce, kterou bysme pořádali jako hnutí Duha, ale já se jí budou účastnit, tu divokou přírodu potřebujeme proto, protože si v ní můžeme uvědomit ten neskutečný vlastně proud života a toho, že jsme toho součástí. Podle mého názoru vlastně to, že dochází k té krizi životního prostředí, je dané pouze tím, že nevnímáme vlastně okolní svět jako součást sebe sama nebo nevnímáme, jak těsně s ním sami souvisíme a to, že se můžeme přírody dotýkat, že můžeme jít do divoké přírody, kde vidíme celý cyklus, vlastně umírání, zrození a nového zrodu, kde nás můžou oslovit nějaké momentální přírodní scenérie, zvlášť když tyhle prožitky můžeme zažít třeba i o samotě, tak nás dovádí k tomu, že se cítíme býti toho součástí a v momentě, kdy jste součástí toho celku, tak pak samozřejmě nedopustíte to vlastně poškozování své vlastní součásti, když to tak, když to tak řeknu velmi zjednodušeně.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Já vám moc děkuju, že jste věnoval čas našemu setkání a vlastně i meditaci o lese a v tom, v čem žijeme. Mým hostem, milí posluchači, byl pan doktor Jaromír Bláha, děkuji vám.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Děkuji za pozvání a přeju vám i posluchačům hezký den.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A s vámi se loučí, milí posluchači, také boromejka, sestra Angelika a přeji vám všem krásnou májovou neděli.
Příjemné nedělní ráno, milí posluchači, ačkoliv dnešní pořad předtáčíme uprostřed pražské Malé Strany, tak naším tématem bude především příroda. Mým hostem je totiž člen hnutí Duha, velký znalec lesního hospodaření, specialista na oblast divoké šumavské přírody a také veterinární lékař, doktor Jaromír Bláha, dobré ráno.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Dobrý den.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Když jste získal svůj vztah k lesům a k divoké přírodě?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Tak já jsem vyrůstal na polesní hájence v lesích mezi myslivci, mezi, mezi lesáky a teprve, když mi bylo asi 6 let, tak jsme se přestěhovali do Prahy, takže zatímco stejně staří děti chodily někdy do školky nebo mezi soukmenovce, tak já jsem chodil do lesa, tak možná tam jsou ty kořenu no.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A pamatujete si ještě, když jste se z toho lesa přestěhovali do Prahy, jestli jste to nějak vnímal, že vám ten les chyběl nebo jste byl ještě tak malý, že to nebylo poznat?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
To poznat bylo, byl to úplně jiný svět, to ten první krok byl do paneláku, ale, že bych si to jako vědomě uvědomoval, že to vlastně, že se tam cítím být stísněný, to, to tehdy ještě ne, ale to až později, v podstatě to panelákové bydlení, kdy nemáte přístup ani na zahrádku, ani do, do přírody, jste obklopena vlastně betonem, asfaltem, vlastně umělým světem, umělým prostředím, to že tam chybí ten kontakt s přírodou, to jsem si začal uvědomovat až mnohem později.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Vy se specializujete na oblast divoké šumavské přírody, čím je Šumava pro vás taková jedinečná nebo vůbec pro nás jedinečná?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Šumava je naprostý unikát nejen v České republice, ale i v rámci v podstatě střední Evropy a západní Evropy v tom vlastně, že je to komplex přírody, který je relativně málo dotčený člověkem, sice se tam v minulosti hospodařilo, ale není to krajina na tolik urbanizovaná, na tolik přeměněná jako v podstatě zbytek, zbytek naší republiky, to bohužel i díky té historii, když byla zavřená za železnou oponou, kdy došlo prostě vysídlení vlastně lidí, kteří tam kdysi byli, dnes je to vlastně oblast, kde to osídlení a ta v podstatě míra vesnic, míra urbanizace je velmi nízká a je to oblast, která má obrovský potenciál do budoucna v tom, když chceme někde dochovat zbytky divoké přírody a vrátit vlastně přírodu do jejího divokého stavu, aniž by se to lidí tolik dotklo, tak ta Šumava k tomu skýtá vlastně jedinečný potenciál a na té ploše, kde jsme skutečně ponechali přírodu přírodě dnes, protože je tam vyhlášený Národní park, jehož cílem je vlastně chránit vývoj přírody bez nějakého přímého ovlivnění člověka, tak už jen ta malá oblast, která dnes je na Šumavě ponechána divoké přírodě, tak nám dává obrovské poučení, které můžeme využít pro hospodaření v přírodě, v krajině jinde kde, kde máme vlastně lesy hospodářské a myslím si, že nám to dává poučení nejen pro hospodaření, ale i pro vztah člověka k přírodě.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
K čemu je vlastně les, není přece jenom vysazen pro to, aby se tam těžilo dřevo, zvlášť třeba na šumavské lesy?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Lesy hospodářské my to rozlišujeme, vlastně i zákony to rozlišují, lesy hospodářské a lesy v zákoně to má takové hrozné jméno lesy zvláštního určení, ty lesy mají jiné poslání než hospodaření. Těch hospodářských lesů je v rámci republiky většina, tam je cílem samozřejmě hospodařit, získávat dřevo, koneckonců dřevo je obnovitelná surovina, kdybychom v lesích dokázali hospodařit šetrně, tak je to určitě lepší, používat dřevěné výrobky než plastové, než stavět spíš ze dřeva než, než z betonu a zároveň ty lesy mají funkce významné v té krajině, zadržují vodu, hospodaří s vodou, čistí vzduch, čistí vodu, šetří půdu, tvoří půdu a tyhle funkce tuhle tu hospodářskou a tu funkci, řekněme mimoprodukční krajinotvorné krajinu, ochranu, je potřeba skloubit, ale pak máme jiné lesy, to jsou ty lesy takzvaně zvláštního určení, v níž specifickou kategorií jsou například národní parky, tam to jsou asi ještě navíc chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny, jejíž cílem je naopak chránit ekosystémy v jejich přírodním vývoji, to znamená bez přímých zásahů člověka, samozřejmě ty lesy byly v minulosti ovlivněné člověkem, v minulosti se tam hospodařilo, i když teď vědci z lesnické fakulty a biologové docházejí k poznání, že i v minulosti ty hospodářské zásahy nenarušily tyhle lesy do té míry jako se dříve předpokládalo, nicméně v tuto chvíli jde o to vyloučit v podstatě to, ty, ty přímé zásahy těžbu, sázení dřeva a ty lesy se v podstatě, i když byly v minulosti obhospodařované, tak se samy vrací do přírodního stavu, a to mnohem rychleji a mnohem lépe, než kdybychom to nějak uměle chtěli řídit.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A právě, že ty šumavské smrčiny vlastně byly vybudovány umělým zásahem člověka, takže někdy můžeme přemýšlet o tom, jestli se nesnažíme chránit něco, co přece jenom vybudoval člověk.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
To takhle úplně není, to je hodně schématizující pohled, se kterým já se často setkávám, ale řekněme-li šumavské smrčiny, tak to je v podstatě ještě celá škála smrkových lesů a to tvrzení, že to jsou lesy vybudované uměle člověkem, platí jenom o části z nich, v nižších polohách Šumavy skutečně byly přeměněné smíšené lesy na smrkové kultury, i když jak nám ukazují dneska historická analýzy, už i v minulosti v podstatě od nějakého 12. století během minulého tisíciletí bylo, v podstatě v těch lesích převažovaly smrky, byl tam buk, byla tam jedle, ale smrky už od té doby převažovaly a v těch vyšších polohách tam se jednalo o čistě horské smrkové lesy, kde kromě smrků a jeřábu vlastně a sem tam javoru klenu jiné ani stromy nerostly, takže tam ty smrčiny byly přirozené a tom, jak se teď ukazuje, z výzkumu v podstatě si ten přirozený charakter do velké míry zachovaly, i když i v nich se hospodařilo.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Jak se do toho všeho vejde člověk, protože na Šumavě žili lidé tisíciletí, řekla bych, že tak jako specifickou věcí šumavských vesnic, když to porovnám třeba s Beskydy, tak v Beskydech jsou vesnice v údolích, zatímco na Šumavě vidíme vesničky nahoře a život je tam poměrně drsný, s čím musí počítat ten, kdo hodlá na Šumavě žít trvale?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
To už je dáno tím reliéfem geografickým, v podstatě Šumava je taková veliká náhorní plošina, velké plochy lesů jsou tam ve velkých nadmořských výškách, aniž by se ale jednalo o nějaké monstrózní štíty, jako třeba vidíme v Alpách nebo v Tatrách a na té náhorní plošině tam jsou skutečně velmi drsné podmínky, tam je specifické klima, které formovalo přírodu i lidi vlastně v minulosti skutečně drsným způsobem, jedna z nejcennějších částí šumavské přírody se tam dochovala na té náhorní, plošině, kde v podstatě je specifický hydrologický režim, voda tam neodtéká pryč, tak se tam formovaly rozsáhlá rašeliniště, rašelinné lesy, podmáčené lesy a tam, kde v podstatě ten terén vybíhá trošku výš, tak horské, právě ty horské smrčiny původní a z hlediska lidí samozřejmě tam je mráz v zimě kolem Kvildy se naměří většinou nejnižší teploty v republice vůbec, to jde ke 39, 40 stupňům někdy.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A ostatně i v létě.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
A v létě.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Když je ranní chlad, tak tam bývá mráz.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Kolikrát v červnu to může mrznout, takže v těch některých třeba v Luzenském údolí tam i smrky velmi pomaloučku odrůstají, protože tím často umrznou vlastně přírůstky každoročně a přežít v těchto podmínkách to nebylo vůbec jednoduché, popisuje to velmi sugestivně Karel Klostermann ve svých knihách a číst toto je opravdu poučení a ta historie byla velmi krutě narušena odsunem původních obyvatel po druhé světové válce. Lidi tam řadu vesnic vlastně celé to pohraničí vysídlili, velkou část vlastně zbourali a tam, kde ty vesnice se dochovaly, tak tam vlastně přišli lidé, kteří se do toho pohraničí stěhovali prostě z různých krajů republiky a ne jen, ne jen naší a často to byli lidi, kteří vlastně utíkali před něčím v místech, kde, kde předtím žili a ten vztah k tomu místu se, to se tvoří po generace, to se nevyřeší za 10, 20, 30 let.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Ale když tam dneska někdo se chce trvale usadit, čím se tam může uživit, jenom turismem nebo i třeba lesním hospodařením a jakým způsobem tedy?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
V roce 1991 tam byl vyhlášený Národní park, v podstatě ta unikátní příroda skutečně táhne turisty, ročně jich jezdí 2 000 000 lidí a za přírodou nebo i za nějakými druhy sportu, takže převažují ty příležitosti v podstatě v turistickém ruchu, to lesní hospodaření nebo zemědělské hospodaření, to ustoupilo do značné míry, ale pořád na velké části Národního parku se hospodaří, ta, v podstatě ta divoká příroda je tam chráněna v tuto chvíli zhruba na třetině Národního parku, ale do budoucna to vlastně příležitost lidí se tam živit, je víc v tom turistickém ruchu, ostatně ono to přináší vlastně i mnohem větší jako ekonomický efekt, ale je to narušení zkušenosti těch lidí, který tam žijí a kteří to často ani neumí.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A když hovoříme o turistickém ruchu, tak ten se na druhou stranu taky nějakým způsobem ovlivňuje tu přírodu, jak teda skloubit tu divokou přírodu, příliv turistů a trvalé obyvatele. Co pro to udělat, aby to bylo v nějaké rovnováze, případně i jaký druh turismu v téhle té vzácné lokalitě?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Kéž bychom tohle věděli, teď jste uhodila hřebíček na hlavičku, to je velký problém, který bude potřeba řešit a hledat cesty, jak ho řešit zejména do budoucna, zatím tak ta Šumava je velká, turisté se tam vejdou, zatím ale ten management turistického ruchu není dělaný dobře podle mého názoru. Ta Šumava patří mezi 2 kraje, ta spolupráce těch dvou krajů je problematická, snaží se tam velmi třeba regionální rozvojová agentura to nějakým způsobem kloubit, ale nemá tolik prostředků, chybí tam strategie, chybí tam vize, jak v podstatě rozmístit ten turistický ruch tak, aby nebyl koncentrovaný na několik střediskových obcí a několik míst, která jsou, když to řeknu lidově profláklá, že jo jezdí se na prameny Vltavy, na vydru se jezdí lidi podívat na Březník, přitom na té Šumavě je tolik krásných míst, které stojí za vidění, že kdyby všichni nechodili v proudech po asfaltové cestě na Březník nebo na prameny Vltavy, kde si ani tu přírodu neužijou, protože to je skutečně Václavák, tak by možná poznali srovnatelně krásné kusy přírody a měli by větší šanci, si to prožít, ti turisté někteří tam přijíždějí za zážitky z přírody a některým ta příroda tvoří jenom kulisu. Jezdí tam hromady cyklistů, ale turisty to je škála, škála lidí, kteří skutečně se jezdí vysportovat a příroda je pro ně kulisou až po lidi, kteří tam jezdí a chtějí si tu přírodu opravdu prožít a vidět krásná místa a mít z toho vnitřní nějaký zážitek.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Tím dnešním je pan Jaromír Bláha z hnutí Duha, nositel řady našich i mezinárodních cen v oblasti ekologie. Mimo jiné taky držitel Ceny Josefa Vavroušky, ale profesí jste veterinární lékař a překvapilo mě, že endokrinolog a internista psů a koček, to zní skoro jak z humánní medicíny, mají domácí zvířata taky takovéhle civilizační choroby?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Mají, veterinární medicína se v podstatě pouze do té humánní specializuje mnohem víc dopodrobna jde, ale právě u těch domácích mazlíčků psů, koček.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A čím to je, že psi a kočky mají taky takové choroby jako cukrovka nebo i jiné choroby podobné člověku, je to i tím, že o něj špatně pečujeme?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
To ne, protože o ty domácí mazlíčky lidé pečují často lépe než sami o sebe, ale tím, že žijí ve městech a nejen ve městech, ale v prostředí, které je zatíženo znečištěním, tak stejně jako naše civilizační choroby jsou dané do značné míry v podstatě znečištěným životním prostředí, například takto postihuje ty psi a pakliže vezmu škodlivé látky ve vzduchu, tak tím, že ty psi jsou menší než léta a mají nos u země, tak dostávají, kolikrát mnohem větší množství těch škodlivých látek než lidé do sebe, takže i u psů se setkáváme s velkým nárůstem onkologických onemocnění, například alergií, zároveň ten pes je součástí nějakého společenství, které akorát místo smečky, jak o tom mluvilo dříve, už je to dneska rodina, ta rodina tvoří psovi smečku a té smečce je součástí nějakých vztahů, takže podobně jako u lidí vidíme nárůst psychosomatických onemocnění, kde není příčinou jenom nějaký materiální problém, tak tomu je i u psů.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Vy jste teď narazil na takové téma, o kterém často přemýšlím, protože jsem vyrostla na vesnici a pes hlídal dům, seděl venku v boudě a kočka chytala myši. A dneska je to v podstatě téměř člen rodiny a možná se i posunul, skoro nerozlišujeme zvíře a člověk, protože přibývají třeba momenty, kdy velký pes poškodí nějaké malé dítě, že si člověk říká rozumně vlastně nechají velkého psa u malého dítěte, a pak ještě byla hospodářská zvířata, která byla ještě jako, jinak si s nimi zacházelo, neztratili jsme tady ten smysl pro tu hierarchii nebo je to v pořádku?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Zase to je víc problém těch velkých měst, ale i na venkově ten posun k tomu bližšímu vztahu, k tomu psovi je evidentní, ale ve velkých městech se kde lidé jsou obklopeni umělým prostředím a kde často ten způsob života v podstatě atomizuje rodinu, atomizuje vztahy, tak to zvíře tam začíná podle mého osobního názoru nahrazovat vztah k lidem, spoustu setkáme se často prostě s majiteli, kteří nemají vlastní děti a ten pes jim to dítě do jisté míry nahrazuje nebo partnera, člověk potřebuje lásku, potřebuje lásku přijímat, potřebuje lásku dávat a když jí nenajde mezi lidmi, tak se soustředí na to zvíře.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Nemůže se stát, že ten vztah s tím zvířetem je jednodušší, protože tam přece jenom nebo nějakým způsobem zavelím, poručím, mám nad tím trošku větší moc než nad druhým člověkem, jestli se nedostáváme i do téhle té pozice, že na druhou stranu máme nad těmi zvířaty moc.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
A kvůli tomu myslíte, že bychom to vyhledávali?
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Je to možná jednodušší soužití se psem než s člověkem.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Jednodušší určitě, ale jestli lidé proto vyhledávají vztah ke psovi spíš než vztah k člověku, tak to jste mě, to jste se mě zeptala na věc, o které jsem já sám nepřemýšlel a myslím si, že nedokážu to zodpovědět.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A zase na druhou stranu ty zvířata jakkoliv je máme takhle doma, tak mně přijde, že je řada věcí, kdy jsou jako ubezpečeni, že dříve na vesnici psi, vědělo se, který pes je jaký, klidně běhali psi volně bez vodítka, dneska je plno lidí, který mají úplně jako strach zase z jakéhokoliv zvířete a pes musí mít někde náhubek, někteří ho mají vlastně jako mazlíčka, někteří se ho vlastně úplně bojí, tenhle ten vztah ke zvířatům možná je porušený?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Ono je to dané i zodpovědností nebo naopak nezodpovědností někdy, někde ten, ten vztah je natolik soustředěn na to zvíře, že ten jeho majitel vlastně přestává vnímat potřebu ostatních lidí, k tomu zvířeti nějakým způsobem se vymezovat a ne každý má k těm zvířatům vztah, že by si šli ho mazlit, hladit a tak dále, ale mají respekt, může to být na základě nějaké zkušenosti, stejně jako u lidí jsou případy, kdy z nějakého abnormálního chování tak stejně tak to je i u těch psů, takže skutečně může dojít k excesům, kdy pes napadne, zvlášť když není, řekněme, zvládnutý od toho majitele, tak napadne člověka. Často mají lidé strach z těch takzvaných bojových plemen psů, ale naše zkušenosti jsou, víte, že často to jsou nejpřátelštější psi vůči lidem, ale už to kdysi byly plemena používané vlastně ke psím bojům, tak to tam zanechalo své stopy a ty psi často napadají jiné psy, takže těch důvodů, proč mají někteří lidé strach z těch psů, může být, může být řada, ale nemyslím si, že by to bylo nějaké pravidlo těch lidí, kteří mají z nějakého důvodu osobní strach ze psa, tak těch bych řekl, že není až tolik.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Člověk získal psa vlastně přes vlka, a když se zase vrátím k vaší oblasti divoké přírody, tak vy se taky staráte o to, aby se do divoké přírody šumavské vrátil vlk a rys, proč by se tam měl vracet?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
A nejen šumavská, vlk, rys patří mezi vrcholová vlastně predátory, to znamená, to jsou zvířata, která jsou na vrcholu potravní pyramidy, les, přírodu je potřeba vnímat ne jako jednotlivé druhy stromů, zvířat, rostlin, hub, bakterií, ale jako komplex organismů a vztahů mezi nimi včetně vztahů vlastně k neživým částím přírody, k půdě, vzduchu, vodě a mezi všemi těmi organismy panují nějaké vztahy, každý článek té sítě vlastně ovlivňuje článek jiný a často si ty vztahy jsou na základě vlastně potravních hierarchii, na základě toho, že jeden, jedna součást je potravou té druhé a vlk a rys ty stojí nahoře, protože ti vlastně jejich potravou jsou velcí býložravci, srnčí, jelení zvěř, v případě vlků divočáci a součástí zase potravy těch jelenů, srnců je, to jsou byliny, mladé stromky, trávy a tak dále a v momentě, kdy odstraníte vlastně ten vrchol, tak vám rozsype ta potravní pyramida, která je pod ním, takže dnes vidíme a není to jen problém toho, že tu vlastně chybí vlci, že tu chybí rysové, tak dneska máme obrovský problém, vlastně obnovit lesy, listnáčemi a jedlí, protože vlastně to lesní hospodaření snížilo vlastně množství potravy v lese pro ta býložravé zvířata proto jelení, srnčí zvěř, vystříleli jsme vlka a rysa, který reguloval, takže stavy té býložravé zvěře těch jelenů a srnců, jsou několikanásobně, až místy několika desateronásobně vyšší, než kolik mají v lese potravu, myslivci to řeší přikrmováním, ale tím v podstatě pomáhají uměle udržovat ty vysoké stavy, takže nakonec na to doplatí ten les, protože dneska máte podle inventarizaci poškozeno více než 60 % těch mladých vysázených listnáčů a jedlí zvěří, takže my nejsme schopni vlastně obnovit pestré zdravé vlasy, protože nejen, protože tu chybí vlci a rysi, ale i proto, že vlastně nevhodně hospodaříme v těch, v těch lesích, ale ti vlci a rysi mají v tomhle hrozně důležitou roli a tam, kde jsou, tak tam je ta situace alespoň o trochu lepší, než tam kde nám chybí.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Takže bysme si měli vlastně v hlavě trochu převrátit místo, jako je hele srnka, tak hurá vlk? V májovém nedělním ránu hovoříme o přírodě s veterinárním lékařem, panem doktorem Jaromírem Bláhou, teď bych se ještě ráda vrátila o 30 let zpátky, protože vy jste byl také členem celostátního stávkového výboru vysokých škol během Sametové revoluce. Bylo snadné se zapojit, nebo to bylo moc riskantní?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
To zapojení vlastně do celostátního stávkového výboru vyplynulo v podstatě z dění na naší fakultě, kde, kde v podstatě já jsem spolu s několika kolegy a kamarády vlastně tu stávku začínal. To, že jsem tu stávku začínal na veterině, zase bylo dáno tím, že jsem už předtím nějaké aktivity, které vedly k potřebě, něco udělat proti nesvobodě, ve které jsme tehdy žili, tak v podstatě to bylo toho vyústění, já jsem se dostal, už když jsem chodil na gymnázium do situací, kdy jsem si sám sobě kladl otázku, jak ten režim tehdejší může fungovat, všichni vidí, že to je špatně, ale všichni vlastně mlčíme k tomu a že to se může změnit jedině tím, že vystoupíme a že nás bude dost, kdo prostě mlčet přestanou, já jsem měl strach samozřejmě tehdy velký z toho, že mě vyhodí ze školy, že mě, že na to doplatí rodina nějakým způsobem, ale postupně jsem se v podstatě do těch akcí zapojoval, šířením petic, podpisem některých petic a účastí na některých akcích v Praze, které se dělaly už před listopadem. Byl jsem i na Národní vlastně třídě, kde došlo 17. listopadu k tomu, k tomu potlačení té demonstrace, takže když jsem pak z toho přijel vlastně do Brna toho 19. listopadu, tak tam už to bylo automaticky, tam už jsem věděl, že v Praze je stávka, u nás na koleji na pokoji na mě čekalo 20 lidí, kteří věděli, že tam jsem na té demonstraci, povídali jsme si o tom, já jsem jim povídal o tom, co se tam stalo, byl tam ještě jeden kolega, který tam taky byl a byly tam už lístky od studentů JAMU s výzvou, abysme se připojil jako veterina ke stávce, takže jsme si řekli, že do toho jdem a pak už to šlo samo, no.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Teď se angažujete v hnutí Duha, které taky vystupuje vůči některým třeba zákonům, diskutujete s zákonodárci, politiky, je to těžší nebo úplně stejné v rámci svobody a nesvobody, musí tam člověk překonat určitý risk, když, když mu o něco jde a zapojuje se do nějakých společenských diskusí?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
To je úplně jiné, to je úplně jiné, protože tehdy ten risk byl skutečně takový, že kdyby ta, v uvozovkách Sametová revoluce dopadla jinak, tak nás zavřou a ty organizátory prostě nás obviní z vlastizrady a sedíme mnoho let ve vězení, což nevím, jestli jsme si tehdy úplně uvědomili, ale dneska můžete svůj názor vyjadřovat, to je, to je něco co lidi, kteří dnes nadávají, na ty poměry si neuvědomují, jakou hodnotu má svoboda, kterou nám ty události před 30 lety přinesly a tím, že se vlastně angažují i v ekologických organizacích, často kritizujeme vládu za, za určité kroky, tak to vyjadřuje to, že nejsme spokojení samozřejmě s tím, jak se to vyvíjí od toho listopadu, po listopadu vlastně bylo několik let, kdy lidé vnímali hodnotu přírody a potřebu chránit životního prostředí velmi intenzivně, pak se začali řešit ekonomické problémy a sklouzlo to do řešení, které nejde vzájemně v souladu, ale za mě proti sobě, ekonomika v podstatě a způsob vlastně ekonomického řízení státu, jde, jde naprosto proti naší potřebě žít v nějaké příznivé životním prostředí, což dnes vidíme v podstatě na krizi klimatu, vidíme to na krizi rozpadů přírodních ekosystémů, degradaci zemědělské půdy, znečištění toxickými látkami, všichni dnes vidí, že tohle není udržitelné, že to vlastně ničí naši schopnost tady nějakým způsobem fungovat dlouhodobě dál a je otázka, jestli se dokážeme poučit a změnit, nastavit, fungování toho politického systému jinak a dokážeme to jedině tehdy, když změníme náš osobní vztah k tomu prostředí, ve kterém žijeme.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Já jsem našla na stránkách Hnutí Duha, že máte také možnost vzdělávání prostřednictvím potulné univerzity, kde hlavním nástrojem má být poezie a kontemplace vlastně dotýkání se uprostředka živé přírody, tak úplně na závěr, k čemu člověk potřebuje pro svou duši divokou přírodu a poezii?
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Tohle není akce, kterou bysme pořádali jako hnutí Duha, ale já se jí budou účastnit, tu divokou přírodu potřebujeme proto, protože si v ní můžeme uvědomit ten neskutečný vlastně proud života a toho, že jsme toho součástí. Podle mého názoru vlastně to, že dochází k té krizi životního prostředí, je dané pouze tím, že nevnímáme vlastně okolní svět jako součást sebe sama nebo nevnímáme, jak těsně s ním sami souvisíme a to, že se můžeme přírody dotýkat, že můžeme jít do divoké přírody, kde vidíme celý cyklus, vlastně umírání, zrození a nového zrodu, kde nás můžou oslovit nějaké momentální přírodní scenérie, zvlášť když tyhle prožitky můžeme zažít třeba i o samotě, tak nás dovádí k tomu, že se cítíme býti toho součástí a v momentě, kdy jste součástí toho celku, tak pak samozřejmě nedopustíte to vlastně poškozování své vlastní součásti, když to tak, když to tak řeknu velmi zjednodušeně.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
Já vám moc děkuju, že jste věnoval čas našemu setkání a vlastně i meditaci o lese a v tom, v čem žijeme. Mým hostem, milí posluchači, byl pan doktor Jaromír Bláha, děkuji vám.
Jaromír BLÁHA, odborník na ochranu lesů, Hnutí DUHA
Děkuji za pozvání a přeju vám i posluchačům hezký den.
Angelika PINTÍŘOVÁ, moderátorka
A s vámi se loučí, milí posluchači, také boromejka, sestra Angelika a přeji vám všem krásnou májovou neděli.
