Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Teď je šest minut po desáté hodině dopoledne. Jsem moc ráda, že dnes je naším hostem zámecký zahradník ze Štiřína, známý dendrolog, pan doktor Václav Větvička. Vítejte, dobrý den.
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Dobrý den.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes večer, pokud chcete, tak se podívejte, na obrazovkách České televize totiž bude GEN s panem Větvičkou, který začíná vlastně tím, jak se procházíte po štiřínské zahradě zámecké a kolem vás jsou nádherné vzrostlé stromy a takové ty, ty opravdu úžasné rododendrony. Teď jsme slyšeli ve zprávách po té vichřice a silné bouři, která se tady přehnala naším územím, popadané stromy. Jak to vypadá u vás ve štiřínském zámku a třeba i v Průhonickém parku, kde jste také dlouhou dobu působil?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
V Průhonickém parku jsem působil, pravda, dlouhá léta, ale teď jsem tam nebyl ani po těchto vichřicích. A u nás prakticky jsme obstáli bez ztráty květinky. Přívalové deště nám sebraly trošku cest, ale to je detail. A kdy spadly dvě borovice do rybníka, to nevím, protože spadly proti směru toho větru. Takže to mohlo být třeba těmi srážkami, se ta koruna zatížila a ony se vyvrátily. Ale jinak zaplaťpánbůh tentokrát skutečně dobře jsme obstáli. Proti té vichřici třeba v roce 2008, kdy jsme měli ztráty asi sto stromů, a to je na park čtyřicetihektarový poměrně moc.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Když máme zahradu, kde máme staré vzrostlé stromy, které vypadají, že se jim daří dobře. Jak často bychom měli od odborníka je nechat zkontrolovat, aby potom právě se třeba nestalo nějaké neštěstí, když přijde taková smršť?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
To je velikánský problém, protože strom není technické dílo, není to technický třeba nosník, který se dá spočítat, který se dá zrentgenovat a zjistit, jestli tam nejsou nějaké dutiny nebo něco podobného. I když dneska už jsou metody, které by zjistily ledacos, co v tom stromě se odehrává. Ale bohužel je to živý objekt a těch činitelů, který to může ovlivnit nebo kteří to mohou ovlivnit, je tolik, že obdivuju člověka, který by se odvážil jakéhokoliv úsudku. To je opravdu velká neznámá. Ve štiřínském parku máme borovici, která je, vejmutovku, která je vykotlaná, a ten její kmen prakticky mohutný je taková velká podkova a šíře tý podkovy té pevné je zhruba osm centimetrů. Ten strom má hmotnost přibližně třeba patnácti dvaceti tun, a to visí na tomhle tom jako kruhovém nosníku a drží. Žádný vítr ji zatím neshodil. Rád bych to zaklepal, ale jsem v rádiu, že jo.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžete. V tomhle případě to máte dovoleno.
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
A stejně tak na konci toho parku v té, na konci té vyhlídky hlavní zámecké jsou zhruba třiceti, pětatřicetimetrové douglasky, které jako lví ocasy mají nahoře korunu a jinak jsou to prostě štangle holé. Zatím zase žádný vítr s nima nezatočil.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Vysílání Víkendového Radiožurnálu, dnes se můžete ptát našeho hosta, kterým je dendrolog, biolog, pan Václav Větvička. Přes www.radiozurnal.cz můžete posílat svoje otázky. Já jsem zmínila, že dnes budete v GENu, který mohou vidět diváci. A mě tam zaujalo, když jsem se na něj dívala, že vaším oborem na začátku vaší kariéry byla dendrochronologie. Když zůstaneme tedy u těch stromů, slyšela jsem to úplně poprvé, se přiznám. Tak by mě zajímalo a vy ... co to je za vědeckou disciplínu a jestli se pořád provádí?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Slyšela jste to velmi dobře, ano, to je úžasný obor, který v podstatě založil jeden americký astronom spíš než dendrolog.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Vážně?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Který kolem třicátých let, který zjistil, že letokruhy, to je ta gramofonová deska na pařezu, že letokruhy se jejich hustota, frekvence a tak dále se nápadně shodují se sluneční činností a založil tam ameri... založil ten obor dendrochronologie, čili sledování času zachyceného...
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Stromy.
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
...v struktuře těch letokruhů, založil mezinárodní společnost, nejprve americkou, American Ring Society v Tucsonu, a posléze, posléze se z toho teda skutečně stal velký vědní obor. My jsme měli výborného dendrochronologa pana inženýra Vinše ve Strnadech, to byl můj dobrý kolega, a...
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Tady ve Strnadech u Prahy?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Ve Strnadech u Prahy, ano. A výborným, světovým proslulým dendrologem je můj současník, inženýr Jaroslav Dobrý, který dlouhá léta přednášel dendrochronologii v Americe a v Kanadě a víceméně prosazoval ještě další navazující obory, které s tím souvisejí. Ta, dá se tam sledovat vývoj počasí na tom, ta sluneční činnost samozřejmě taky, aktivita sluneční zhruba, která je každých jedenáct let kolísá, to se všechno promítá do těch letokruhů.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
A teď mi řekněte třeba, když jste zmínil vývoj počasí. Přijde mi, že vždy, když se bavíme o tom, že se to počasí proměňuje a že přichází doba, kdy se máme zvyknout, že se budou zvyšovat teploty v průměru o dva stupně i ve městech, jak tohle třeba už je zachyceno v těch stromech, co tam můžeme zjistit právě vzhledem třeba k tomu kolísání těch teplot?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
To je příliš krátká doba v současné době nebo v současnosti, abychom to mohli ještě analyzovat. Ta vedra prakticky trvají patnáct dvacet let. Víc větší, větší význam má frekvence a kvantum srážkové a jejich rozložení během sezony, protože když třeba po jarních srážkách přijde teplé období a období sucha a pak od srpna nebo v září se ten rytmus jakoby obnoví, tak mohou vzniknout dokonce falešné letokruhy, protože v tom období sucha to kambium zbrzdí svoji činnost, ta dělivé pletivo, no, a pak najednou se jakoby probudí a obnoví, takže tam vznikají někdy takové falešné, falešné letokruhy, což kytky umějí reagovat na tohle počasí. Dochází k tomu nebo dochází k takzvané reflorescenci, jestliže rostliny mají jako spouštěcí mechanismus, když to zjednoduším, délku dne, teploty a srážky na jaře, a vede to k indukci kvetení, tak jestliže se podobná situace třeba opakuje v září, tak není divu, že třeba na Střeleckém ostrově pravidelně třeba rozkvétal kaštan jírovec, anebo weigelie tohle umí a řada dalších rostlin.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
S panem doktorem Václavem Větvičkou si povídáme zejména o stromech, protože je to jeden z našich nejznámějších dendrologů. Mě by zajímalo, pane doktore, kdy se tady u nás začaly objevovat jaké stromy? Protože třeba právě vzhledem k tomu počasí předpokládám, že v každé době to nebylo zrovna úplně ideální, aby tady byly třeba duby.
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
No, kam máme sáhnout, jak daleko, jo? Protože třeba takovej jinan dvoulaločnej, ginkgo biloba, je doloženo ve fosilních zbytcích otiscích v Grónsku, ve Špicberkách a možná i u nás v severních Čechách, posléze v třetihorních otiscích a podobně. Takže podle toho, kam budem sahat. Ale fakt je ten, že ta vegetace, která se tady vyvinula, dejme tomu, na konci třetihor, to byla zalidněním výrazně zatlačená k jihu. A my na rozdíl od Ameriky, která má pohoří poledníkového směru, tak my máme tu smůlu, že ta pohoří jsou spíš tedy rovnoběžková a že ledacos, co se dostalo v těch chladných obdobích, uteklo za ty kopečky, tak už pak nemělo šanci se vrátit. Ale byly stromy, které tuhle šanci dostaly, a třeba duby byly zatlačeny ledovou dobou až kamsi k Balkánu, no, a pak se postupně k nám vracely a vrátily v těch teplejších obdobích. Ten vegetační klid se tady úžasně měnil, byla třeba doby ryze borová nebo ryze lísková, kdy tady u nás převládaly lísky, podobné jako dneska třeba v severním Skotsku, a podobným způsobem se ten ráz té vegetace stále měnil. Proto já říkám, že všechno už tady bylo, všechny tyhle ty klimatické změny a my jenom, my tím, že máme ty informační možnosti o současné rychlé dneska, tak o tom víme víc a tak.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten ráz vegetace, jak se bude podle vás proměňovat třeba dvacet, pětadvacet let dopředu? Zkusíte si udělat odhad?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Nejsem prognostik takto laděný a obdivuju všechny, kteří si na to troufnou. Ty změny můžou být krátkodobé tyhle ty teplotní a stejně tak můžou trvat delší dobu. Skutečně to bude znamenat možná jakési migrační změny. Ostatně vývoj naší vegetace často sledoval rozmanité tahové cesty, by se dalo říct, tak jako táhnou čápi do Afriky nebo jiní tažní ptáci, tak třeba z východní Evropy jednak takzvanou sarmatskou cestou a jednak dalšími třeba jižními cestami se k nám dostala spousta rostlin, které se staly posléze našimi domácími, zdomácněly tady. Tento trend sledujou třeba rozmanité dneska označované jako invazní rostliny, které ty díky lidské činnosti, třeba dopravě silniční a železniční, se začínají vydatně u nás šířit, a protože třeba nemají škůdce nebo něco podobného, tak a jsou vitálnější, tak dokážou převálcovat tu původní vegetaci. V současný době třebas můj syn Ivan spolupracuje na nějakém projektu, který sleduje šíření jednoho jihoafrického polokeře nebo keříku starčeku úzkolistého, navíc prudce jedovaté rostliny, která se s lodní dopravou dostala na Děčínsko a odtamtud železnicí, ale i vodní dopravou se šíří dál a obsazuje zatím ty náspy železničních tratí, no, a on se svými kolegy jednak to sledují a jednak tedy je vytrhávají, aby zabránili tomu dalšímu šíření. Takže to je velice proměnná záležitost, která nastoupila nedávno teprve.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
A tím hostem je známý dendrolog pan Václav Větvička, kterého se ptáte. Ptáte se na rakytník, ptáte se na jírovec maďal, budeme odpovídat, přidejte i další otázky přes www.radiozurnal.cz.
/ Písnička /
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Na obrazovkách České televize GEN, tedy Galerie elity národa, dnes s naším hostem Radiožurnálu Václavem Větvičkou. Jak se v takové společnosti genařů cítíte? Kdo je ta elita podle vás?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
No, to jste mě přímo zaskočila a bez varování, protože já se nepočítám k žádné elitě. Já jsem obyčejnej, rád bych řekl venkovskej, ale to nejsem, jednoduchej kluk a tohle to zařazení nasadilo pupínky trošičku, protože když se srovnám se všemi, kteří byli ve Feničově řadě, tak já tam nemám co dělat přece? Takže nesu to těžce. Je to, samozřejmě je to velká pocta pro mě, ale nesu to velmi těžce. Však jsem to taky paní režisérce mnohokrát říkal.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou má podle vás nebo by měla mít povinnost právě, když použijeme to slovo z toho titulku, tedy elita, vůči společnosti?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Dělat velmi dobře svou práci, to je to primární. To v této společnosti, ať je to národ, stát, nebo cokoliv, pomůže nejlíp. A zadruhé neplést se do věcí, kterým nerozumí, anebo do kterým jich, jim nic není. A to si myslím, že postačí. Když budeme mít výborný ševce, tak ty budou elitou národa. Když budeme mít dobrý sedláky, ty budou elitou národa. Ne třeba my u mikrofonu, my pisálci rozmanitých knížek, takhle já to cítím.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Těch knížek jste napsal hrozně moc. Já jsem zjistila právě z toho GENu, že jedna vyšla skoro v celém světě a ve Francii dokonce se dočkala deseti vydání.
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Stromy a keře.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to právě kniha o stromech a keřích. A když si zase vypomůžu tou zkratkou toho genu, tak ten gen milovat zahradu, milovat stromy, milovat zeleň, kdo vám to dal?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
To jsem si já vždycky myslel, když běžela ta finišová řada, že to je o tý genetice a že to není tahle ta prokletá zkratka. Takže kdo mi to dal? No, asi v duchu Jiřího Grygara bych měl říct asi pánbůh. Ale fakt je ten, že můj sedlčanský dědeček byl, sedlčanští předkové nebo z maminčiny strany byli třeba mlynáři, dědeček sedlačil a měl k tomu malý koloniál v Sedlčanech a z tatínkovy strany potom v závěru už to byli kantoři. Ale i ten můj dědeček Větvička měl polnosti, měl lesy, včelařil, byl jednatelem Pojizerský jednoty včelařský, a dokonce si pamatuju, jaký měl nádherný úly, ty kláty ještě a ty košnice takzvaný, co nosí každá spořitelna ve znaku, a tak není vyloučeno, že tam. A pak tedy když jsem byl transplantován na pražskou periferii, čili do Modřan a do Bráníka, no, tak to už jsem mnohokrát říkal i do rádia, tam byla zem samejch košťálníků a já jsem jim chodil pomáhat a strkal jsem prsty do hlíny a tam jsem k tomu přičichl.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
S panem Václavem Větvičkou už se díváme na otázky, které posíláte, ale posíláte také pozdravy a poděkování a přání zdraví, tak to vyřizuji, pane Větvičko, od našich pisatelek zejména.
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Děkuju.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
A Milada z Klánovic vás zdraví a prosí vás o radu, protože má dávno vzrostlý smrk, jak píše, který od špice už asi jedna pětina je suchá, takže usychá. A píše: "Jeden zahradník říká, že je to kůrovec, jiný říká zase, že je to plíseň. Tak je možné odříznout jenom tu suchou horní část, aby přežil zbytek stromu? Neradi bychom o něj přišli, v celém okolí je jenom tento jediný smrk."
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Odhadl to velice správně ten pán. To znamená odříznout vršek. My jsme to takto ve štiřínském parku také provedli, měli jsme tím lýkožroutem, kůrovcem jak se říká, napadeny vršky, to je, to je, jsou dva druhy, jeden ten Ips typographus žere a hubí ten smrk jakoby odspoda nebo v celé ploše a pak je ten chalcographus, kterej žere jenom ty vršky, protože on se do toho staršího dřeva nechce nebo teda nechce pouštět, vybírá se to, ty mladší partie. Zatím by stačilo seříznout ty vršky, aby se to nešířilo dál. Ale pokud je ten strom už suchej, tak tam ty výletové otvory budou a ti další a další jedinci už tam v okolí možná nahlodávají. Chce to včas...
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře, děkuju pěkně. Pan posluchač Radek, ten píše: "Zajímalo by mne, do jaké míry má dvojí květenství jírovce kaštanu na svědomí klíněnka jírovcová a je vůbec možné nad ní nějak zvítězit?"
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
No, klíněnka jírovcová ještě žádnému jírovci, žádný jírovec nezahubila, pouze ho zeslabí zdánlivě. Je to estetická závada, rezavé listí se nikomu nelíbí. Ale ten jírovec má zkrácenou vegetační dobu, má hustší letokruhy a usuzuju z toho, že možná bude mít pevnější dřevo. A jinak tedy těžký boj s klíněnkou naši kolegové, myslím, že inženýr Svatoš, vyvinuli feromon, kterým by se dalo proti té klíněnce bojovat. Ale zatím, jak jsem říkal, je to ošklivý, je to neestetický, ale žádný jírovec neuhynul žírem klíněnky jírovcové. A je to mladej živočich tady u nás. Ten byl popsán v roce 1986 u Ohridského jezera, jmenuje se Cameraria ohridella, podle Ohridského jezera. Začal se šířit, to byla, tam někde byla centrála rozvojová, vývojové centrum toho jírovce jako takového, Makedonie, Bulharsko, Řecko, tahle, tahle, tahle ta oblast. A už v devadesátém roce zaplavila Maďarsko za čtyři roky, ve třiadevadesátém byla na jižní Moravě, v pětadevadesátém byla někde u Děčína, no, a dneska je na pobřeží Atlantiku a Severního moře.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se vrátím zase k těm stromům, tak kolik vůbec u nás teď máme druhů stromů? V jaké kondici jsou stromy na našem území?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
To je otázka velice zapeklitá, protože bych na to mohl odpovědět definicí, jednou z definic druhu, která zní: "Druh je to, co autor za druh považuje." A z tohohle hlediska třeba když půjdu do svého oboru do rodologie, do růží, tak jistý francouzský rodolog, jmenoval se Gandoger, popsal jenom z jihovýchodní Francie a z těch přímořských Alp 5 400 druhů planých růží. To, co my máme za druhy, on měl dokonce za rody. Takže tam je to měřítko jaksi subjektivní.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
A stejně tak je to s dalšími a s dalšími druhy. Třeba když jsme zmiňovali na začátku ty duby, tak u nás jsme měli za, za původní tři druhy, křemelák, respektive obráceně to řeknu, dub zimní, dub letní a dub pýřitý, a pak zjistili kolegové ze Slovenska, /nesrozumitelné/ a další, že tady máme ještě čtyři nebo pět dalších druhů, které postupně pronikají z Balkánu ještě do dnešních časů. Takže my tu dneska máme už asi sedm nebo osm druhů dubů, které můžeme považovat za součást naší flory, takže říct vám přesnej počet je na pováženou.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Chápu.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
S panem Václavem Větvičkou si povídáme ve vysílání Víkendového Radiožurnálu nejenom o zahradách a o stromech, ale já bych teď citovala pana profesora Ivara Otrubu, emeritního profesora zahradní a krajinářské architektury, který říká, zahrada potřebuje, člověk potřebuje k žití, k bytí, k filozofii. Pro vlastní rajčata, lilie, pro broskve, ne proto, že ji má soused a že podobnou viděl v Austrálii. Přestaňme s vodopádky, biotopy, cingrlátky, japonskými můstky, jsme doma na Moravě, v Čechách, na Hané, na Slovácku, v Beskydech. Ale také říká, že máme být odvážní. Jak tedy podle vás máme přistupovat k zahradě nebo k zahrádce, tak aby byla naše?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Tak především pan profesor je společně s profesorem Machovcem z téže školy, který bohužel už zemřel, to byli moji guru, zahradničí guruové. A dalším ač jsem ho nikdy nepotkal, a nevím, zda to je pravda, byl Silva-Tarouca, zakladatel Průhonického parku. A tomu se připisuje zásadní nebo připisují dvě zásady, které, který bychom se měli držet v každé zahrádce. A ta první je, že zahrada není nikdy hotová. A ta druhá zásada je, že zahradník pracuje v mládí s rýčem a motykou a ve stáří s pilou a sekerou. A to je to, co říká pan profesor Otruba, abysme byli, abychom byli odvážní a k té zahradě takhle přistupovali. Je to, jsem málo řekl floskuli, že je to můj šálek čaje. Ne, není to můj šálek čaje, omlouvám se, že mě to napadlo vůbec, ne. Je to to, čeho já se držím, a navíc ještě mě Mirek Horníček dovedl k dalšímu poznatku. Zahrada má vypadat tak, že já vyjdu tady z domečku, tady uzobnu jahůdku, tady rajčátko, vytáhnu mrkvičku, utrhnu třešinku. Já než tu zahradu obejdu, tak já ji mám prožitou všemi smysly a je pro mě užitečná. Takže já mám rád užitečné zahradě. Mně nevadí na zahrádce ani to zelí.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Další otázky, abysme tedy splnili přání našeho posluchače. Píše. "Zasadila jsem rakytník řešetlákový, zhruba jeden a půl metru už je vysoký, ale vůbec neplodí. Mám samce i samičku. Na jaře keře nekvetly. V čem může být problém? Je to odrůda sluníčko."
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Nejsem sto takhle odpovědět, musel bych ty keře vidět, protože samčí i samičí exemplář se velice snadno poznají, dejme tomu, v předjaří, protože na tom samčím exempláři jsou připravená samčí květenství, jako takové malé rezavé šištičky. Pokud tam není, tak není vyloučeno, že zmíněný posluchač náš má dvě samice.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Další ptá se vás paní Sára, jak je to se zasycháním venkovního ibišku. Zničehonic má uprostřed keře velké suché větve a nikde nemůže najít, co s tím má dělat.
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Zas těžká rada, když to nevidím. Doporučil bych především ty zaschlé partie okamžitě odříznout, odstranit z toho keře. Pokud je tam nějaká infekce, aby se nemohla šířit dál. Může to být jak houbové původu, což nejspíš, tak i živočišného, ale to by to nějaký zvířátko tam viděla. Anebo to může být i záležitost fyziologická, poškození nějaké partie kořenové, která se takhle promítne.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Která rostlina, anebo strom, pane Větvičko, je vaší nejoblíbenější?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Zpravidla každému takovému tazateli odpovím parafrází Coco Chanel, není ošklivých rostlin.
Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Kterou z těch druhů růží považujete za tu, o které bychom měli pečovat a vrátit ji do naší přírody, do našich zahrad?
RNDr. Václav VĚTVIČKA, dendrolog, vedoucí zámeckého parku ve Štiříně
--------------------
Pokud jde o kultivary, tak každou, pokud jde o plané růže, ty se o sebe postarají samy, s výjimkou mé oblíbené růže keltské, rosa gallica, která přišla o své životní prostředí tím, že byly rozorány meze, zceleny lány a ona byla taková polostepní, takže přežívá jen třeba v Českém krasu, anebo na pešuňcích svazích železničních tratí.
