Jsem lesní inženýr (91) s nadstandardním lesnickým vzděláním (mnoho státnic a postgraduálních studií). Mimoto držitel legitimace člena ochrany přírody z roku 1956.

Žel, jsem však také očitým svědkem neustálého střídání ředitelů generálního ředitelství Lesů České republiky v Hradci Králové – jako by ty lesnické osobnosti byly nějací hlupáci či hochštapleři. Pozoruhodná, ale i nedůvěryhodná je skutečnost, že všechny veletoče s elitními řediteli Lesů ČRse konají v režii Nejvyššího kontrolního úřadu, který tím zřejmě demonstruje svoji nepostradatelnost.

V souvislosti s tím za hrubě neetické, ba přihlouplé považuji znevažování výměny malé části lesa v zájmu existence Radějovské obory, aby získala právní aspekt pro její efektivní řízení.

Toto vstřícné gesto generálního ředitele Svatopluka Sýkory by jej mělo ctít, a ne stavět na pranýř. Pokud vlastník obory v ní kácí, není to kvůli dříví, ale kvůli vytvoření mlaziny, aby v ní zvěř našla kryt, ticho a klid a mohla vést tajuplný způsob života. Mimoto i kvůli trvalé udržitelnosti hodnotné obory (klaním se i před oborou Obelisk).

O rezignaci pana generálního ředitele jsem se dozvěděl poté, když jsem svému prezidentskému favoritovi Miloši Zemanovi fiktivně doporučoval, aby až vystoupí na Hrad, symbolicky vysadil dub letní, lípu malolistou a borovici lesní. Auvěřil starému hajníkovi Lošťákovi, že pouze minimálně čtyřsethektarové obory jsou ekologickou ozdobou krajiny a jediným možným azylem pro záchranu zvířeny.

Jsem absolutně přesvědčen, že generální ředitel Svatopluk Sýkora je odborník na svém místě a k rezignaci byl dohnán způsobem nízkým a nečestným.

Ostatně doufám, že moudrý pan ministr rezignaci nepřijme, jelikož ty by šly v režii Nejvyššího kontrolního úřadu stále dokola. Protože tato instituce dělá v českém lesnictví největší paseku, nechť jde do háje, ale nikoliv zeleného.

***

Poznámka: příspěvky čtenářů zveřejňované na publicistických stranách Nového života nemusí vyjadřovat názor redakce