redaktor

 

Boubínský prales patří k nejstarším rezervacím v Evropě. Leží na území Chráněné krajinné oblasti Šumava a majitelem pozemků jsou státní Lesy České republiky. Vzhledem k tomu, že se v této národní přírodní rezervaci netěží, státní lesy požadují po státu každoročně úhradu újmy na zisku 3 miliony korun. Částka, kterou si nyní státní lesy nárokují za újmy ve všech našich rezervacích, přesahuje čtvrt miliardy.

 

RNDr. František PELC, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny

 

Ten problém nevznikl nyní, je dlouhodobý. Nicméně teď se objevil ve své plné nahotě proto, protože po letech sporů, které vedly převážně mezi sebou Lesy České republiky a Agentura ochrany přírody a krajiny, potažmo ministerstvo životního prostředí, správní soud rozhodl, že potenciálním žadatelem je legitimně i státní podnik Lesy České republiky. A od té doby se řetězí žaloby a soudní spory mezi státem na jedné straně a mezi státními lesy na straně druhé. A jeden z těch sporů se týká i Boubínského pralesa, národní přírodní rezervace.

 

Mgr. Pavel HUBENÝ, ředitel Správy národního parku Šumava a CHKO Šumava

 

Víte, je tam problém v tom, že opravdu stát platí státu, to je jednoznačný. Na druhou stranu Lesy Český republiky prostě hospodaří s tím majetkem a oni mají třeba lesní hospodářské plány a mají tam nějaký prostě vize, který, kterým generuje ten lesní hospodářskej plán, a z těch vizí se generuje nějakej zisk. A je jasný, že když někdo omezí dosažení toho zisku, tak to musí být někde znát. Jasně, že já si myslím, že by mělo stačit říct, ano, stát si tadyhle omezil z nějakýho důvodu ten zisk a prostě s tím počítá a odepisuje ho pro tu přírodu. Na druhou stranu chápu je, že oni říkají, no, ale nám ten odpis prostě chybí, my to potřebujeme nějakým způsobem kompenzovat, nám ho nikdo nedá, takže o něj žádaj.

 

redaktor

 

Zavedením náhrady újmy na zisku vlastníkovi lesa, louky nebo vodní plochy jsme se jen přizpůsobili západním zemím, kde to funguje už desetiletí. Pokud z důvodu ochrany přírody stát omezuje hospodářskou činnost soukromému subjektu, pak je logické, aby mu stát ztráty kompenzoval.

 

RNDr. František PELC, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny

 

Ten institut náhrady újmy za omezení hospodářské využívání lesa, zemědělských pozemků, rybníků vznikl v roce 2004 v Poslanecké sněmovně. A tehdá se přiznám, že jsem spolupracoval na tom vlastním znění, a dokonce jsem byl nositelem tohoto ustanovení, a tehdá tam bylo explicitně uvedeno, že náhrada újmy se vztahuje na všechny možné subjekty, ale nevztahuje se na státní instituce a státní pozemky. Tečka. V průběhu vyjednávání tento institut byl změněn a tato doplňující informace byla vypuštěna. Ale zároveň bylo sděleno, že se prostě u státních institucí bude tato náhrada újmy vykazovat pouze účetně a nebude se prostě nárokovat. Tak to léta trvalo. Prostě generální ředitelství se vyměňovalo personálně u Lesů České republiky. Nicméně asi 7 - 8 let ty náhrady újmy až na drobné epizodické omyly nebyly požadovány. Od roku 2009 - 10 se to změnilo a byly systémově žádány. Od té doby existují spory.

 

Mgr. Pavel HUBENÝ, ředitel Správy národního parku Šumava a CHKO Šumava

 

Na druhou stranu ale musím říct, že právě proto, že Lesy Český republiky mají ty limity, jaký maj, a mají ty povinnosti, jaký mají, tak mnohem líp se s nima takhle domlouvají ty, ty regulace, ty omezení, protože v dobách, kdy to nebylo, tak oni říkali, no, ale my přece generujeme nějakej zisk pro tuhles tu zemi, z toho, z toho žijem nebo část lidí z toho žije, že jo, a my nechceme, že jo, abychom byli omezováni, jo. Zatímco když se jim řekne, podívejte se, jako tak takhle ten stát to vidí, stát to zagarantuje, zaplatí, tak oni jako většinou to akceptujou a říkají, dobře, když je to věc teda rozhodnutí jakoby státu, takže ať to tady teda zůstane. A mnohem lépe se s nima člověk domlouvá na tom, že některý území zůstane bez zásahu nebo že některé stromy se nevytěží, že jo, a zůstanou tam jako strukturní prvky. Je to, je to lepší vyjednávací pozice pro domlouvání té strategie, jak s tím lesem nakládat.

 

redaktor

 

V okolí Pradědu je jedna z našich největších národních přírodních rezervací. Protože pozemky jsou v majetku Lesů České republiky, každoročně Správa Chráněné krajinné oblasti Jeseníky musí hradit Lesům České republiky újmu na zisku, téměř milion korun.

 

Ing. Michaela PRUKNEROVÁ, vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky

 

Určitě je dobře, že se vyčíslí, kolik vlastně stojí ta ochrana přírody v případě, že ta újma vzniká v důsledku nějakého opatření ve prospěch ochrany přírody. Ale v případě, že se to týká státní organizace, což jsou Lesy ČR, tak považuju za naprosto nesmyslné opravdu jakoby převádět fakticky ty peníze a zabývá se s tím spousta lidí jak na ministerstvu financí, na ministerstvu životního prostředí, na naší agentuře i u nás na správě, samozřejmě na Lescích ČR, kde je to taky rozprostřeno od lesních správ, přes krajská ředitelství až na vedení v Hradci Králové. Takže kdybych měla propočítat, kolik těch lidí se tomu věnuje, tak to mi přijde opravdu nesmyslné.

 

redaktor

 

Nes už ale nejde jen o částky za újmy, které se pohybují v řádu stamilionů, ale o další náklady. Obě strany musí hradit stovky soudních řízení a ty zaměstnávají mračna právníků a státních úředníků. Přitom řešení je velmi jednoduché.

 

RNDr. František PELC, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny

 

První krok, který ale bohužel musí být vypořádán díky usnesení soudu, je to, že se musí ty dosud zažalované částky zaplatit, tak jak rozhodl soud a rozhoduje soud, takže ta částka, která náleží Lesům České republiky, jim bude postupně vyplacena. Dohromady to bude těch 300 milionů korun. A druhý krok, který považuji za ještě podstatnější, je systémové opatření, že se upraví to ustanovení v zákoně o ochraně přírody a krajiny, které se týká náhrady újmy, upraví se poměrně jednoduchým způsobem, že se tam vypustí to, že stát a státní organizace mohou žádat o náhradu.

 

redaktor

 

Lesy České republiky sice striktně požadují náhrady za újmy zisku, ale na druhé straně v rezervacích občas hospodaří po svém. Příkladem může být smýcení hektaru dubového lesa v Přírodní rezervaci Kolby na jižní Moravě. Na kauzu upozornil náš pořad už v roce 2007.

 

redaktor

 

Jsme v národní přírodní rezervaci. Před sedmi lety tady byla holoseč. Jak jste spokojeni s tím, co tady vyrostlo?

 

Ing. Vladan RIEDL, Správa Chráněné krajinné oblasti Pálava

 

Tak jsme spokojeni, že se obnovil les, který by tady měl být. Ale nejsme spokojeni, jakým způsobem se obnovil, protože daleko lepší by bylo, kdyby ten les byl obnovován postupně a daleko lepší by bylo, kdyby tady těch výstavků zůstalo více. Česká inspekce životního prostředí udělila Lesnímu závodu Židlochovice pokutu ve výši 10 tisíc korun. Byla to víceméně symbolická pokuta za to, že lesní závod před provedením zásahu neinformoval správu chráněné krajinné oblasti o tom, že ten zásah bude provádět. V případě, že by nás informoval, tak bysme se domlouvali na postupu obnovním, který by zajistil určitě jinou strukturu toho lesa, než vidíme teď.

 

redaktor

 

Lesy České republiky nám sdělily, že současný stav obnovených porostů je ukázkovým příkladem využití přirozené obnovy.

 

M. Sc. Lukáš ČÍŽEK Ph.D., Entomologický ústav AV ČR Biologické centrum České Budějovice

 

Samozřejmě je to ukázkový případ využití obnovy přirozené, ale problém je v tom, že se nenacházíme v hospodářském lese, nacházíme se v rezervaci, národní přírodní rezervaci a její cíl je ochrana ohrožených druhů a ty druhy jsou závislé na starých stromech, různých světlých stanovištích a podobných věcech. To znamená, že vlastně ta část rezervace, která byla takhle holosečně vykácena, je odsouzena k tomu být bez roháčů, tesaříků obrovských a dalších ohrožených orgasmů, který potřebujou ty staré stromy.

 

redaktor

 

Kromě starých stromů bylo pokácením hektaru rezervace totálně zničeno bylinné patro a navíc díky holoseči se tady zabydlela i jedna z velmi agresivních invazivních dřevin pajasan.

 

Ing. Vladan RIEDL, Správa Chráněné krajinné oblasti Pálava

 

Pajasan žláznatý rozhodně nepatří do národní přírodní rezervace. Je to dřevina původně z Číny, je to jeden z nejagresivnějších druhů dřevin, které tady máme, a dokáže během pěti let, kdy bude plodný, si vymezit místo a utlačovat ostatní druhy. Proto je nutné ho při prvním, prvním výchovném zásahu odstranit. Nacházíme se v blízkosti Národní přírodní památky Rendezvous, za námi je les, který je tvořen dubem cerem a před několika lety tu lesníci provedli zásah, který daleko více se přibližuje nárokům těch světlomilných druhů. Vyřezali asi 30 - 40 % těch starších stromů a z pařezů začal obrážet nový les, takzvaná výmladná schopnost toho lesa se projevila pěkně, kdy opravdu ten dub cer obráží a tvoří se v tom porostu světlá místa, které vyhovují saproxylofágním druhům, které vyhovují i kytkám, jako jsou třeba medovník meruňkolistý a jiné světlomilné druhy kytek.

 

redaktor

 

Jaká je ekonomika tohoto lesa vlastně?

 

Ing. Vladan RIEDL, Správa Chráněné krajinné oblasti Pálava

 

Myslím si, že v budoucnosti tento les nebude vyžadovat takové náklady na ochranu porostů, na ochranu kultur a mlazin a vlastně nebude vyžadovat ani náklady na sadbu, síjí a podobné, protože les obráží z pařezů a z těch výmladků vlastně vyroste nový les.

 

redaktor

 

Vracíme se zpátky do Jeseníků, kde se už řadu let hovoří o vyhlášení národního parku. Tato vize zatím naráží na odmítavé stanovisko lesníků, myslivců i některých místních lidí. Podobně je to s rezervacemi. Vyhlásilo se jich jen pár.

 

Martin MÍČEK, expert pro lesní ekosystémy

 

Nacházíme se na středním toku řeky Černé Opavy nad obcí Mnichov, které je nejsevernější výspou Vrbná pod Pradědem v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, no, a vidíme nárazový břeh nivy, který je osázen nevhodnou smrkovou monokulturou, a po povodních v roce 97 došlo k nasměrování toku proti břehu a jeho částečnému narušení. Dnes iks let po povodních vidíme, že stav se v podstatě nezměnil. Pod náma tady leží dva stromy, které byly vlastně uřezaný, jeden odpadl sám, druhý uřezán, až když se začal bortit dolů do toku. A celý ten prostor za náma té smrčiny by měl být postupně redukován a přeměněn na smíšené porosty s převahou dřevin zpevňujících svahy. Totéž se týká v prostoru nivy, kde bychom pokud by se ta smrčina odkácela už dneska, neměli ty smrkové nálety, které tam vidíme. A o kus dál dokonce vidíme smrčinu už pomalu vstupující do mýtního věku, která by taky měla být odkácena z toho prostoru, aby se skutečně mohly rozvinout ty přírodní korytotvorné procesy v tomto území, které by měly být hlavním důvodem pro vytvoření té přírodní rezervace.

 

redaktor

 

V těchto místech jsme natáčeli před 12 lety a od té doby se nic nezměnilo. Smrkový les v nivě Černé Opavy doposud stojí.

 

Ing. Jan HALFAR, vedoucí Správy CHKO Jeseníky /Nedej se 2002/

 

Správa CHKO Jeseníky zatím oznámila záměrné vyhlášení tohoto území jako přírodní rezervace a po dobu dvou let to území tedy zůstane chráněné před jakýmikoliv zásahy a do té doby se musíme rozhodnout, v jakém rozsahu bude ta plánovaná přírodní rezervace, případně zda se tady nevyhlásí přírodní památka. A hlavním předmětem ochrany by tady měly být právě ty korytotvorné procesy a ten přírodní charakter toku.

 

redaktor

 

Tato lokality bez zásahu člověka by byla skutečně vynikající ukázku přirozených procesů života řeky a nad ní by mohla vést atraktivní naučná stezka.

 

Ing. Michaela PRUKNEROVÁ, vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky

 

Tak v oblasti té Černé Opavy skutečně se od toho upustilo a zaměřili jsme se spíš na evropsky významný lokality.

 

redaktor

 

Evropsky významné lokality ale nenahradí maloplošná chráněná území, jako jsou rezervace, anebo přírodní památky. Těch bylo od roku 2002 vyhlášeno jen minimum a nechránily vodní toky ani skaliska.

 

Martin MÍČEK, expert pro lesní ekosystémy

 

Nacházíme se v suťových roklinových lesích pod hlavním skaliskem lokality Mazance Maliník na jihovýchodním okraji Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Tyto porosty jsou velmi cenné a jsou svým způsobem chráněny zatím v charakteru území jako evropsky významná lokalita Rabštejn a druhá zóna CHKO. Ale nevládní ochrany přírody má za to, že by si toto území zasloužilo i maloplošně chráněné území ve formě přírodní rezervace.

 

Ing. Michaela PRUKNEROVÁ, vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky

 

V této chvíli se domníváme, že ta ochrana je dostatečná, protože takové právě ty nejcennější partie jsou pod tou Přírodní rezervace, rezervací Rabštejn a širší okolí je zahrnuto pod tou evropskou významnou lokalitu Rabštejn, a tam patří třeba i ty skály kolem toho Mazance. Takže jsou, prostě v dnešní době jakoby ta ochrana je zajištěna dostatečně.

 

redaktor

 

Vyspělé evropské státy se pokoušejí o návrat divočiny. V Jeseníkách najdeme řadu ostrovů divočiny, kde by mohl najít trvalý domov rys nebo divoká kočka. Tyto lokality zatím zůstávají na okraji zájmu ochrany přírody.

 

Martin MÍČEK, expert pro lesní ekosystémy

 

Toto území je významné tím, že vytváří mozaiku různých mikrobiotopů, odlišných teplotně, odlišných vlhkostně. No, a ty sutě svou nepřítomností a nepřístupností vlastně tím, že jsou nebezpečné, prakticky pro chůzi částečně neschůdné, tak vytvářejí klidové zóny, kde by právě do budoucna bylo šance, aby ty šelmy našli nějaký klid, našli nějaké klidové zóny, protože ten tu stálou populaci bychom tady obnovili jedině za předpokladu, že se nám tady budou jednak déle zdržovat, nebudou pytlačeny a budou mít možnost se rozmnožovat. Takže potřebují prostě klidová místa, tak jak se celé horský masiv zpřístupnil řadu novou lesních cest, eventuelně lanovek a jiných zařízení, tak se bohužel dostala ochrana přírody do situací, kdy by měla reagovat na tento plošně zásadní změnu návštěvnosti oproti letům třeba za minulého režimu. Tak teď je ta návštěvnost skutečně jiná, plošně se lidé rozlézají po tom území, a právě takových míst, jako je tady toto, je velmi málo už nepřístupných a měly by být chráněny tím nejvyšším stupněm ochrany, aby ten potenciál pro uchování těch druhů, eventuelně jejich návrat do toho území a jejich trvalá přítomnost byl zachován.

 

redaktor

 

Celoevropský projekt návratu divočiny by skvěle mohl fungovat i v Jeseníkách, řídké osídlení, rozlehlé lesní porosty, těžko schůdné svahy a skalnatá místa nenajdeme ani na Šumavě. Mohlo by se říct, že udržovat divočinu si mohou dovolit jen bohaté západoevropské státy, opak je ale pravdou.

 

prof. Ing. Josef FANTA, Univerzita Amsterdam a Univerzita Wageningen - Nizozemí

 

Já jsem se podílel na inventarizaci pralesů v Rumunsku, v Bulharsku, na Ukrajině. Na rozdíl od situace naší Rumuni se rozhodli, že zachovají 200 tisíc hektarů pralesů. Mají třeba Dunajskou deltu, to je 200 tisíc hektarů přírodního území, kde se prostě nehospodaří. V Bulharsku jsme zinventarizovali asi 113 tisíc hektarů pralesů. Podobné je to na Ukrajině. Všude v Evropě si lidé uvědomují, že už nám nestačí chránit druh, anebo chránit malou rezervaci. Ty malé rezervace, to jsou ostrůvky v moři kulturní krajiny, mnohdy se dá říct nekulturní krajiny. Ten tlak na ty malé rezervace je čím dál tím větší, a proto ta tendence, moderní tendence evropské ochrany přírody a krajiny zakládat velká území, kde se hospodařit nebude a kde si to příroda zařídí po svém.