Šumava - Po pětileté odmlce se Jiří Mánek vrátil na Správu Národního parku Šumava na Apríla 2011. Jako svého náměstka si jej vybral ze tří nejúspěšnějších kandidátů z výběrového řízení na post ředitele tehdejší krizový ředitel Správy Jan Stráský. Před rokem, 28. června, už ministr Tomáš Chalupa novinářům oznámil, že od 1. července se novým ředitelem správy stává Jiří Mánek.

"

Za ten rok musel řešit kulminující kůrovcovou kalamitu, která na Šumavě neměla obdoby. Propustil tři desítky lidí. Ale také připravil zásadní dokumenty, které by měly stabilizovat Šumavu na další desítky let. Jaký tedy byl poslední rok Jiřího Mánka?

- Vzpomenete si vůbec na první věc, když jste nastoupil do funkce a do kanceláře po Janu Stráském?

Důkladně jsem se rozhlédl, nadýchl a vzápětí poté jsem požádal naše majetko-technické oddělení, aby mi přes víkend v kanceláři vyměnili koberec a vymalovali kancelář. Ale zachoval jsem stejnou barvu koberce i výmalby, takže nebylo poznat, že k nějaké změně došlo.

- Získal jste alespoň nějaký čas se v čele správy tak říkajíc rozkoukat?

Na správě jsem už působil vedle Jana Stráského necelý rok a půl, ale po nástupu do ředitelské funkce na to nebyl čas. Musel jsem řešit jednu velice nepříjemnou záležitost, která se táhla od prosince předloňského roku, což byla spadlá soví voliéra v Borových Ladách. Musím uznat, že to byl pro mne tehdy velký náraz z pozice náměstka, který nemá zase až takovou zodpovědnost, jako ředitel správy. Jednalo se o milionové částky a odpovědnost už byla na mně. Bylo třeba se dohodnout se zhotovitelem, projektantem, donátorem peněz, což nebyla jednoduchá jednání, jelikož došlo k řadě pochybení, což ani jedna ze stran nebyla ochotna uznat. Soví voliéra byl dotační projekt s pevně danými termíny, což všechno výrazně ještě komplikovalo. Naštěstí dnes už voliéra stojí, je otevřena a slouží veřejnosti a ještě jsme stihli všechny termíny dané dotačním programem Státního fondu životního prostředí. Ale rozhodně to nebylo jednoduché a považuji to za skutečný křest ohněm.

- Tenhle jste uhasil, ale žhavé léto pokračovalo a ty větší problémy asi měly teprve nastat?

Je pravdou, že týden po nástupu do funkce jsem se od našeho zřizovatele dozvěděl definitivní informaci o tom, jak bude vypadat příspěvek na činnost správy v roce 2013. Bylo nám stručně oznámeno, že na tento rok nám bude příspěvek pokrácen o jedenáct milionů korun ze sto dvanácti milionů. Co bylo horší, jednalo se o mzdové prostředky. Pro mne, jako pro nového ředitele Správy, to znamenalo začít okamžitě řešit situaci tak, abychom byli schopni v lednu vyplácet výplaty. Nebylo to nic příjemného, protože mi nezbylo nic jiného, než rozvázat pracovní poměr se třiceti lidmi. Aby bylo na výplaty od ledna následujícího roku, museli jsme to řešit okamžitě. A vybrat a následně jednat se třiceti lidmi, se kterými jsme museli rozvázat pracovní poměr, není nic příjemného.

- Jaká je po tom roce vašeho působení v čele správy v organizaci mezi vašimi podřízenými nálada? Dostanou se k vám i kritické připomínky, nebo panují obavy, že se negativní řeči mohou odrazit na setrvání v pracovním poměru?

Dostávají se ke mně informace od samotných pracovníků. Mám přece jen tu výhodu, že jsem na správě působil tak říkajíc od píky, takže běžně komunikuji i s lidmi v referentských pozicích. Je ovšem pravda, že právě na komunikaci s pracovníky správy v uplynulém roce nebylo moc času, to uznávám. Přesto mám v plánu od příštího pololetí začít více s organizací, pokud se týká lidí, osobně pracovat.

- Správný ředitel by si ale na své podřízené měl čas udělat. Co vám v tom bránilo?

Ano, nelze vše udělat naráz. Je třeba vidět to, že poslední rok byl hodně hektický a že se udělala spousta především koncepční práce do budoucích let. Je to schválení plánu péče o CHKO, která letos oslaví 50. výročí, na příštích patnáct let. Pak zejména dokončení plánu péče o národní park také na příštích patnáct let, který byl připraven s regionem. Ať je to s obcemi projednaná zonace NP, ať je to nový návštěvní řád po deseti krušných letech bez časového omezení, nebo otevření hraničního přechodu Modrý sloup, anebo návrh zákona o Národním parku Šumava, který by měl nastavit pravidla na dalších čtyřicet pět let. Až budou všechny tyto dokumenty definitivně schváleny a potvrzeny, alespoň ty, které ještě nejsou, spadne z nás velká část a budeme se moci začít věnovat i práci s lidmi v rámci správy. V neposlední řadě je třeba vzpomenout, že jsme organizaci prakticky z insolvence přivedli za jediný rok do stavu relativní ekonomické pohody. Určitě se chci brzy sejít se všemi zaměstnanci, poděkovat jim za ten rok spolupráce a říci jim, kam chceme v dalších letech směřovat.

- Když jste nastupoval do funkce, vedl se spor o kůrovcové těžby. Janu Stráskému byly vytýkány jak zvolený rozsah zásahu, tak jeho způsob i lokality. Nicméně se také spekulovalo i o tom, nakolik za těmito rozhodnutími stojí Jan Stráský a nakolik jsou ovlivněna vámi, jakožto jeho tehdejším náměstkem. Nakolik je to pravdou?

Řekl bych, že to byly zbytečné spekulace. Pan Stráský je osobnost, která si příliš mnoho věcí vemluvit nenechá. Rozhoduje se naprosto autonomním způsobem. Je pravdou, že jsem přijal nabídku Jana Stráského a prvního dubna 2011 jsem se stal jeho náměstkem i to, že on chtěl znát můj názor na různé záležitosti týkající se jak ochrany přírody, tak vztahů s veřejností. Ale rozhodoval se vždy on sám. Podle mne platí, že rozhoduje a odpovědnost nese ředitel. To platí i v současnosti. Vedení je jakýsi kolektivní orgán, jednotliví referenti jsou odborníky, kteří přinášejí své podněty pro naše rozhodování, ale tím, kdo v konečném důsledku nese odpovědnost, je ředitel a já nejsem ochoten nést ji za cizí rozhodnutí. Na druhou stranu se nehodlám při průšvihu skrývat a svalovat vinu na někoho jiného.

- Kdyby vám 30. června zazvonil telefon a pan ministr by vám oznámil, že druhý den ve funkci končíte, s jakým pocitem byste odešel? Co by podle vás za vámi zůstalo?

Odešel bych s pocitem odvedeného kusu poctivé práce. Myslím, že by to bylo prohloubení dobrých vztahů s regionem, které začal už Jan Stráský. V době, kdy nastupoval do funkce, totiž vztah obcí a správy nebyly na bodě mrazu, ale hluboko pod ním. Realitou bylo, že rada národního parku odmítala zasedat. Jan Stráský tohle napětí uvolnil a jednání odblokoval. Nám se snad podařilo vztahy ještě prohloubit konkrétními kroky, jako je vyřešení osudu bývalých rot v Borových Ladech, Kvildě, vyřešením hraničního přechodu Modrý sloup, nájmu březnické hájenky, velmi pozitivně vyřešenou zonací ve většině obcí, zainteresování regionu do přípravy plánu péče. Ať už tady budu dál já, nebo kdokoliv jiný, organizace je opět v ekonomické pohodě a jsou tu na dlouhá léta dopředu nastavena pravidla, na kterých se dá v příštích letech pevně stavět. Proto mohu mít dobrý pocit, že jsem tyto věci dotáhl do konce.

- Vy jste před nedávnem zmínil, že ochrana přírody je něco, co by mělo být oproštěno od politiky. Vám je nicméně připomínána vaše stranická příslušnost k ODS, jeden čas jste dokonce působil jako poradce senátora Tomáše Jirsy pro oblast Šumavy. Jak se tohle slučuje s vašimi názory na apolitičnost ochrany přírody?

Jediný, kdo mi mou stranickou příslušnost legračně a teatrálně připomíná, jsou aktivisté z Hnutí Duha. Nikdy jsem se svou politickou příslušností netajil. V národním parku jsem pracoval od roku 1996 dalších deset let. Pak jsem tu pět let nepracoval a dělal jsem to, co jsem uměl, a je pravdou, že mých zkušeností z práce v národním parku tu a tam využil senátor Tomáš Jirsa, ale třeba také paní Rippelová, která je z ČSSD. Nehodnotím lidi podle stranické příslušnosti, ale podle jejich kvalit. Členem ODS jsem se stal v roce 2007, tedy několik let před tím, než jsem se účastnil výběrového řízení na ředitele správy. Podmínkou tehdy bylo, že ředitel není členem žádné politické strany. To je věc, kterou jsem ochoten a připraven kdykoliv respektovat. Nevnímám se jako politik a čekal jsem, že i nástupce ministra Drobila, Tomáš Chalupa, bude požadovat, abych své členství v ODS pozastavil. To nenastalo. Mé práci členství v ODS nijak nepřekáží, nejsem nikomu zavázán. Na druhou stranu snad může má práce v ODS i pomoci zlepšit morální profil, a to bych si přál. Trvám na tom, že řízení správy je vysoce odborná a apolitická činnost. Odbornost i praxi mám a do politiky se aktivně nemíchám. A fakt, že mi mou politickou příslušnost podsouvají zástupci ekologických aktivistů, mezi nimiž je řada lidí, kteří dnes bez skrupulí dělají politickou kariéru, mi přijde úsměvné.

- Po nástupu do funkce jste se v necelých čtyřiceti letech stal historicky nejmladším ředitelem Národního parku Šumava. Je to podle vás výhoda, nebo naopak překážka?

Myslím si, že je to spíše výhoda. Rozhodující jsou ale zkušenosti, nikoliv věk. Za nějakých patnáct let praxe u NP Šumava jsem si stačil projít poměrně hodně, i díky tomu, že mne práce baví, ať je jakákoliv. Nevadí mi, že pracuji po nocích a o víkendech, to spíše vadí rodině. Díky tomu jsem získal nejen celou řadu zkušeností, ale i větší přehled, ať už na Šumavě, v republice nebo v zahraničí, kde jsem zastupoval Šumavu jako biosférickou rezervaci. Téměř dva roky jsem dělal náměstka řediteli Pavlíčkovi, kde jsem měl na starost ochranu přírody a současně i lesní provoz, což pro mne byla do té doby věc neznámá. Tam jsem přišel na to, že u lesníků platí jasný řád, a když se něco řekne, tak to platí.

Kdežto u přírodovědců, ze kterých jsem vlastně vzešel, má nějaký řád a úcta k autoritám hodně rozvolněný režim. Pokud se tedy jedná o věk, mladší má tu výhodu, že máte ještě poměrně hodně energie. Je fakt, že dost lidi měřím podle sebe, a jestli jsem schopen něco zvládnout já, musí to i ti druzí. Asi někdy na lidi tlačím, což bylo hodně znát v loňském roce, umím si představit, že to ne každému vyhovovalo. Nicméně si musím pochvalovat, protože tým mých nejbližších spolupracovníků je velmi pracovitý a nasazené tempo společně zvládáme dobře.

- Než jste se vrátil na správu, bývalo vás hodně vidět u závodních tratí, ať už horských kol nebo na běžkách, kam jste doprovázel své dva syny na závody. Jak moc si vás rodina v uplynulém roce užila?

To je trochu bolestivější stránka funkce ve vedení správy. I když je pravda, že ve chvíli, kdy padlo rozhodnutí, že ze správy před pěti roky odejdu, bylo to hodně bolestivé. Mělo se nám narodit třetí dítě, platili jsme za nájemní dům a doba pronájmu končila, do toho jsme platili hypotéku za dům, ve kterém se ještě nedalo bydlet. To bylo hodně tvrdé období a téměř rok jsem vůbec nebyl doma. Musel jsem se postarat o rodinný příjem. Řídil jsem sám hotel, provozoval hotelové sdružení, provozoval genetickou laboratoř a dělal poradenství. Ale ukázalo se, že skutečně platí, co tě nezabije, to tě posílí. Přečkali jsme opravdu jeden hodně krušný rok a pak jsem začal mít jak prostředky, tak čas a mohl jsem být s kluky celé dny jak na závodech, tak trénincích a oni si na to zvykli. To trvalo skoro čtyři roky, než jsem nastoupil jako náměstek Jana Stráského. V té době jsem půl roku pracoval doslova sedm dní v týdnu ?s minimálním spánkem, než mne to natvrdo složilo. Teď už mám sice času o něco víc, ale už to není to, na co si kluci zvykli. Ale rozhodně si nedám vzít zimu a běžky a jezdím s nimi na všechny závody. Musím uznat, že zejména mladší Ondra, kterému bude teď dvanáct, to vnímá hodně negativně. Ten národní park nemá opravdu rád, protože mu bere tátu. Starší Jirka to bere docela dobře a Emma, které je pět let, je tak malá, že si na nic jiného ještě nestačila zvyknout.

- Máte zkušenosti i z mezinárodní úrovně ochrany přírody, když jste jezdil za hranice jako zástupce Šumavy. Jak moc se mění pohled třeba v Bavorsku na Národní park Šumava, třeba i na základě toho, jaké informace se dostanou ven?

Tohle není až tak jednoduchá záležitost. V době předminulého vedení správy, což považuji za hodně špatné a hodně to těm lidem zazlívám, je to, že se nedělaly věci tak, jak se navenek říkaly. Mluvilo se o velkém bezzásahovém území, což nebyla pravda, vydávaly se stovky výjimek na zásahy, ale o těch se navenek nemluvilo. To se, musím přiznat, velmi složitě a pracně vysvětluje. Proto, že se na bavorskou stranu Šumavy dostávají neustále různě interpretované informace, rozhodl jsem se, že za německými médii dojedeme a předložíme jim nejen aktuální stav, ale i to, co chceme dělat a za čím si stojíme. Bylo to poprvé za dvaadvacet let existence národního parku, kdy ředitel správy vycestoval za novináři do Bavorska, kde včetně televize byli zástupci dalších šesti médií. Snad se nám podařilo, že novináři odcházeli, až na jednoho, se zcela jiným názorem a informacemi, než když plni předsudků na setkání dorazili. Pozitivní ohlas mne velmi mile překvapil. Navíc by se nemělo jednat o ojedinělou záležitost, už nyní některé zásadní tiskové informace překládáme do němčiny a zasíláme je jak českým tak ?i bavorským novinářům.

- Jaký bude minimálně další rok, kromě toho, že se podařilo nastavit jasnější pravidla pro Šumavu?

Za důležité považuji zprůchodnění Luzenského údolí k hraničnímu přechodu Modrý sloup, po kterém veřejnost desetiletí volala. To je věc, kterou, jak jste říkal, kdybych pozítří skončil, skutečně stála zato. Druhou důležitou věcí je, že se povedlo ekonomicky stabilizovat správu jakožto organizaci. Není kůrovcová kalamita, takže je možné těžby plánovat, dřevo se prodává ve velké míře v aukcích a věnujeme se hodně obchodu, což se už zúročuje. Takže bychom se ekonomicky měli pohybovat v normálním prostředí. Máme ve výhledu zhruba sedmdesát nových i odsunutých či pozastavených projektů, které konzultujeme i s ministerstvem životního prostředí, a představují objem stovek milionů korun. Šumavu navštíví milion a půl až dva miliony lidí ročně. Podle mne má Šumava bez dopadu na životní prostředí potenciál až na tři miliony návštěvníků, ovšem za předpokladu, že se o ně budeme umět postarat, ať už nabídkou v přírodě, tak co se týká zázemí v návštěvnických centrech. Péče o návštěvníka bude tím, co chceme výrazně zlepšit."

Jiří Mánek

Narodil se v roce 1972. Po absolvování Gymnázia ve Vimperku vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK Praha, katedra učitelství obor biologie a chemie?s rozšířením o katedru ochrany životního prostředí, následně studoval na Lesnické fakultě ČZU Praha obor lesní inženýrství. V letech 1997 až 2006 působil ?v různých funkcích na Správě NP ?a CHKO Šumava. Od prosince 2006 do dubna 2011 pracoval jako OSVČ, 1. 4. 2011 se stal náměstkem ředitele Správy NP ?a CHKO Šumava Jana Stráského. od 1. 7. 2012 je vůbec nejmladším ředitelem Správy. Je ženatý, má dva syny (Jiří 15, Ondřej 12) ?a dceru (Emma 5).ten rok spolupráce a říci jim, kam chceme v dalších letech směřovat.