výběr z dopisů, kráceno

Váš názor nás zajímá!

Pište na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Národní park založili kvůli tomu, jak vypadal

Sleduji dění na Šumavě od založení národního parku a mohu říci, že za ředitelování pana Žlábka byl kůrovec pod kontrolou. Od dob ekologických ministrů a jimi dosazených ředitelů na park se kůrovcová kalamita rozšířila ke katastrofickému stavu, jak všichni znají ze současnosti. Po příchodu ředitele Mánka se podařilo kalamitu zastavit a kůrovce téměř zlikvidovat.

Vím, že J. Mánek pochází z lesnické rodiny a byl vychován na Šumavě, že pro Šumavu žije a má ji rád. Národní park Šumava založili díky tomu, jak krásně zeleně vypadal, když se odstranila železná opona. Ale vždy se muselo o les pečovat, kácet při kůrovcovém napadení apod. Proto ten les byl tak pěkný. V nynějším suchém stavu by se asi žádný národní park nezakládal.

Ale to bych rozváděl již známé věci. Co vím, že už když byl pan Mánek náměstkem ředitele Pavlíčka, vypracoval studii, jak dopadne Šumava, pokud se nebude zasahovat proti kůrovci, a musel kvůli tomu opustit své místo. Jeho studie se naplnila, ten člověk tomu rozumí. Když nastoupil po letech na ředitelský post, nemá ani možnost, aby dlouhodobě předvedl svou vizi o Šumavě, aktivističtí předáci proti němu bojují a zřejmě si podmanili i nového ministra. Je třeba bojovat za pana Mánka, třeba peticemi, jinak při delším působení dalších ekologických ředitelů – Sbohem Šumavo. Myslím, že pan ministr ani neví, o čem Šumava je, o čem mluví, a odvolal ředitele Mánka jen z důvodů, aby měl klid. Schválil Plán péče jen na 3 roky, z toho je vidět, že mu nejde o Šumavu, jen o sebe a své místo, které mu snad 3 roky vydrží, než budou nové volby.

Jiří Mužíček

I na americké parky je navázaný turistický ruch

Zpráva o odvolání ředitele NP Šumava pana Mánka, ministrem ŽP Brabcem (ANO) mne překvapila. Na Šumavu už chodím 50 roků a znám ji velice dobře. Viděl jsem, jak ji poničily (ne)zásahy „zelených” ředitelů a ministrů. Jak se krásně zelené lesy změnily na plochy suché tyčoviny, na kterou se nedá dívat. A když se nové vedení s Mánkem pustilo do opatření pro nápravu tohoto stavu, začali pořádat ekologičtí fanatici, kteří měli na zničení Šumavy podíl nátlakové akce na politiky a vedení NP. Nápravu kritizovali i členové stínové vědecké rady, kteří jsou i z organizací, do kterých dříve tekly peníze na projekty, které Šumavě nepomohly. Pan Babiš sliboval, že jeho hnutí dodá do všech funkcí odborníky. Proto asi jmenoval na post ministra ŽP člověka, který se většinu praxe pohyboval v chemickém průmyslu. A podle jeho jednání i velice ješitného člověka. Odvolat osvědčeného pracovníka při první názorové neshodě, svědčí o ministrově manažerském selhání. Argument, že bude na Šumavě klid, (od ekologů) je scestný. Větší vliv by měli mít lidé, kteří tam žijí a nejlépe vědí, co Šumavě prospívá. I na všechny americké národní parky je navázán turistický ruch a podnikání. A existují v klidu daleko déle než NPŠ. Na závěr rady pro pana ministra, pokud chce, aby Šumava zůstala krásná: Udělejte vždy úplný opak toho, co bude chtít pan Bláha a jemu podobní. A nehledejte člověka, který jim bude vyhovovat.

František Nykles

bývalý předseda Svazu šumavských obcí

Mánek zachránil mnoho šumavských pil

Odvolání pana ředitele Jiřího Mánka je zřejmě reakcí na jeho naprosto transpartentní a přímé chování v čele NP Šumava. Kdo za minulých vedení parku nepatřil mezi vyvolené, neměl šanci nakupovat kulatinu a výřezy. Pan Mánek nastavil naprosto rovné podmínky pro zpracovatele dřeva v regionu, a zachránil tak mnoho šumavských pil před krachem. Na NP Šumava, kam jsme v minulosti chodívali pouze pro informaci, že dřevo není, ač se těžilo mnohem více, chodíme nyní s jistotou, že za odpovídající cenovou nabídku dostaneme dříví v požadované kvalitě a množství. Jsem majitelem pily ve Vimperku, a proto mohu hodnotit pouze spolupráci s NP Šumava v oblasti dodávek kulatiny a výřezů. To, co dokázali pan Stráský a po něm Mánek v této oblasti, si zaslouží obdiv, a ne odvolání z místa ředitele NP Šumava.

Ing. Pavel Vojta

předseda o. s. Blue-Green, Č. Budějovice

Šumava zažila velkou názorovou jednotu

Milý Jirko Mánku, velice si vážím těch deseti let, po které Tě znám.

Od doby Tvého náměstkování, přes zatracení, opětný návrat (dokonce do vrcholové funkce ředitele) a opětného zatracení. Inu výsledek nejdůmyslnějšího politického uspořádání tj. parlamentní demokracie a la ČR. Uspořádání, které umožňuje, aby skupina posedlá jakousi představou divočiny, která si plete osídlenou oblast uprostřed Evropy za liduprázdná světová území, mohla úspěšně blbnout nejen občany tohoto státu, ale ovlivňovat i vysoké politické představitele. Šumava nepamatuje dobu, kdy by byla taková názorová jednota obcí a NP Šumava jako za Stráského a Tvého vedení. Jak se zdá, o to na Šumavě vůbec nejde. Ještě jednou Ti děkuji za to, co jsi pro Šumavu udělal.

Václav Holík

Pila Vimperk

Paralela s golfovým hřištěm v Hluboké

Změní se ministr, změní se koncepce. Takto lze dobře řídit jen stěží.

Národní park Šumava přitom potřebuje koncepční přístup. Základem pro tento konsensus by mělo být poctivé jednání se všemi partnery. Jako vnější pozorovatel mám nyní pocit, že jsou zde dva tábory, jednou mají navrch „zelení”, jindy místní samosprávy a podnikatelé. Šumava je pak hřištěm či spíše obětí, kde se tento zápas odehrává. Je třeba vycházet z toho, že jednotlivé zainteresované skupiny – obce, kraje, ekologové, lesníci, podnikatelé a další – mají některé zájmy protichůdné.

Ale mají i zájmy společné. Poctivou diskusí a přizváním všech k jednacímu stolu by bylo možno společně postupovat tam, kde se zájmy protínají, a tam, kde se liší, hledat kompromis. Jsem přesvědčen, že hlavní motivací obou skupin je samotná Šumava, jen se někdy liší v tom, co je pro ni nejlepší. Dnešní útoky a obviňování druhé strany z nekalých úmyslů ale Šumavě nepomáhají. Podobný případ, samozřejmě v menším, jsme řešili před deseti lety při výstavbě golfového hřiště v Hluboké nad Vltavou. Stály proti sobě dva stejné tábory – ochránci přírody proti investorovi, který měl podporu města. Podávaly se žaloby, nekomunikovalo se.

Jako hlubocký patriot jsem chápal vedení radnice, město se chce rozvíjet, přilákat nové turisty, zajistit místním práci. Ale měl jsem pochopení i pro ekologické organizace, neboť původní plán výstavby hřiště s množstvím terénních úprav do krajiny nezapadal. Tehdy jsme se na Hluboké dohodli, že vytvoříme komisi, kam každá ze stran vyšle svého zástupce. Místo dohadů jsme začali jednat, hledat kompromisy a mnoho věcí se vyřešilo.

Dnes hřiště stojí a myslím, že kdokoli se přijde podívat, tak zjistí, že zde nejsou žádné stavby, které by rušily zámeckou krajinu. Používají se přírodní materiály, a dokonce se vysazují nové duby tak, aby byl navrácen původní stav z doby tehdejších majitelů panství Schwarzenberků. Ano, ani pro jednu stranu není stav ideální, je to kompromis. A o podobný kompromis by se měli snažit všichni i na Šumavě. Silou se nic nevyřeší. Pouze dočasně jedna skupina zvítězí nad druhou, ale vše se obrátí, až opět nastoupí nový ministr.

Jan Šmidmayer

Hluboká nad Vltavou