Článek předkládá kritický pohled na lesní hospodářství Krkonošského národního parku. Názory, které jsou v článku prezentovány, nejsou bohužel konfrontovány se skutečností ani s veřejně dostupnými materiály o strategii a cílech lesnictví v KRNAP.

„V dnešní době si každý může napsat cokoliv a vždy se najde někdo, kdo mu to bez ověření skutečností publikuje. Každý má právo na svůj názor, ale očekával bych, že autoři článků si alespoň nastudují základní literaturu, která se tohoto tématu týká. Je smutné, jakého faulu se autoři dopustili,” říká ředitel Správy Krkonošského národního parku Jan Hřebačka.

Článek komentoval i děkan Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze, kde oba autoři článku pracují v oblasti entomologie: „Článek Dr. Šobotníka a Mgr. Křížkové je politováníhodný, protože některá fakta a fotografie jsou interpretovány chybně, jednostranně a hlavně naivně. Jednoznačně se jedná o jejich soukromý názor, s kterým mimo jiné ani já osobně nesouhlasím. S lesníky, ochranáři i vedením Správy Krkonošského národního parku jsme v úzkém kontaktu a vím, že o tamní lesy se starají dobře, při dodržování veškerých platných právních norem. Krkonošské lesy a jejich management mohou být příkladem pro mnoho jiných hospodářů. Tvrzení zveřejněná v článku na aktualne.cz představují jeden pohled na složitou problematiku managementu lesů v národním parku. Uvedený článek spolu se zavádějícími informacemi ve fotogalerii necitlivě a zbytečně kritizuje práci desítek krkonošských lesníků a ve své podstatě při respektování všech akademických svobod nic neřeší a daný problém nikam neposouvá,” uvedl profesor Marek Turčáni.

„Tento článek je naprosto povrchní. Autoři jím jen dokazují, že neznají problematiku národního parku, že vůbec nemají tušení, co, jak a proč se v parku dělá,” říká profesor Josef Fanta, zakladatel Krkonošského národního parku a lesnický specialista s mezinárodním renomé.

Své vyjádření nám poskytl i ředitel organizace FSC ČR Tomáš Duda: „Již více než pět let hospodaří Správa Krkonošského národního parku podle přísných environmentálních a sociálních pravidel mezinárodního certifikačního systému FSC (Forest Stewardship Council). Ten je důvěryhodným dokladem, že lesy jsou obhospodařovány odpovědným způsobem, který bere ohled jak na přírodu, tak na místní lidi a pracovníky v lese. V Krkonošském národním parku je starost o lesy a jejich obhospodařování na mimořádné úrovni,” řekl Tomáš Duda.

Níže následuje vyvrácení lží a polopravd publikovaných v článku:

„...správci KRNAPu udržují v Krkonoších smrkové monokultury a průmyslově je těží. Tam, kam zakazují turistům vstup, jezdí traktory.”

Správa národního parku převzala právo hospodaření k lesům v roce 1994. Již ale od roku 1992 působila na území KRNAP Nadace FACE, prostřednictvím jejíhož projektu byla započata intenzivní práce na přeměně druhové a prostorové skladby lesních ekosystémů v KRNAP. Při obnově lesních ekosystémů je postupováno maximálně šetrně a s ohledem na stanovištní požadavky lesních ekosystémů. Díky tomuto přístupu Správa KRNAP získala v roce 2009 certifikaci FSC pro lesní hospodářství. Tato certifikace představuje doložení plnění těch nejpřísnějších požadavků na šetrné a přírodě blízké lesnické hospodaření. Díky cílenému hospodaření se podařilo za 20 let hospodaření v lesích snížit zastoupení smrku o cca 10 %. V obnovovaných porostech se zastoupení smrku pohybuje na hodnotách daných přirozenou druhovou skladbou. Je třeba si uvědomit, že v období před rokem 1994 byly Krkonoše zasaženy imisní katastrofou, při které bylo vykáceno cca 8 000 ha lesů (období cca 1975–1990). Tyto plochy byly bohužel obnovovány převážně smrkem a také exotickými dřevinami. Správa KRNAP se snaží tyto zděděné porosty stabilizovat a dosáhnout i v nich druhové i prostorové rozmanitosti.

„Ochrana přírody v KRNAPu neprobíhá úplně podle zásad, které by měly být v národních parcích dodržovány. Je možné, že probíhá podle zákona, ale v tom případě je špatný zákon, který chrání pouze vrcholové biotopy Krkonoš a nebere v potaz zalesněné části parku.”

Správa důsledně plní požadavky legislativy v oblasti ochrany přírody. Management je řízen dle platného Plánu péče. Již při prostudování Plánu péče by autorům bylo jasné, že mnohá tvrzení, která uvádějí, jsou v příkrém rozporu s realitou.

„Myslíme si, že do národního parku nepatří těžba za pomoci těžké techniky a velkoplošné holoseče. Stejně tak by neměl být zapovězen vstup turistům na místa, kde standardně probíhá těžba pomocí těžké techniky.”

V národním parku jsou bezzásahová území a území, kde se předpokládá trvalá péče o přírodní hodnoty. „Těžká technika” je mnohdy jediným prostředkem, který je možné použít. Nasazení každé technologie je pečlivě zvažováno a jsou využívány pouze ty nejšetrnější. Turisté mají vstup omezen na místa těžby z důvodu zajištění jejich vlastní bezpečnosti. Úmyslné holoseče jsou v KRNAP zakázány vnitřními předpisy od roku 1995.

„Máme jasnou představu, jak by mělo lesnické hospodářství v národních parcích vypadat. Velkoplošné kácení a následné osazování pasek by mělo být striktně zakázáno, stejně jako těžba v nejvyšších partiích lesa. V nižších nadmořských výškách může být hospodaření umožněno, ovšem pouze ve formě kácení jednotlivých stromů tak, aby bylo výhledově dosaženo stadium pestrého různověkého porostu.”

Autoři článku „objevují Ameriku”. Tuto představu mají pracovníci Správy KRNAP také a již řadu let ji realizují. Úmyslné holoseče jsou striktně zakázány a obnova je primárně prováděna přirozenou obnovou pod clonou mateřského porostu. Doplňovány jsou pouze chybějící druhy dřevin. Kácení jednotlivých stromů ve snaze přiblížit les jeho přirozené druhové skladbě, což nám autoři doporučují, děláme již od roku 1994.

„V národních parcích by rovněž měly dostat místo vymizelé historické způsoby hospodaření, které byly například zakázány Marií Terezií nebo zapomenuty později po průmyslové revoluci.

Autor neuvádí, jaké jsou to způsoby. Zakázáno bylo žďáření (vypalování) lesů, pastva v lesích apod. V horských oblastech je pastva v lese v rozporu s požadavky na přirozenou obnovu. Hospodářská zvířata by totiž mladé stromky spásla. Z tohoto důvodu se mimo jiné provádí také ochrana výsadeb málo zastoupených dřevin proti zvěři.

„Tradiční způsoby lesního hospodářství totiž daly vzniknout nynější podobě přírody, kterou mají právě národní parky za úkol chránit. Konkrétně se jedná o speciální péči o biotopy ve formě maloplošného mozaikovitého kosení luk, udržování rozvolněných lemů lesa, pařezinový způsob hospodářství v porostech listnatých stromů, lesní pastva apod.”

Právě tradiční způsob hospodaření v minulosti dal vzniknout smrkovým monokulturám, protože naši předkové chtěli dosáhnout maximálního rychlého výnosu prostřednictvím kvalitního průmyslově využitelného dříví. Sekání luk není péčí o lesní ekosystémy. Správa KRNAP údržbu lučních společenstev zajišťuje prostřednictvím přesně stanoveného managementu dle jednotlivých biotopů. Zejména se jedná o sekání, extenzivní pastvu, údržbu okrajů lesa apod. Tedy to, co autor předkládá jako požadavek, Správa KRNAP již řadu let zajišťuje. Pařezinový způsob hospodaření není vhodným způsobem péče o horské lesní ekosystémy. Dřeviny, které se zde vyskytují, nemají ekologické předpoklady k vytvoření nízkého či středního lesa.

„Hospodářské lesy by měly být zpřístupněny turistům a zejména místním obyvatelům, kteří zde budou moci získávat dříví na topení i výrobu prvotřídního nábytku a dalších dřevěných výrobků s puncem exkluzivního původu a kvality.”

Lesy národního parků nejsou ze zákona lesy hospodářskými, ale lesy zvláštního určení. Mimo první zónu je umožněn vstup zcela volně. Pokud někdo z místních má zájem získat dříví, jak autor uvádí, je to samozřejmě možné prostřednictvím standardních obchodních postupů. Punc exkluzivního dříví má krkonošské dříví s certifikátem FSC již dnes. Pro srovnání: v loňském roce bylo 63 % dřevní hmoty dodáno odběratelům v rámci regionu, ať se jedná o zpracovatele či konečné zákazníky.

Veškeré dostupné informace z veřejných médií i z legislativy dokládají, že při zpracování článku bylo postupováno s naprosto ohromující neznalostí problematiky jak ze strany historických souvislostí, současného dění v KRNAP, s neznalostí legislativy a bez standardního postupu, běžného v akademické sféře při předkládání informací. Výstupy akademiků by měly být podloženy nejen vlastním pozorováním, ale zejména podloženy také rešerší dostupných zdrojů, a tyto zdroje musejí být uvedeny. V opačném případě se jedná o bezcenný výkřik do světa bez možnosti přezkoumání tvrzení.

Správa KRNAP se snaží být transparentní institucí ochotnou naslouchat kritice a diskutovat s kýmkoliv o krocích, které dělá. To však lze pouze v případě, že druhá strana chce naslouchat.