Martin Rak nejradši fotografuje české lesy. Bez kvalitního světla by se neobešel, nejraději fotí během východu a západu slunce. Přiznává, že i pro zkušeného fotografa je správné zobrazení krajiny občas záležitostí vytrvalosti a taky nezbytného štěstí.
- Zaměřujete se na focení přírody. Jak si vybíráte lokalitu, do které se vydáte fotografovat?
Fotografovaná lokalita mě musí nějakým způsobem oslovit. U nás v Česku nejraději fotím v oblastech na sever od Prahy, protože tam najdu ojedinělou kopcovitou krajinu, pískovcové oblasti se strmými skalami a hlubokými soutěskami, a pohraniční hory s krásnými bukovými lesy. Naše země ale nabízí i spoustu jiných krás – jihočeské rybníky, mnoho hradů a zámků, nebo třeba zvlněné pole na jižní Moravě. Fotografovanou oblast se vyplatí mít dobře zmapovanou a prochozenou, protože potom se snáze rozhoduje, kam vyrazit fotit na základě povětrnostních podmínek a ročního období. V případě pěkného počasí vyrážím většinou na vyhlídky na vrcholcích hor a kopců, při zataženém a mlhavém počasí fotografuji lesy nebo potoky, a ve sněhové vánici hledám minimalistické motivy na horských pláních. Nicméně za více než deset let fotografování přírody a krajiny jsem se mnohokrát přesvědčil o tom, že i když neustále sledujete předpověď počasí a vyrážíte „na jistotu", podmínky vyjdou podle vašich představ jen málokdy. Focení krajiny je z velké části o vytrvalosti a taky o štěstí.
Celý článek najdete zde.
