Lesy České republiky nemusejí kvůli kůrovci kácet rozsáhlé holiny, říká vedoucí odboru lesního hospodářství a ochrany prírody LČR Ladislav Pulpán.

* Jakým způsobem se s kůrovcem v posledních letech vypořádaly Lesy České republiky?

Lesy České republiky trvale uplatňují systém ochrany lesa proti kůrovcům založený na prevenci. To znamená především včasné odstraňování pro kůrovce atraktivních polomu a kůrovcem napadených stojících stromu. To vše je doplněno množstvím lapáku a lapačů, které kůrovce chytají a brání tak jeho přemnožení. Po orkánu Kyrill v roce 2007, který pro Lesy České republiky představoval šest milionu metru krychlových polomového dříví, tedy 75 procent obvyklé roční těžby, a vichřicích Emma a Ivan v následujícím roce došlo k navýšení objemu kůrovcem napadených stromů, nicméně následná obranná opatření jej rychle vrací do normálu. Znamená to, že nikde nevznikají rozsáhlé holiny v důsledku kůrovcových težeb a nepretěžuje se plánovaný objem.

* Jedním z největších ohnisek kůrovce byly před časem lesy na Opavsku. Proc právě tam, a proč ho bylo i s použitím všech prostředků tak těžké zvládnout?

Ano, tato oblast je velmi problematická, neboť zde se potkává, na rozdíl od zbytku republiky, více škodlivých činitelů a škůdců. Stromy jsou zde oslabovány václavkou a suchem, současně se zde vyskytuje jinde vzácný lýkožrout severský, který vyžaduje odlišné postupy ochrany lesa – například se obtížně odchytává do lapačích zařízení. Vzhledem k tomu, že se poprvé přemnožil až v 90. letech minulého století, nebyly s ním velké zkušenosti. Nalezení správných postupu ochrany proto trvalo déle. V současnosti jsme již tyto postupy nalezli a dokážeme jej držet v rozumných mezích, i když v teplých letech bude zlobit trvale. V nejvíce ohrožených oblastech proto v nových porostech výrazně měníme dřevinnou skladbu ve prospěch listnáčů a soustředíme se na jeho tlumení v dospělých porostech tak, aby tato přeměna mohla být v maximální míře plánovitá.

* Jaké rešení byste na Šumavě doporučoval vy?

Jednoznačně asanaci napadených stromů v kombinaci s maximálním počtem lapáků a lapačů. Jedině tak je možné současnou kalamitu zastavit, pokud chceme mít v národním parku živé dospělé lesy. Jiných dřevin je na Šumavě minimum – můžeme diskutovat nad tím, proč to tak je, ale to nic nezmění. Dospělé lesy patří k charakteru Šumavy – ne nadarmo se jí říká Zelená střecha Evropy – a bez nich si místní krajinu ani představit neumím. Zastavení kalamity povede k výraznému snížení těžeb a návratu do normálu. Současný objem těžeb a odumírání lesů v bezzásahových zónách několikanásobně převyšuje přírust. Ochrana lesa proti kůrovcum totiž těžby nezvyšuje, ale naopak jim brání.

* Šíření kůrovce není podle vědců ani tak problém přirozených horských smrčin, kam patří, ale spíše umělých smrkových monokultur v nižších polohách. Neměla by přeměna hospodářských lesů na odolnejší smíšené porosty probíhat rychleji?

Co se týče přeměn – průměrné stáří porostu v době jeho obnovy je 115 let. Pokud bychom obnovu zrychlili, znamenalo by to zúžení věkové struktury, a tím i do budoucna labilnější porosty. Současně by to znamenalo podstatné navýšení těžeb a to nechceme. Od dob Marie Terezie se snažíme netěžit více, než v lese vyroste. A zásadní změna této filozofie by nebyla moc šťastná.