Magazín Dotyk vytáhl do boje proti myslivcům. Ono je to ale celé jinak: Očima řadového člena, co nejezdí do lesa v SUV
Myslivost může být krásné hobby – ale ta provozovaná jako koníček našich politiků a podnikatelů už se zájmy přírody moc společného nemá. V těchto dnech se projednává novela mysliveckého zákona, se spory o pojetí myslivosti opět vyhrocují, píše magazín Dotyk. Jenže zapomněl na jedno - myslivost je dnes dvojí a propíraní lobbující lovci, co střílí hlava nehlava, jsou jen jednou stránkou. Tou druhou jsou pomalu vymírající venkovští myslivci, co to dělají po generace z lásky k lesu. A jejich zájmy se se zájmy pánů nahoře až tak nepotkávají. Vím to, mám tu čest patřit ke druhé skupině.
„Vztek si chodím vybíjet do lesa, kde střílím bažanty, srnce a muflony. Naučili mě to kamarádi a je to pro mě ta nejlepší relaxace – fantasticky si při tom vyčistím hlavu," řekl podle deníku Dotyk, který se tématu věnuje, už před lety bývalý místopředseda sněmovny za ČSSD František Brožík. Ano, Dotyk zde prezentuje typický pohled laika na myslivost. Střílet, abych si vybil vztek anebo mindrák. Nejspíš ani pan Brožík netušil, jaké jsou důvody odlovu těch srnců, co je střílel. A nezajímalo ho to. Zajímá to právě ty dole, ty vesnické strejdy, kteří se starají o genetickou bohatost a regulují zvěř, která se u nás nezreguluje sama.
Myslivci a lovci, prosím nezaměňovat
Myslivecká lobby, nemající nic společného s vymírající tradicí venkovské myslivosti, kdy myslivci a hasiči byli a mnohde ještě jsou nositeli kultury, pořádali plesy a zábavy a byli vesměs oblíbení, se vyznačuje tím, že je „průřezová" – myslivci se vždy dohodnou, ať jsou z jakékoliv strany, tvrdí nám Dotyk. Jenže, jsou tohle vážně myslivci nebo spíše „myslivci"? Uvozovky píši proto, že myslivost je především o péči o zvěř, a tu tihle pánové nestíhají. Přijedou, střelí, odjedou. Říkejme jim lovci, s tradicemi, chráněnými mimochodem u UNESCO, tihle pánové s velkým egem a velkým SUV moc společného nemají. Ale mají moc a peníze.
Poslanci a byznysmeni – a co řadoví myslivci?
Podle odhadů Dotyku bylo v 90. letech ve sněmovně mezi dvěma sty poslanci až několik desítek těchto „myslivců", dnes je jich sice méně, ale vliv mají stále a jsou mezi nejrůznějšími politickými uskupeními. Snahu prosadit své zájmy prezentuje myslivecká lobby výrazně i dnes, kdy se jedná o novele příslušného profesního zákona. Jenže jsou jejich zájmy opravdu zájmy nás, řadových myslivců, co si do lesa také chodíme vyčistit hlavu, ale zároveň se o něj staráme a rozhodně nestřílíme ze vzteku a frustrace?
Běžní řadoví myslivci – tedy vlastně „hobbíci", nejde o zaměstnání, ale o koníček, za práci v lese nikdo placený není - jsou biti stále. Třeba v boji s vlastníky lesů a polí, kde přemnožená zvěř, kterou těžko tlumit v době neustálého pohybu lidí v honitbě a zákonů, omezujících odstřel, působí škody, které pak myslivci platí, nikdo ale není s to vymoci u velkých vlastníků polí a lánů, aby i oni dodržovali pravidla a udělali vše proto, aby zvěř neměla jak škodit. A věřte, dá se to, jen se musí zemědělci chtít. Jejich předchůdci to věděli a uměli.
Současný stav
Přemnožená zvěř ničí lesy i louky, píše Dotyk. Ano, ničí, částečně i proto, že vlastníci luk na nich nehospodaří dobře. Naopak vzácná zvířata – šelmy, dravé ptáky – myslivci údajně mnohdy nezákonně hubí. Důkazy ovšem Dotyk ani nikdo jiný nepřináší, pouze typu „jedna paní povídala." Vlastníci pozemků často nejsou pány na svých vlastních polích a loukách: musí se podvolovat zájmům myslivců. Sílí snahy pokutovat návštěvníky lesa za „rušení zvěře", snahy uzavírat obory nebo části lesů před veřejností, opět tvrdí Dotyk. Vlastníci polí mohou zažádat o vyjmutí svých pozemků z honitby, říká realita. Jenže to by se nemohli točit na náhradách škod, což už Dotyk nepíše.
180 tisíc prasat ročně
Ano, stavy zvěře vážně narůstají. Tak třeba odstřel mufloní zvěře se u nás kolem roku 1925 pohyboval v desítkách kusů, ale v současné době se loví více než 9 tisíc kusů. Černá zvěř se v roce 1925 prakticky nelovila, v roce 2012 se už ulovilo více než 180 tisíc kusů. Odstřel jelena siky se za uvedené období zvýšil 45krát. Na druhou stranu například koroptev polní z přírody téměř vymizela, a to roční úlovky před 70–80 lety dosahovaly více než dvou milionů. Také zajíci jsou dnes na pokraji přežití. Kdo je na vině? Podle Dotyku špatně hospodařící myslivci, samozřejmě. Podle myslivců zemědělci s lány kukuřice a řepky, ve kterých se prasatům tak daří, zatímco drobné zvěři ne, navíc ji likvidují právě ta prasata.
Zvěř nemá klid, proto škodí, tvrdí myslivci
Zvěř také nemá klid. „V poslední době je vytvořena řada studií, které dokazují to, že spárkatá zvěř potřebuje mít klid na svých denních stávaništích. Dnešní návštěvníci lesa vůbec nerespektují přírodní zákonitosti lesa, opouštějí lesní turistické cesty, prolézají houštinami a v neposlední řadě jsou velice hluční. Zvěř se v takovýchto podmínkách dostává do potravního stresu, kde působí škody v místě, kde se nachází," říká jednatelka Českomoravské myslivecké jednoty Martina Nováková. Zvěř se také přestává bát lidí a stahuje se k lidským sídlům. Opět jsou částečně na vině lidé, kteří například vyvážejí odpadky na černé skládky, vyhazují shnilá jablka za ploty svých zahrad a pak se diví, že na ně chodí prasata a ryjí jim trávníky. Vesničtí se většinou nediví a také ví, co a jak. Chataři a chalupáři opečovávaní svou zahrádku a ničící její okolí ovšem řvou patřičně. O tom ale Dotyk nepíše, není to dostatečně zajímavé.
Zákaz vstupu do lesa?
Lidé se bouří i proti omezení vstupu do lesa. Hlavně turisté, houbaři a pejskaři, mimochodem též silná lobby, kdopak si všimne té? Myslivecká stráž totiž může v době lovu nebo třeba rození mláďat zakázat přístup do lesa a uložit pokutu. Podle současného zákona deset tisíc korun, podle jednoho z návrhů v chystané novele ale v budoucnu trojnásobek, třicet tisíc. Proti tomuto záměru se tentokrát už zvedla vlna odporu, například Daniel Pitek ze Strany zelených inicioval petici ironicky nazvanou Bez peněz do lesa nelez. Jenže – nejde spíš o to, jak se lidé v lese chovají, že je potřeba postihy zpřísňovat? Lidé nechávají psy honit zvěř, rozdělávají ohně, vyvážejí odpadky, prohánějí se po lesích na motorkách a čtyřkolkách v jakési podivné představě, že les je jejich hřiště, kde mohou vše. Kde pak je respekt v přírodě?
Nesmyslný zákon?
Současný zákon o myslivosti není ideální, jak už před deseti lety po svém zkonstatoval tehdejší senátor Karel Schwarzenberg jasně: „Myslivecký zákon v současné podobě představuje tak nesmyslnou normu, že to snad nemá v české historii obdoby. Naposledy se něco podobného asi povedlo říšskému nejvyššímu lovčímu Hermannu Göringovi, ani jeho nařízení nevyšla myslivcům tak vstříc jako dnešní myslivecký zákon." Mimochodem, Schwarzenberg je také myslivec – jeden z těch nahoře. Z těch, jejichž zájmy jsou trochu jiné, než zájmy běžných myslivců, jeden z řad lovců, kteří by nejraději les oplotili a lovili si tam sami.
Myslivci musejí být šílení
O čem Dotyk také nepíše, je silná lobby protimyslivecká, vedená od PC lidmi, kteří les viděli tak na fotce a jednou za rok na procházce, případně ekologickými aktivisty. Facebooková skupina Myslivci musejí být šílení má 6 tisíc členů. Ti se navzájem chlubí, jak ničí posedy a další myslivecká zařízení. Veřejnost na to slyší. A jásá, když jeden myslivec nešťastnou náhodou zastřelí druhého, jako se stalo nedávno. Pod článkem na Novinkách byly desítky příspěvků typu „dobře jim tak, hajzlům zeleným"... Ani o této pěkné stránce české povahy se Dotyk nezmiňuje.
Budou myslivci bojovat s teroristy?
Dotyk také píše o tom, jak čeští myslivci brojí proti záměru Evropské komise dále zpřísnit pravidla pro držení zbraní. Na stránkách svého profesního časopisu volají, že Brusel chce místo zostření boje proti terorismu – což je komisí uváděný důvod ke změnám – ve skutečnosti jen zlikvidovat české myslivce. Podobně ale jednak křičí i sportovní střelci a další skupiny a druhak je na tom asi něco pravdy.
Místo pohraničníků panáčky v zeleném
Mimochodem, když v Česku před časem vrcholila vlna národního boje proti migrační vlně, nechal se například ekolog a popularizátor vědy Václav Cílek slyšet, že by naši zemi mohli chránit před hordami běženců právě myslivci. Znají terén, jsou organizovaní, vyzbrojení...Myslivcům fandí i Martin Konvička. „Pokud jde o naše cíle, vždycky říkám, že bychom měli být spíše jako myslivci než jako zahrádkáři. Ne že by nás přitahovalo střílení, ale myslivecká lobby dokáže být mnohem silnější, efektivnější a své zájmy skutečně dokáže prosadit. V tomto smyslu je pro nás tak trochu vzorem." Opět ale v souladu s Dotykem mluví o lobby, obyčejní hobbíci asi vážně neřeší to, že si půjdou s brokovnicí stoupnout na hranice. To je představa k popukání.
Bafuňáři si chtějí střelit jelena
Mnoho obyčejných myslivců dnes pohlíží na dění na nejvyšší úrovni pohlíží kriticky. Výrazně je to vidět u Asociace myslivosti ČR, založená před několika lety při Asociaci soukromého zemědělství, která v protikladu k „lidové" myslivosti staví myslivost „selskou". Josef Stehlík, předseda Asociace soukromého zemědělství, sám myslivec a iniciátor vzniku Asociace myslivosti to vidí zajímavě. Současná lobby má podle něj kořeny ještě hluboko v komunismu, kdy se myslivost oddělila od zemědělství a přešla k lesnictví. „Rudé panstvo si střílelo jeleny a vytvářela se struktura bafuňářů na okresech, kteří se i po roce 1989 báli, že přijdou o možnost ovlivňovat podobu honiteb," říká Josef Stehlík s upozorněním, že v rozporu s obecným názorem veřejnosti není myslivost spjata výhradně s lesem, ale zhruba 75 procent všech honiteb je na polích a loukách.
Sedláci by rádi lovili na vlastním
„Sedláci, kteří v 90. letech restituovali své statky, neměli tehdy na myslivost čas. Teď už se začínají o honitby sami přece jen více zajímat, ale zjišťují, že jim v nich vládnou ,lidoví myslivci'. Chceme proto především prosadit, aby se podoba honiteb dala měnit podle požadavků vlastníků pozemků, ti přece musejí mít poslední slovo v tom, jak se bude dělat myslivost na jejich majetku," vysvětluje celkem rozumně Stehlík. Jenže jak už jsme si vysvětlili dříve, nikdo nikomu pozemky nebere. Pozemek je možné vyjmout z honitby a hospodařit si na něm sám. Většina myslivců, které znám, jsou ale zároveň i vlastníky aspoň části půdy, na které loví, tu zbylou si pronajímají, což Dotyk opět nepovažuje za nutné napsat, to, že myslivci někomu kradou půdu, je přece super úderný titulek, co na tom, že není pravdivý.
S náplavami se těžko dohadovat o přírodě
„Myslivec by se měl především prezentovat láskou k přírodě. Proto je jeho pracovní náplní především péče o přírodu a krajinu, zvelebování přírodních podmínek zvěře a v neposlední řadě také lov," říká mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty Nováková. Jenže to, zda myslivec zvěř krmí a stará se, vidí maximálně vesničtí sousedé, „lufťáci" a autoři peticí ne, tyhle dvě skupiny se prostě nikdy nemohou shodnout. A pokud páni nahoře, kteří se považují za myslivce jen proto, že párkrát do roka něco střelí, budou lobbovat proti zemědělcům, se kterými v reálu české vesnice (odlišné od reálu deníku Dotyk) myslivci zatím vycházejí, vztahům nepomohou a obrazu české myslivosti v očích veřejnosti také ne.
Jak zlepšit mediální obraz myslivců?
Přitom mediální komunikace je přesně to, na čem by myslivci měli zapracovat. Momentálně se jim docela daří díky projektu Zachraň zvíře před sekačkou, kdy na jaře spolu s laickou veřejností zachraňují při senosečích srnčátka, takových dobře viditelných projektů by ale bylo třeba více. I tak je myslivost se všemi jejími tradicemi i logikou odsouzena k zániku – civilizační tlak je neúprosný. A pokud proti němu půjdou navíc nesmyslné požadavky salonních lovců, zvoní péči o zvěř u nás hrana. A chci vidět idealisty z ekologických hnutí, jak budou v zimě denně přikrmovat.
Takový malý příklad z honů u nás na vsi – pokaždé na nás někdo zavolá policii, že chodíme s puškami a že jsme jistě opilí. Nikdy nikdo nenadýchal. A také prý jsme vrazi. Ti samí nám pak nadávají, že jim prasata rozryla zahradu a proč prý je všechna nepostřílíme. Česká myslivost má mnoho podob, uznávám, že jedna z nich je ta ze Slavností sněženek, ale je tu a je svá. A ubližuje jí stejně takzvaná myslivecká lobby jako ta protimyslivecká – obě ji totiž v důsledku hrozí zničit. Jedni by z ní nejraději udělali safari a druzí by nejradši, kdyby se myslivci postříleli navzájem...
Anička Vančová
Komentáře