Jan Benda začal nosit lesnickou uniformu po nástupu na lesnické učiliště před dvaapadesáti lety. Povolání by však nikdy nevyměnil

Ptáme se za vás

Domažlice – Dnes vám přinášíme další díl seriálu Ptáme se za vás. Tentokrát na čtenářské dotazy odpovídal Ing. Jan Benda, ředitel Domažlických městských lesů.

* Vidím Vás neustále v zeleném. Kdy jste začal nosit lesnický oděv? Nosíte někdy civilní oblek?

Lesnickou uniformu jsem začal nosit po nástupu na lesnické učiliště v roce 1961. Lesnický oděv k našemu povolání vždy patřil a měl by patřit i nadále. Dle mého názoru by uniformu měli lesníci nosit při společenských událostech a v pracovním procesu vkusné, funkční, praktické zelené nebo zelenošedé oblečení. Dodnes je tomu tak i u největšího lesnického subjektu, Lesů České republiky, a nevidím důvod, proč by to nemělo být i u nás. Domažličtí občané, kteří pamatují dobu za předchozí existence městských lesů před rokem 1950, mi to neustále připomínají. Nosím samozřejmě i civilní oblek. Zelenou ale mám rád. A zelené fluoreskující části nechybí ani na mém cyklistickém vybavení.

* Kolik let jste už strávil jako lesník a odkdy jste ředitelem Domažlických městských lesů?

Jako lesník jsem nastoupil k Lesnímu závodu v Trhanově v roce 1967. Pracovní poměr s tímto závodem jsem uzavřel již v roce 1961 jako lesní dělník. Daleko předtím, v útlém mládí, jsem vykonával brigádu na polesí Výhledy. Pamatuji ještě návštěvy spisovatele Jana Vrby u tamního lesního Bohuše Havlovice. Ředitelem Domažlických městských lesů jsem od roku 1994.

* České pohraniční hory často trápí polomy a kůrovec. Jak jsou na tom lesy Města Domažlic? Jak podobným škodám předcházíte?

Jako odborník jsem zván na odborné akce pořádané skupinou přátel "zelené" Šumavy. Naposledy jsem se zúčastnil tiskové konference v Kašperských horách. Kůrovec je nepřítelem smrkových lesů, musí se proti němu bojovat. V našich lesích je podle mého názoru na udržitelné úrovni. Pohled z čerchovské věže je zcela jiný, než pohled z Poledníku nebo Luzného. Krásné výhledy z našeho Čerchova provází zase jen zelená, zatímco ty z šumavských velikánů jsou ve značné míře šedé a hnědé. A polomy? Máme tady Čerchov a naši předci už říkali, že tato hora všechno rozrazí. Samozřejmě, že se u nás vyskytují ale v daleko menším rozsahu než v ostatních oblastech.

* Pane Bendo, vím o Vás z Domažlického deníku, že provázíte po našem chodském kraji různé zájezdy, delegace apod. Jste schopný průvodce znalý věci a jste za to lidmi chválen. Na druhou stranu se divím, že jako komunista a v současné době člen zastupitelstva městyse Klenčí za KSČM, provádíte dle zpráv Domažlického deníku církevní delegace, což se absolutně neslučuje, neboť komunistické a církevní učení je naprosto rozdílné. Navíc komunisté církev perzekuovali, zavírali církevní hodnostáře a brali jim majetky. Též jste se "zasloužili" (komunisté) o to, že jsme tady žili 40 let pod samopaly a jako zvěř v ohradě za ostnatými dráty. Nyní jste v Německu velice často, v tom Německu, které nám bylo Vámi zakázáno. Pane Bendo, jak se s tímto ve svém "já" vyrovnáváte jako komunista?

Děkuji tazateli za ocenění mých průvodcovských schopností. Hodně čtu a řadu informací mám od starších domažlických a klenečských občanů. Těší mě to a jsem rád, že mohu předat informace o městském lesním majetku a o Chodsku vůbec. Je to vlastně i moje povinnost jako představitele zdejších lesů a dlouholetého člena zastupitelstva a místostarosty městyse Klenčí. Nejsem ale již v Klenčí členem žádného výboru. Od začátku roku jsem obyvatelem Domažlic. Pro vaši informaci: byl jsem 23 roků zastupitelem a 18 let místostarostou městyse Klenčí. Prošel jsem pěti voleními obdobími. S Karlem Smutným jsme byli nejdéle sloužícími zastupiteli v Klenčí a tandemem ve vedení obce možná v celém kraji. Práce v zastupitelstvu byla vždy kolektivní, bez ohledu na názory politických stran. Z Klenčí mám z té doby mnoho přátel a kamarádů, bez zřetele na jejich názory. V době potřeby se na ně stále obracím, oni vždy pomohou. Touto cestou bych jim chtěl poděkovat. A i všem, se kterými jsem se v zastupitelstvu setkal, za tolerantnost vstřícnost a kamarádství. O doprovodu vysoké církevní delegace na konci jejího pobytu v Českém lese a domažlickém lesním majetku popravdě řeknu, že jsem byl překvapen oslovením organizátory pobytu. Aleúkoljsem bez rozpaků přijal. Měl jsem možnost více než tři hodiny mluvit s kardinálem Vlkem, biskupem Radkovským, arcibiskupem olomouckým a biskupem drážďanským. Vzpomínka na tyto vzácné osobnosti ve mně zůstane do konce mého života. Pro Vaši informaci: já a moje manželka, děti i vnučka jsme pokřtěni římskokatolickým farářem. Co se týče žití za ostnatými dráty, kdo o tom může hovořit víc než já? Za bývalého režimu jsem několik let byl náměstek a ředitel lesního závodu v Trhanově. Délka hranice se sousedním Bavorskem činila od pohraniční roty Pleš po pohraniční rotu Sruby přes 40 km. Jedna třetina území závodu ležela mezi ženijním zátarasem a státní hranicí. V letním období na tomto území často pracovalo přes 100 našich zaměstnanců. Nebylo to mnohdy lehké, ale vždy jsme se domluvili. K otázce mých návštěv sousedního Německa: Ano, často navštěvuji Německo. Mám tam spoustu přátel. Naše přátelství vzniklo hned po změně politických poměrů v naší zemi. Po tehdejším tajemníkovi národního výboru Zdeňku Pilmajerovi a předsedovi Pepíkovi Freiovi jsem byl jedním z prvních občanů Klenčí, který tam navázal kontakty. Tehdejšímu starostovi Waldmünchenu Dieterovi a panu Müllerovi vůbec nevadilo, že se setkal s lidmi s odlišným politickým názorem. U samotného začátku partnerských vztahů mezi Klenčím a Waldmünchenem stál nynější vysoký politik CSU, hejtman Regensburgského kraje a současně přednosta okresu Cham Franz Löffler. S panem Löfflerem jsme přáteli dodnes, navštěvujeme se i jako rodiny několikrát do roka. Jeho prostřednictvím jsem se setkal s představiteli bavorské vlády, několika ministry a poslanci. Mám v sousedním Waldmünchenu i Furthu im Wald mnoho přátel, spolu s nimi jsem se zúčastnil a pro ně organizoval mnoho zájezdů do České republiky. Organizujeme společné akce, setkání a podobně. jeho prostřednictvím jsem navázal obchodní kontakty s tamním sdružením vlastníků soukromých lesů (WBV). Patří mezi naše největší obchodní partnery. Spolupráce s nimi je oboustranně prospěšná, korektní a užitečná. Dvakrát do roka posedíme i s rodinnými příslušníky. Moji mladší spolupracovníci se slušně domluví německy, Němci se učí česky. Za moji činnost v oblasti budování českoněmeckých vztahů jsem obdržel několik německých ocenění. Jsem jedním z 21 oceněných "Zlatým srdcem pro Evropu", ocenění bylo propůjčeno 11 Čechům, 9 Němcům a jednomu Švýcarovi. Mezi držiteli tohoto ocenění je i bývalý prezident Havel a bývalý ministr zahraničí Dienstbier. Velice si ho vážím. Kromě toho jsem snad jako jediný Čech nositelem "Stříbrné plakety Bavorských sportovních svazů". A s manželi Paitlovými z Chodova a Karlem Reitmeirem držitelem ceny "Rescu Preis" za záchranu lidského života. Vážený tazateli, nechtěl jsem původně na tento dotaz odpovídat. Vzpomněl jsem si na dobu před 27 lety, na rok 1986. Tehdy anonymní tazatel napsal stížnost mému nadřízenému – řediteli Západočeských státních lesů, jak je možné, že jmenuje do funkce ředitele lesního závodu v Trhanově inženýra Jan Bendu, když má nejbližší příbuzné v USA. Žijeme však již 23 let ve svobodné a demokratické společnosti. Hodnotit, kritizovat nebo omezovat lidi podle jiného politického názoru bychom dnes už neměli. I přesto Vám za otázku děkuji. Sejdeme-­li se spolu v našich lesích, můžeme v diskuzi pokračovat, i když obvykle otázky politiky při svých výkladech neřeším. Dovedu se s tím vším vyrovnat.

* Vím, že jste se přestěhoval z Klenčí do Domažlic. Co vás k tomu vedlo? Jak vlastně se cítí dlouholetý lesník, jako jste vy, po přesazení z polosamoty do města? Byla to Vaše volba nebo nutnost?

Moje přestěhování do Domažlic bylo volbou i nutností. Já jsem se nepřestěhoval z polosamoty do města, ale z polosamoty na samotu. Na nejklidnější místo, které jsem kdy v životě poznal. Na místo, které je součásti krásného, rozvíjejícího se a kulturně žijícího města. Výhledy jsem opustil po 37 letech. Objekt mého bydlení byl podle tehdejších představitelů Lesů ČR standardně a transparentně privatizován. A jak to obyčejně bývá, většina lesníků "na stará kolena" opouští hájovny a lesovny a uchylují se do civilizovanějšího prostředí. Na Bábě, kde bydlím, je krásně. Vybudoval jsem si zde krátký odpočinkový chodníček, který končí místem s překrásným výhledem na Dmout, čerchovský les, haltravské pásmo, Lysou horu a Hrádek. V zimě zde připravíme s mými přáteli Sněhaři krátký okruh pro běžkaře. Srdečně Vás zvu.

* Myslíte si, že Domažlice mají nedostatek, nebo naopak nadbytek lesních porostů? Dokážete se o ně jako DML řádně postarat? Co taková starost obnáší?

Město Domažlice patří mezi velké vlastníky lesů, je to 6. až 10. největší komunální vlastník lesa v rámci České republiky. Ve středověku vlastnily Domažlice daleko více lesa, se vznikem I. republiky naopak méně. Je velkou škodou, že pozemková reforma z roku 1919 nebyla na Chodsku dotažena do konce. Domažlice by mohly vlastnit o mnoho více. V současné době bychom potřebovali minimálně pětkrát větší majetek. Byla by tak uspokojena poptávka všech obyvatel regionu po dříví, nám by se ještě lépe hospodařilo a do městské pokladny by přiteklo z lesů minimálně pětkrát více. Myslím si, že naše organizace se dovede o lesy dobře postarat. Pořádáme odborné exkurze pro lesníky, proběhl u nás celostátní seminář. Navštěvují nás lesníci z Ostravska, Brněnska, Vojenských lesů, Slovenska, skupiny lesníků z Bavorska, Švýcarska a Španělska. Kromě těchto exkurzí provedu více než tisíc návštěvníků z regionu i celé České republiky. V tomto měsíci nás navštíví již tradičně přes 100 obyvatel Domažlického městského penzionu. Těším se na ně. Stav našich městských lesů byl odborníky hodnocen na vysoké úrovni. Hodnocení od veřejnosti je ve většině případů také kladné. Naše činnost v lese spočívá zejména v obnově, výchově a ochraně lesních porostů, údržbě cest, budov a jiných zařízení sloužících také pro veřejnost.

* Pokud byste byl vlastníkem lesa v našem regionu, ubírala by se starost o něj stejnými kroky, jako tomu je u městské organizace, nebo byste některé věci dělal jinak?

Jsem správcem a lesním hospodářem na plný úvazek u DML. Pokud bych byl vlastníkem lesa, musel bych si najít čas na jeho spravování.

* O kolik by byly Domažlice chudší nebo bohatší, pokud by neměly lesy?

Chudší o několik milionů. Naše lesy jsou totiž vysoce ziskové.

* Domažličtí lesáci zajišťují pro veřejnost prodej vánočních stromků a ryb. Máte na stromky plantáže? Není vám líto je řezat? Jaké druhy ryb chováte v městských rybnících?

Plantáže vánočních stromků nemáme, odborné uříznutí stromků porostům neuškodí. Jsme jedním z mála lesnických subjektů v okrese, které stromky před Vánocemi prodávají. Líto mně jich není, jsem naopak rád, že si lidé kupují živé stromky. Zajišťujeme i prodej ryb a mnozí Domažličané chtějí kapra jen z městských rybníků. Kromě kapra pak chováme v menším množství amura, jesetera, lína, sumce, pstruha potočního i duhového.

* Na Čerchov vede cesta, která prý je majetkem několika vlastníků. Myslíte si, že se někdy dočkáme volného přístupu po ní na vrchol podobně, jako je tomu mnohde u našich bavorských sousedů?

Přístupná snad někdy bude. Na letošní zimní sezonu se zkušebně otevře do prostoru překladiště pod Horizontálou. Údržba tohoto úseku pro běžný provoz bude však technicky a finančně náročná.

* Pokud by Domažlice vyhrály soud o Smolovský rybník, dokázaly by se městské lesy o něj postarat a jak? Co si myslíte o tom, že rybník městu nepřipadl?

Samozřejmě. Smolovský rybník jsme chtěli a chceme a dokázali bychom se o něj postarat. Výrazně by přispěl ke zlepšení hospodářského výsledku na úseku rybničním. Rozhodnutí soudu nemohu kritizovat, ale je podle mého názoru nespravedlivé. Rybník je historickým majetkem města. Soud rozhodl o tom, že je průtočný, a tudíž nemohl být privatizovaný. Přitom řada jihočeských rybníků je průtočných a byla privatizována nebo vrácena původním vlastníkům.

* Jistě víte o situaci v podčerchovských lesích patřících státu, kde najatí moravští dřevorubci vykáceli, co se dalo. Je to, podle Vás, šťastný způsob hospodaření?

Způsob hospodaření u Lesů České republiky není pro náš region příliš šťastný. V lesích hospodařící subjekt nedává dle mého názoru velkou šanci místním podnikatelům. Provoz techniky v denních i nočních hodinách je obyvateli kritizován. Sám jsem v minulosti kritizoval takzvanou Dřevěnou knihu a poukazoval jsem zejména na nevýhodnost cizích dodavatelských subjektů, co se týče prací v regionu. Moje prognóza se vcelku vyplnila.

* Ví se, kdy z Čerchova zmizí barabizny, které tam dělají jen ostudu?

Nevím, stydím se za to. Návštěvníkům říkám, že všechny budovy kromě staré a nové věže zmizí do tří let. Starosta Miroslav Mach usilovně shání peníze na jejich likvidaci. Nebude to rozhodně laciná záležitost, minimálně bude potřeba 50 milionů korun. Dva drobné objekty jsme ale již zlikvidovali.

* Vím, že jste nedávno měl 67. narozeniny. Jaký dárek Vám udělal největší radost?

Přání a políbení od dvouapůlleté vnučky, knihy, vtipný dáreček od starosty.

* Uvažoval jste někdy o tom, že se budete věnovat jinému povolání? Pokud ano, tak proč?

Prožil jsem v minulosti v pracovním procesu i kruté chvíle. Finanční ohodnocení v našem cechu nebylo nikdy příliš lukrativní, přesto jsem vše překonal a nikdy bych svoje povolání za nějaké jiné nevyměnil.