Statické selhání stromů s sebou vždy nese celou řadu problémů a nejasností. Při řešení škod, způsobených padajícím stromem, se často řeší otázka, zda bylo možné zlom či vývrat stromu předem předpokládat, či se jedná o nepředvídatelnou souhru okolností (tzv. „vyšší vliv”).

V posledních zhruba dvaceti letech byla vyvinuta řada metod diagnostiky stavu stromů v rámci oboru arboristika. Tyto metody sahají od prostého vizuálního průzkumu (inventarizace) až po pokročilé přístrojové metody. K pochopení jejich nasazení je však třeba akceptovat skutečnost, že stromy – stejně jako kterýkoli jiný objekt v prostředí obývaném lidmi – kromě plnění řady pozitivních funkcí s sebou nesou i jistou míru rizik.

 

Riziko versus hazard

V běžném životě je většina objektů, které vyžadujeme ve svém okolí, spojena s jistou mírou rizika. Zatímco ja ko „riziko” se označuje pouze určitá míra nebezpečí, které člověk často vědomě i nevědomě podstupuje, pojmem „hazard” se míní riskantní jednání, jehož faktický výsledek závisí na náhodě či na šťastné souhře okolností. V dané souvislosti pojmem „hazard” označujeme míru rizika, která je v souvislosti s existencí stromů již neakceptovatelná.

Stromy vždy budou představovat určitou míru rizika a v případě extrémních vlivů (příliš silný vítr, nadměrná zátěž sněhem apod.) může dojít k jejich selhání. Ovšem riziko tohoto selhání nesmí překračovat úroveň hazardu, kdy vizuálně patrné defekty předem ukazují na možnost zlomu či vyvrácení.

 

Úrovně hodnocení provozní bezpečnosti

Riziko selhání stromů se hodnotí buď jako jejich „stabilita” nebo v souvislosti s rizikem vzniku škodní události jako „provozní bezpečnost”. V prvním případě se jedná o studium rozsahu defektů a poškození, která mohou způsobit zlom či vyvrácení celého stromu nebo odlomení strukturálních větví pod očekávanou maximální zátěží.

V případě hodnocení provozní bezpečnosti se navíc zohledňuje pravděpodobnost, se kterou při statickém selhání dojde k zásahu některého z „cílů pádu” - tedy buď movitého či nemovitého majetku a v nejhorším případě i osob.

Stabilita či provozní bezpečnost stromů se hodnotí na třech základních úrovních, které jsou definované rozsahem a typem terénního šetření a tím i podrobností výstupu.

Vizuální hodnocení stavu stromů je nezbytným krokem před zahájením jakékoli koncepční správy. Součástí postupu hodnocení je určení stability stromu na základě přítomnosti hlavních staticky relevantních defektů. Jedná se o součást běžné inventarizace stromů, která by měla být zpracovaná na všech veřejně přístupných plochách zeleně.

Detailní hodnocení již tvoří zaměření se na konkrétní strom, u něhož je výstup z hodnocení stavu sporný nebo neúplný. Většinou je detailní hodnocení provedeno formovou soudně znaleckého posudku. Šetření je již časově náročnější, je možné využití specializovaných metod průzkumu.

Přístrojový test je nejvyšší a nejdetailnější formou průzkumu. Je prováděn nejčastěji na významných jedincích, nacházejících se na místech s vysokou frekvencí pohybu osob, dopravních prostředků. Přístrojové metody mohou zahrnovat jak pouze některé z hodnocených parametrů (např. pouze průzkum stavu kmene), tak i rekognoskaci komplexní stability stromu (včetně stavu kořenového systému).

 

Rozsah průzkumu

Při vlastním hodnocení stromů, ať už se jedná o kteroukoli z výše uvedených úrovní, je nutné rozlišit parametry, které hodnotit můžeme a které nikoli. Předmětem studia jsou vždy defekty, které mohou mít vliv na stabilitu stromu v parametru odolnosti vůči zlomu a odolnosti vůči vývratu.

 

Odolnost vůči zlomu

V případě hodnocení odolnosti stromu vůči zlomu je řešena oblast kosterního větvení, stav hlavních větví a kmene. Protože již existuje podrobně rozpracovaná vizuální diagnostika, většinu defektů v této části jsme schopni zachytit a interpretovat pouze s využitím metod vizuálních. Jsou však případy, kdy použití přístrojových testů je přinejmenším vhodné. Příkladem je zjištění stavu větví, které mají být zajištěny vrtanou vazbou. Instalace vrtané vazby do větví poškozených hnilobou by mohla mít za následek rychlejší šíření rozkladu dřevní hmoty a následné selhání. Pro tyto účely jsou nejčastěji využívány zvukové tomografy (jako např. Fakopp, Picus, Arbosonic Decay Detector apod.).

Při hodnocení stavu kmene je vhodné použití přístrojů, které umožňují grafické zobrazení nosného profilu. Takovými jsou již zmiňované zvukové tomografy, jejichž nesporným kladem je skutečnost, že se jedná o techniku neinvazivní. Je však nezbytné si uvědomit, že vlastní kvantifikace zbytkové stěny nosného profilu není pro hodnocení odolnosti kmene vůči zlomu dostačující. K tomu, abychom zjistili, zda je daný profil schopen přenášet zatížení, která na předmětný strom působí, je nutné propojení dat získaných těmito přístroji a zátěžové analýzy.

 

Odolnost vůči vývratu

Při řešení otázky stability stromu vůči vývratu je situace ztížena faktem, že kořenový systém je ukrytý pod půdním povrchem, což znemožňuje vizuální hodnocení. Bez přístrojů jsme schopni hodnotit pouze některé symptomy jeho oslabení, jako např. přítomnost plodnic dřevokazných hub, nekompenzovaný náklon kmene či výskyt adventivních kořenů. Problematické je však určení míry oslabení kořenů a tím i destabilizace stromu.

V současnosti existují na trhu přístroje, které umožňují vizualizaci kořenového systému (zvukové sondy, půdní radary apod.). Při hodnocení odolnosti vůči vývratu je však využití těchto technik sporné, neboť jejich výsledkem je pouze vizualizace prostorového rozložení kořenů určité dimenze bez možnosti zjištění jejich mechanické funkce. Jednoduše řečeno zjistíme, kam kořeny sahají a jak jsou silné, ale nevíme, zda jsou dostačující k tomu, aby strom udržely při větším větrném zatížení.

Jediným dosud známým způsobem hodnocení odolnosti stromu vůči vývratu je tahová zkouška, která umožňuje komplexní analýzu statických poměrů - tedy hodnocení odolnosti jak kmene vůči zlomu, tak i kořenového systému proti vyvrácení. Principem je zjištění reakce stromu na definované zatížení a srovnání s reakcí při možném zatížení. Nejčastěji bývá použita v následujících případech:

- při analýze stromů poškozených výkopovou činností,

- při hodnocení stavu cenných stromů,

- při změně stanovištních poměrů,

- při sledování dynamiky rozvoje defektu.

 

Zodpovědnost vlastníka stromů

Vlastník či správce stromů má v rámci správy majetku povinnost předcházet možným škodám. Logickým postupem v případě péče o stromy je zvážení následujících kroků:

1) Zpracování inventarizace stromů na veřejně přístupných plochách. Inventarizaci je nutné provozovat v systému, umožňujícím její průběžnou aktualizaci a její sdílení např. s arboristickými firmami provádějícími navržené zásahy. Výstupy z inventarizace je možné následně využít i pro získání prostředků na realizaci navržených zásahů z některého z podpůrných programů financování.

2) Evidence staticky narušených stromů a jejich pravidelná kontrola. Většinou se jedná o jedince, u kterých proběhl některý ze stabilizačních zásahů, například instalace bezpečnostní vazby. Takovéto stromy je nutné pravidelně sledovat. Provádění kontrol takovýchto stromů nabízí bezplatně portál www.stromypodkontrolou.cz, který využívají především odborné firmy zabývající se profesionální arboristikou.

3) Detailní analýza statických poměrů významných stromů je finančně náročnou disciplínou, kterou opodstatňuje především snaha o zachování vysoce cenných jedinců. V takových případech se přistupuje i k využívání náročných přístrojových testů.