DESET LET OD DEVASTACE LESNÍCH POROSTŮ V NAŠÍ ZEMI ORKÁNEM KYRILL (V NOCI Z 18. NA 19. LEDNA 2007) KONSTATUJÍ SHODNĚ NAŠI LESNÍCI, ŽE SE LESNÍ POROSTY ZASE VESELE ZELENAJÍ. COŽ V PRAXI ZNAMENÁ, ŽE SE OBJEM VYUŽITELNÉ DŘEVNÍ HMOTY ZVYŠUJE A ZVYŠOVAT BUDE, STEJNĚ TAK, JAKO SE JIŽ DESÍTKY LET NA ÚZEMÍ ČR ZVYŠUJÍ PLOCHY LESNÍCH POROSTŮ.
Vzhledem k tomu, že množství kalamitních těžeb na základě událostí, jako byl Kyrill, je v současné době „v normě" a neplánovaně těžené dřevo nenarušuje v nežádoucí míře trh s dřevem a využití dřeva, nachází se ČR v relativně optimální době, kdy je vhodné od destruktivních řešení přeházet k projektům konstruktivním, například systémově uchopit propagaci a užití dřeva jako obnovitelného materiálu ve všech oblastech našeho života. Nahrává tomu i relativně stabilizovaný lesnický a dřevařský sektor, který je jistě méně než v minulosti zatížen spory o podobu a podmínky tendrů vyhlašovaných státním podnikem Lesy České republiky (Lesy ČR).
Nahrává tomu ale i posun ve spotřebitelské veřejnosti, a to posun směrem k jistému „návratu ke kořenům", v tomto případě k přírodním materiálům, jako je právě dřevo. A konečně nahrává tomu i množství, bohužel stále velmi roztříštěných osvětových aktivit jak ze strany nevládních organizací, tak společenských iniciativ, tak v oblasti výstavnictví a konečně i akcí samotného státního podniku Lesy ČR. A to se další spektrum akcí a projektů na podporu užití dřeva a osvěty o něm připravuje. Je tak nejvyšší čas dát pokud možno co nejširšímu počtu takových aktivit nějaký všeobecně uznávaný rámec a spojit jednotlivá úsilí, která mají společný jmenovatel.
Za průkopníka v propagaci dřeva v ČR by bylo zřejmě možné označit Nadaci dřevo pro život, která se v oblasti angažuje i v současné době celou řadou aktivit, jako je soutěž „Dřevěná stavba roku" nebo novějším projektem „Do lesa s lesníkem". Je však třeba konstatovat, že do současné doby neměly tyto projekty žádoucí odezvu v laické veřejnosti, což mimo jiné dokazuje potřebu osvětu a propagaci uchopit skutečně systémově a v široké koalici dalších propagátorů dřeva. Kromě „klasických" tištěných médií, jejichž význam pro informování veřejnosti postupně stále klesá, je přitom nutné využít zejména interaktivních a pravidelně (minimálně jednou týdně) aktualizovaných webových stránek a také sociálních sítí, jejichž role naopak dramaticky roste, a tento trend musí propagace dřeva a jeho užití zachytit.
Rezervy jsou velké, bohužel i na stránkách zmiňované Nadace dřevo pro život, které sice před časem získaly nový moderní design, na rozdíl od původní verze se ale z nich při prvním otevření laický návštěvník nic nedozví, kromě nicneříkajících obecných hesel. Na druhou stranu má Nadace dřevo pro život velmi akční facebookovou stránku s množstvím fotografií z akcí a fotografií vůbec, což je právě jedna z cest k prezentaci lesnictví. Nadace je tak opět jistým průkopníkem, neboť s facebookem většina webových stránek zaměřených na lesnictví a dřevařství vůbec nepracuje. Platí to i o relativně novém projektu Les Aktuálně.cz, který se o osvětu – bohužel jen na klasické webové stránce, také poměrně úspěšně snaží, stejně tak jako Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, který nedávno prezentoval záslužný projekt týkající se důležitosti mrtvého dřeva v lesních porostech bořící stále ještě přetrvávající představy o tom, že ze všeho nejlepší je „uklizený les". Asi nejvíc aktivní je, i díky své pozici na trhu, státní podnik Lesy České republiky pořádající množství akcí pro děti i dospělé, revitalizující lesní vodní toky a prezentující dřevo jako takové na řadě výstav a společenských akcích, a také prostřednictvím dynamické facebookové stránky. Také Národní zemědělské muzeum loni přispělo k osvětě laické veřejnosti originální výstavou „Les – příběhy stromů a lidí", pro kterou byly kulisy vyrobeny z celkem 15 kilometrů čtverečních papíru a byla společným dílem divadelníka Tomáše Žižky a lesníka Václava Kinského.
Všechny uvedené aktivity se nicméně soustředí především – zemědělsky řečeno – na oblast prvovýroby, tedy na vlastní dřevní surovinu, aniž by byly nějak zvlášť prezentovány – s výjimkou „Dřevěné stavby roku" – možnosti zpracování dřeva a výhody a benefity konkrétních produktů. Pokud už přitom k prezentaci zpracovaného dřeva dochází, jsou takové aktivity věcí komerční propagace konkrétních výrobců, případně prodejců dřevěných výrobků, což je ovšem jen a pouze byznys a téměř nulová osvěta.
„Společensky" sice pojímá právě na facebooku své aktivity významný zpracovatel – Stora Enzo, jenže v angličtině, což v osvětě zejména starší generace v ČR příliš nepomůže.
Nový vítr do dřevěné osvěty by přitom mohl vnést projekt Lesnicko-dřevařské komory ČR, která koncem loňského roku spustila kampaň „Doba dřevěná". Ambicí kampaně je podle koordinátorky projektu Andrey Pondělíčkové nejen „přispět k podpoře spotřeby dřeva, ale zejména začít měnit postoje veřejnosti k našemu oboru. Je třeba mu vrátit prestiž a pozitivní étos. Vždyť po celá staletí byl lesník váženým členem komunity, odborníkem a vzorem. Potřebujeme nové příběhy, nové pozitivní hrdiny. Musíme lépe aktivně komunikovat a mediálně dobře „prodávat" své aktivity. Jsme si vědomi skutečnosti, že názor veřejnosti a postoj médií nelze změnit jednou kampaní za pár týdnů. Je však důležité spojit úsilí spolu s dalšími organizacemi lesnicko-dřevařského sektoru, provázat a doplnit komunikační projekty a vše směřovat k ucelené dlouhodobé komunikaci," zdůrazňuje Pondělíčková.
Svatá pravda. Otázkou je, jak toho skutečně efektivně dosáhnout, protože o reálné perspektivě oboru se rozhoduje zcela jinde než v lesích, totiž v peněženkách těch, kteří si budou produkty lesního hospodářství kupovat nebo je ke svému životu používat. Tito spotřebitelé by si přitom měli, jak také Pondělíčková upozorňuje, uvědomit především skutečnost, že využívání produktů ze dřeva není nástroj k drancování lesů, ale de facto podporou jejich obnovy. Dřevěné výrobky jsou také samozřejmě mnohem šetrnější k životnímu prostředí, variantou všech možných plastových předmětů a výrobků, a ve stavebnictví alternativou k betonovým materiálům, jejichž užití je ve své podstatě daleko dramatičtějším drancováním přírody, jenže z pohledu těžby nerostů a geologie. Na rozdíl například od vápence, jehož usazeniny mají v naší krajině stáří stovky milionů let (silurské moře bylo na našem území zhruba před 350 miliony lety), dřevo doroste za pár desítek let. A dorůstá nám ho hodně, jak je vidět z bezpočtu historických fotografií a maleb, z nichž je jasně patrné, že česká krajina, včetně bájné hory Říp, nebyla v minulosti lesy pokryta tak, jak nyní. Možná právě i cílená prezentace podoby české a moravské krajiny je jedním z nástrojů, jak společnosti vysvětlit, že dřevo u nás používali lidé odjakživa a že jsme i tak nedopadli jako civilizace na Velikonočním ostrově, která skončila údajně proto, že si všechno dřevo vykácela na své pověstné, dnes turisticky atraktivní sochy. To opravdu u nás nehrozí ani náhodou.
Petr Havel
