Tohle známe všichni a je to normální. S někým v jeho názorech naprosto souhlasíme, s jinými už se v rozhovoru shodneme méně, s některými vůbec a má to pak různé následky. Standard.

Hlavní je nestrannost

U některých povolání by měli ti, co je vykonávají, nechávat své soukromé názory za dveřmi a soustředit se jen na své poslání. U některých je to dokonce nutností. Například u státních úředníků. O všem by měli rozhodovat stejným metrem, ať je jejich soukromý názor či zájem jakýkoliv.Že to ale tak často není, ví dnes každý. Bohužel.

Velmi zajímavou, i když ne úplně typickou ukázkou, je v tomto ohledu zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová. Její funkce by pro ostatní měla být zárukou naprosté nestrannosti, vstřícnosti a snahy pomoc, pro mnohé často v poslední instanci.

Jiný názor netřeba

To, jak svou ochotu a vstřícnost mění v rámci problémů spoutaných se Šumavou, respektive správností asanačního zásahu Na Ztraceném, je přinejmenším zarážející. Pomůže si příroda v lese, který člověk celá staletí přetvářel ke svému obrazu? Jitka Seitlová má jasno a běda tomu, kdo má jiný názor. Minimálně jeho problémům prostě nenaslouchá. Z titulu její funkce a toho, co představuje její úřad pro ostatní, je takové chování prostě nepřípustné.

Považte sami. Na začátku roku 2010, v době ředitelování Františka Krejčího, tehdejšího ombudsmana JUDr. Otakara Motejla písemně kontaktoval soudní znalec v oceňování lesů a uznávaný šumavský lesník Ing. Ivo Vicena, CSc. Ve svém dopise kritizoval hospodaření na území Národního parku Šumava a poukázal na rozsáhlé umírání lesů, ke kterému zde dochází.

První vyjádření

Z pověření JUDr. Motejla řešila zmíněný podnět Motejlova zástupkyně Jitka Seitlová. Dne 14. dubna 2010 napsala Ivo Vicenovi dopis, kterým situaci v Národním parku Šumava odmítla řešit s odůvodněním, že veřejný ochránce práv nemůže do dění v Národním parku Šumava účinně zasahovat, nemůže rozhodovat, které odborné názory jsou správné, a nedisponuje ani potřebným odborným aparátem. Ve své odpovědi soudnímu znalci Vicenovi se správně opřela i o výklad zákona o veřejném ochránci práv. Kdy podle vlastního vyjádření má Instituce veřejného ochránce práv „působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod”.

Náhlý obrat

Letos po změně ředitele Správy Národního parku Šumava ale náhle otočila o 180 stupňů, zapomněla na svou nestrannost, vážnost svého úřadu i výklad zákona o veřejném ochránci práv a nechala se ovlivnit svým názorovým smýšlením.

Nejenže na situaci v Národním parku Šumava začala hlasitě reagovat, ale dokonce aktivně a iniciativně k tématu vystupuje ve veřejnoprávní televizi, překvapivě ostře kritizuje současné vedení parku na veřejných přednáškách a navíc vydává tiskové zprávy.

Hájení kůrovců

Jasně dala najevo svůj soukromý názor. I když tím znevažuje svou úlohu i funkci, kterou pro společnost České republiky má. Přestala hájit zájmy občanů a v rozporu se svými kompetencemi začala hájit zájmy kůrovce.

Navíc je její názor v rozporu s tím, co říkají vrcholné dozorové orgány dohlížející na dodržování zákona o ochraně přírody – Česká inspekce životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí ČR. Ty správnost zásahů Na Ztraceném dozorovaly, kdyby s postupem nesouhlasily, tak ho zastaví.

Zkrátka: na Šumavě Jitka Seitlová jednoznačně selhala. Jak to bude jinde, nedokážu vůbec odhadnout. Dokonce ani nevím, jestli téhle paní mohu dál jako občan České republiky věřit.