Ačkoliv se ceny dřeva v uplynulém roce držely na velmi solidní úrovni, majitelé lesů stupňují svou nespokojenost se současným systémem finančních podpor lesnictví. Nejen Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL), ale i samotní majitelé se v minulých týdnech obraceli na ministra zemědělství s žádostí o řešení velmi neutěšené situace a s požadavkem na zahájení jednání o přímých platbách na plochu lesa.
Proč? Po roce 1990 byla Ministerstvem zemědělství ve spolupráci se zainteresovanými stranami zpracována „Závazná pravidla pro poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a způsobu kontroly jejich využití”, vyhlašovaná v příloze zákona o státním rozpočtu pro aktuální rok. Vyplácení finančních prostředků bylo garantováno z centra, tedy Ministerstvem zemědělství. I když objem financí pro lesní hospodářství postupně klesal, měli vlastníci lesů určitou jistotu finanční podpory za činnosti a výkony v lesním hospodářství, kterou chápali jako částečnou kompenzaci za neprodukční funkce lesa, jež celá společnost využívá.
Situace se radikálně změnila po přijetí nového systému veřejné správy a samosprávy. Změnou zákona o rozpočtovém určení daní v roce 2005 došlo k převodu části finančních prostředků (asi 500 mil. Kč v roce 2005) pro lesní hospodářství do rozpočtu nově zřízených krajů, které však nejsou účelově určené. Finance původně zamýšlené na podporu lesního hospodářství se tak stávají součástí rozpočtu krajů, jež je umisťují do jiných odvětví. Na tento neblahý vývoj zástupci SVOL od roku 2010 několikrát upozorňovali náměstka pro lesní hospodářství, leč marně.
V letošním roce podle informací z krajských úřadů poklesnou příspěvky na hospodaření v lesích oproti loňskému roku o dalších 50 milionů Kč, tedy na pouhých asi 160 mil. Kč pro celou republiku.
Na sklonku minulého roku byla celkem v tichosti novelou zákona o rozpočtovém určení daní přijata také novela zákona o lesích, která upravuje poskytování příspěvků na hospodaření v lesích od 1. ledna příštího roku.
Podle výkladu této novely by se zdálo, že se podařilo dosáhnout toho, aby příspěvky byly poskytovány opět z centra jako před rokem 2005. Ovšem vzhledem k tomu, že ministerstvo tvrdí, že se touto novelou, údajně motivovanou snahou Ministerstva financí o zjednodušení zákona o státním rozpočtu, nic nemění a kraje dále notifikují svá pravidla u Evropské unie, mají vlastníci lesů důvodné obavy, aby se k nim finanční prostředky nakonec vůbec dostaly.
Český stát již v roce 1994 prostřednictvím Zásad lesnické politiky deklaroval svůj veřejný zájem na obnovení a udržení stabilních lesních ekosystémů, na zachování lesa jako trvale obnovitelného přírodního zdroje pro příští generace, na dosažení trvalé vyváženosti všech funkcí lesů, na uplatnění principu trvale udržitelného hospodářství ve všech lesích prostřednictvím odborného obhospodařování a využívání lesů takovým způsobem a v takovém rozsahu, že jejich stabilita, biodiverzita, produkční a regenerační schopnost a schopnost plnit ostatní funkce zůstanou trvalé.
Právě vyváženost a trvalost všech funkcí lesa jsou jádrem problému. Zatímco lesní majetky poskytují řadu externalit, ať již jde o funkce půdoochranné, vodohospodářské či rekreační, které společnost přijímá zcela samozřejmě, prakticky bez omezení a zdarma (na účet vlastníka), jsou vlastníci lesů (potažmo lesníci) považováni za ty, kterým jde jen o produkci dřeva a veřejnost vnímá hospodářskou činnost v lese za lesu škodlivou.
Nejde o problém ryze český, neboť podobné názory zaznívají i v ostatních evropských zemích, ovšem ne v takové míře jako u nás (viz například Veřejný průzkum z roku 2009, který si nechalo zpracovat Generální ředitelství Evropské komise Zemědělství a rozvoj venkova, www. ec.europa.eu).
Jak uvádí přední český odborník na problematiku mikroklimatologie a environmentálních funkcí lesa v krajině Ing. Vladimír Krečmer ve své studii z roku 2011, jde o důsledek střetu dvou světových ideologií, ekologismu a environmentalismu, na němž se zásadním způsobem podepsala neurčitá lesní politika Ministerstva zemědělství v uplynulých letech.
Jsme tak svědky toho, že lesnictví je marginalizováno a postupně z lesů vytěsňováno. Stát vynakládá obrovské částky na podporu ekologických projektů, které jsou v řadě případů výsledkem právě lesnického hospodaření a které mají být vývěsním štítem environmentální politiky státu. Přitom lesnictví, které přejímá do své běžné profesní činnosti lesnické služby v oboru environmentálních a sociálních potřeb společnosti, zůstává na okraji jeho zájmu.
V každé publikaci, která se zabývá ekonomií, se dozvíme, že externality v každém případě vedou k takovému rozsahu výroby, který není optimální. V případě pozitivních externalit bude výroba suboptimální, protože část výnosů nebo užitků získávají subjekty, které se na produkci nepodílejí.
Řešením jsou veřejné dotace poskytovatelům pozitivních externalit. Pokud je zřejmý příjemce externího užitku, měl by dotaci nebo subvenci hradit, pokud nelze určit přínosy pro jednotlivé subjekty, přechází úhrada dotace na veřejné zdroje.
Poskytování a reprodukce netržních společenských funkcí lesa totiž nejsou ze strany lesnických subjektů beznákladové záležitosti. Nejsou zadarmo! Vlastníci (správci) lesů nebudou schopni hradit ze svých vlastních zdrojů poskytování služeb, které vyžadují zájmové společenské skupiny a stát jako takový.
Hradit náklady na netržní funkce či služby lesnictví z tržeb za dřevo je do budoucna neudržitelné. Při užívání funkcí lesa navíc dochází velmi často ke škodám na lesním majetku, které ve většině případů nejsou poškozeným majitelům a správcům lesa hrazeny, neboť pachatele nelze dohledat.
Finanční podpory, které majitelé lesů mohli získat ze státního rozpočtu a později z krajských rozpočtů, souvisejí s mírou omezení vlastníků při jejich hospodářské činnosti při produkci dřeva, ať již jde o zastoupení dřevin, obmýtní dobu, umístění a velikost obnovních prvků, používanou techniku a technologie, úroveň výše těžeb apod.
Tato omezení jsou z finančního hlediska velmi značná, ale jak jsem uvedl, míra ochoty poskytovat je, klesá a samozřejmě nejsou nárokové.
I proto se SVOL obrací na ministra zemědělství s žádostí o zahájení rozhovorů, aby finančními prostředky byly hrazeny aktivity spojené s plněním veřejného zájmu, který souvisí zejména s poskytováním tzv. mimoprodukčních funkcí a služeb polyfunkčního lesnictví, a to formou nárokové platby na plochu lesa.
Proti vyhlášení Národního parku Křivoklátsko
S otázkou mimoprodukčních funkcí a úlohou lesnictví při ochraně lesa úzce souvisí také problematika vyhlašování národních parků, které se děje zejména z iniciativy Ministerstva životního prostředí. V současné době probíhá meziresortní připomínkové řízení návrhu zákona o zřízení Národního parku (NP) Křivoklátsko, uvažuje se ovšem také o vyhlášení NP Jeseníky.
S návrhy na vyhlašování nových národní parků SVOL principiálně a zásadně nesouhlasí. Z jakého důvodu?
Lesy v České republice jsou již po staletí zcela dominantně lesy kulturními, a to i ve vyhlášených a uvažovaných národních parcích.
Žádné pralesy ani původní lesy v pravém smyslu slova u nás neexistují, je tu jen maloplošná mozaika přirozených lesů. Tyto lesy jsou převážně již nyní zařazeny v odpovídajícím stupni zákonné ochrany.
Významným argumentem proti vyhlašování dalších parků je skutečnost, že v péči o lesní ekosystémy v národních parcích dosud převládá konzervační přístup, tzn. rychlé nastolení tzv. bezzásahového režimu, což převážně nevede k dosažení cíle ochrany, ale právě naopak k jejich destrukci. Výsledky tohoto počínání můžeme sledovat v NP Šumava.
Vyhlašovatelé NP Křivoklátsko slibují místním samosprávám zvýšení cestovního ruchu a zajištění pracovních míst. Kdo však zná tamější situaci, ví, že již dnes je koncentrace návštěvníků na území, jež má být vyhlášené národním parkem, velmi vysoká a její další zvyšování bude problematické a bude zvyšovat negativní sociální dopady pro místní obyvatele nejen v prostoru uvažovaného parku, ale i širšího okolí.
Místní lesníci a živnostníci přijdou o práci, kterou jim poskytovaly lesy a navazující činnosti, namísto toho stoupne počet úředníků, kteří budou zaměstnáni na správě parku. A protože park není schopen samostatného financování, výrazně stoupnou nároky na veřejné finance.
Je alarmující, že důvodová zpráva k návrhu zákona nevyjadřuje objektivně dosavadní vývoj, ani aktuální stav v uvažovaném území.
Dosavadní dlouhodobá péče o toto území v režii státních lesů jednoznačně přispěla k vysokému zastoupení dřevin přirozené dřevinné skladby (více než 80 druhů stromů a keřů), ochrana lesních ekosystémů je diferencovaně již po desetiletí zajištěna (byla zde vyhlášena národní přírodní rezervace a další maloplošně chráněná území).
Díky tomuto přístupu mohla být zařazena rozsáhlá území do Natury 2000, a to jak z hlediska četnosti stanovišť, tak druhů flóry a fauny. Území má již nyní vysokou návštěvnost (hrad Křivoklát, snadná dostupnost z Prahy, Kladna a Berouna) a zřízení národního parku přinese vyšší návštěvnost a další koncentrovaný tlak na nejcennější území; oblast je již z hlediska rekreace enormně zatížena rozsáhlou chatovou zástavbou.
Dosavadní zveřejněný návrh plánu péče z roku 2003 (kategorie II podle IUCN, střednědobě 75 % navrhovaného území v tzv. bezzásahovém režimu) znamená vyloučení produkční funkce v krátkém horizontu a její zhodnocení v tržbách za dříví.
Park bude finančně vysoce ztrátový.
Dosavadní kalkulace potřebných investic, provozních nákladů a finančních efektů vedou po srovnání s ekonomikou již existujících národních parků k přesvědčení, že jsou vyčíslena spíše účelově k prosazení návrhu NP, než aby odrážela skutečné náklady jeho zřízení.
Ekonomické hodnocení dopadů zřízení NP Křivoklátsko vychází ze „socioekonomické analýzy”, kterou zpracovala společnost Ekogroup czech, s. r. o. Konzultačním orgánem byla AOPK, Správa CHKO Křivoklátsko. Chybí však nezávislá oponentura této analýzy.
Závažným problémem také zůstává zvýšený stav spárkaté zvěře a její nevyvážené působení na vývoj ekosystémů (důsledkem jsou poškození ve vývoji a vysoké náklady na ochranu). Tento problém se však netýká jen Křivoklátska, aktuálně patří k nejzávažnějším na převládajícím území ČR. Není však uspokojivě vyřešen ani ve stávajících národních parcích v dlouhodobé režii MŽP a jeho vyřešení pouhé zřízení NP Křivoklátsko nepřinese.
Tvrzením pravého opaku je pouze matena široká veřejnost. Zde může pomoci pouze systémová změna zákona o myslivosti. V tomto směru však dlouhodobě selhala a selhává státní správa MZe, která potřebné změny myslivecké legislativy navrhované majiteli lesů torpéduje.
SVOL proto navrhuje přehodnocení dosavadního přístupu k nutnosti vyhlášení NP Křivoklátsko a od záměru upustit.
V principu jsou požadavky na vyvážený vývoj území Křivoklátska pod správou státních lesů LČR zajištěny (s výjimkou nezbytné korekce mysliveckého hospodaření). Zásadní jsou finanční ztráty vyplývající z navrhované správní změny území.
Proti přiměřenému využívání produkčního potenciálu dříví diferencovaně podle stanovišť a jeho zhodnocení není žádný vážný důvod, naopak jeho využívání podporuje regionální rozvoj a lokální zaměstnanost. Lze využít potenciál vysokého podílu státních lesů v ČR i k přiměřenému zajištění funkcí, o které usilují národní parky, aniž se zříkáme přiměřené produkce, ať už formou přírodních nebo lesních parků.
Zahrnutí takových forem správy území lze do právních předpisů jak lesního, tak práva životního prostředí bez problémů zakotvit. Pro budoucnost vnímání každého NP je zásadní podpora občanů regionu, do jejichž života zasahuje. Přesvědčovací a vysvětlovací kampaň MŽP o vhodnosti a nutnosti vyhlašování NP trvá již deset let, přesto ve vyjádření dotčených orgánů státní správy, státních lesů, stavovských lesnických organizací a občanů převládá na zřízení NP Křivoklátsko negativní názor. Není již to samo o sobě důvod k zamyšlení?
Les chránit i užívat
Zřizování dalších národních parků nemá podporu nestátních vlastníků nejen v České republice, ale také v sousedním Bavorsku a Rakousku. Naší společnou snahou je přistupovat k péči o lesy multifunkčně, tj. „les chránit i užívat”.
U našich sousedů je multifunkční přístup k péči o lesy dlouhodobě deklarován a hájen nejen reprezentanty zájmových sdružení vlastníků lesů (včetně státních), ale má podporu příslušného ministerstva, což jim můžeme jen tiše závidět.
Ministr zemědělství je současně ministrem životního prostředí, chápe nutnost skloubit potřeby obou resortů, je ve stálém osobním kontaktu s představiteli sdružení vlastníků lesů, zajímá se o jejich náměty, připomínky a požadavky.
***
Klíčové informace
* Nedostatečná podpora vlastníků lesa je navíc provázena nejednotností pravidel v rámci republiky, která má za následek nerovnoprávné postavení vlastníků lesů v různých krajích.
* Jednotlivé kraje některé podpory nevyplácejí vůbec nebo snížily v různé míře jejich výši. Došlo a dochází k omezení okruhu příjemců podle různých hledisek, většinou podle druhu vlastnictví, velikosti majetku nebo stanovením maximální výše podpory.
* Tato skutečnost je v přímém rozporu s principy Společenství pro poskytování veřejné podpory, podle kterých musí být zaručen rovný a nediskriminační přístup k podpoře všem potenciálním žadatelům.
* Všechna zmíněná negativa se samozřejmě netýkají všech krajů stejně, ale celkově je situace velmi vážná a je nutné, aby se jí vedení resortu urychleně a odpovědně zabývalo.
