Ivan Fuksa byl dobrý ministr zemědělství

Budeme-li úspěšnost manažerů či politiků v této zemi měřit pouze podle vnějších efektů, jako je četnost jejich vystoupení v médiích či míra povědomí o nich u veřejnosti, nebyl odvolaný ministr zemědělství Ivan Fuksa zcela jistě na předních příčkách takových žebříčků. Viditelnost v médiích však není zrovna nejsprávnějším měřítkem – ke zvýšení její četnosti totiž obvykle dochází při konfliktech, problémech či při podezření z různých nekalých praktik.

Úspěch na evropském poli

Fuksa však svůj resort konfliktně nevedl. Kupodivu to, zdá se, nebylo hodné ocenění. Zejména ve vztahu k obhajobě zájmů českého zemědělství a potravinářství v rámci Evropské unie přitom dokázal exministr Fuksa sjednotit celou zemědělskou veřejnost, což se před ním nikomu nepovedlo. Výsledkem je, že v diskusích o budoucí reformě evropského zemědělství obhájilo Česko za období Ivana Fuksy řadu opatření ve prospěch našich podnikatelů a díky jednotnému hlasu (který je v jiných zemích na rozdíl od nás zcela běžný) si v evropské zemědělské diplomacii vysloužilo nějaký respekt.

Fuksovi se například podařilo vytvořit blokační minoritu zemí, které nesouhlasí s omezováním dotací pro velké zemědělské podniky, na což mohlo Česko doplatit nejvíce z členských států. Stejně tak se podařilo vytvořit uskupení vnitrozemských států s cílem využít více peněz na sladkovodní rybářství ze zdrojů, které byly v minulosti určeny jen pro země provozující mořský rybolov. Jedním z posledních úspěchů je notifikace (souhlas) Bruselu s možností navýšit podpory tuzemským producentům prasat a kuřat.

Personální změna na postu nejvyššího zástupce naší země v diskusích o reformě zemědělství však všechny tyto úspěchy relativizuje a vysílá signál, že leccos může být třeba zase jinak. V Unii tak opět budeme za zemi, která nemá jasno, co vlastně chce. A podle toho se k nám bude přistupovat.

Odvolaný ministr byl také první, který se velmi aktivně přihlásil k politické podpoře propagace a výroby českých potravin, což mu vysloužilo přízeň zemědělců a potravinářů. Všichni předchozí ministři (na rozdíl od svých kolegů z jiných zemí Evropské unie) zdaleka tak jako Fuksa k podpoře tuzemských potravin nepřistupovali. Pokud je tedy někomu podezřelé, že obvykle spíše levicověji laděná agropotravinářská podnikatelská veřejnost ministra za ODS chválí, neměl by v tom hledat důvody ideologické, ale spíše skutečnost, že zemědělci a potravináři oceňují, že je poprvé za dvacet let někdo bere vážně, tak jak je to zvykem za hranicemi. A měl by přemýšlet o tom, proč si jich nevšímali Fuksovi předchůdci.

Kde udělal chybu?

Pro celou českou veřejnost významný krok učinilo ministerstvo zemědělství v oblasti prevence proti vodní a větrné erozi, když rozšířilo povinnost správně obhospodařovat erozí středně ohrožené pozemky. Navíc jde o nejúčelnější protipovodňovou prevenci, takže toto opatření omezuje poškození privátního, obecního i státního majetku při povodňových škodách. Společně s ministerstvem životního prostředí prosadil Fuksa také novelu zákona zvyšující poplatky při vyjímání pozemků z půdního fondu. Struktura nových poplatků přitom chrání zejména kvalitní půdu v okolí větších měst. Tím lze přenést některé současné podnikatelské aktivity do regionů, kde není příliš pracovních příležitostí, což napomáhá rozvoji venkova jako takového.

Nikdo samozřejmě není dokonalý, takže v práci ministerstva lze nepochybně najít rezervy. Mnoho se například zatím neudělalo pro revizi zákonů a vyhlášek, které omezují práva vlastníků půdy ve prospěch jejích nájemců. Fuksa také váhal s potřebnou novelou mysliveckého zákona či s pokračováním procesu transformace státní správy spadající pod ministerstvo zemědělství.

Reálně nejviditelnějším činem exministra Fuksy bylo nicméně prosazení ekonomické strategie Lesů České republiky při zadávání veřejných zakázek na lesnické práce obsažené v takzvané „Dřevěné knize”. Ministr zvládl zdrcující kritiku ekologů a asi patnácti procent podnikatelů v lesním hospodářství, přestože kritici dostali v médiích nejméně desetinásobně větší prostor než zastánci Fuksova řešení. Skutečností ale je, že výsledkem je nárůst zisku Lesů ČR z někdejší necelé miliardy korun na pět až šest miliard předpokládaných v letošním roce. Zpřísnění kontrol navíc snížilo riziko nekontrolovatelného pohybu dřeva v lese, jediným problémem je tak celkové posílení dominance LČR vůči podnikatelům v oboru. Každopádně byl po dlouhých letech neexistence „kuchařky” pro zakázky Lesů České republiky přijat nějaký, podle všeho ekonomicky správný rámec, neboť se v praxi zatím nepotvrdily dřívější výhrady jeho kritiků. K těm patřil i sám premiér – a tato skutečnost také mohla být jediným relevantním důvodem k odvolání Fuksy, které požadovaly i Věci veřejné. To bylo v dubnu – a tehdy premiér k odvolání nepřistoupil. Nyní k tomu relevantní důvody neměl.