Jsme více kulturou oka, než kulturou ucha. Naše vnímání klade víc důraz na vizuální vjemy a svět zvuků je pro nás trochu upozaděný. Když vyprávíme našim přátelům o místě, které jsme navštívili, hovoříme častěji o lese s nádherně zbarvenými listy, nádherném výhledu z kopce do krajiny atd. Méně se ale zmíníme, jak zněla krajina, kterou jsme putovali, jakým fascinujícím zvukovým světům jsme naslouchali v lužním lese a naopak jakými zvuky nás obohatila louka s přilehlým bukovým lesem.
Je to škoda, protože se dobrovolně okrádáme o specifický druh prožitku, ale i o poznání, které nám vizuální vnímání nedokáže zprostředkovat. Zvukové krajiny (soundscapes), které nás obklopují na každém kroku, hrají v našich životech velmi důležitou roli, aniž si to někdy plně uvědomujeme. Přitom právě sonický, zvukový svět, nám může názorně ukazovat stav zdraví naší planety jedinečným způsobem. „Otevřeme“ uši a bedlivě poslouchejme.
Celý článek najdete zde