Pro stromy nevidí les

Před lety přijel do České republiky Kostaričan. Poprvé v životě byl mimo Kostariku. Bylo to na začátku března a tak si prošel Prahu a strašně se mu líbila, protože Kostarika je extrémně chudá na stavební památky starší než 200 let. Ale ptal se mne, co se u nás stalo, že naprostá většina stromů v Praze je suchá. Napřed jsem se zarazil, ale pak mi to došlo. Vysvětlil jsem mu, že stromy nejsou suché, ale že u nás máme čtyři roční období a že až přijde jaro, tak budou zase pěkně zelené. To z tropů neznal, strom bez listí byl pro něho strom mrtvý.

Podobně je to podle mého názoru i se stromy na Šumavě. Naprosto chápu každého, kdo poprvé v životě přijde do lesa, který je po kůrovcové gradaci, že si musí připadat divně. Má pocit, že nastal konec světa, světa jaký zná. Světa krásných temně zelených smrků. Ale tak jako v Praze přijde jaro a stromy se zazelenají, tak na Šumavu přijde nová generace smrků, které se zazelenají. Nebude to ovšem na jaře ani napřesrok, ale za 20 či 30 let. Tak jako Kostaričan neměl zkušenosti s opadavými stromy, tak my středoevropané nemáme zkušenost s mrtvými stromy v lese. Letitá a úctyhodná tradice lesnictví nás vede k přesvědčení, že mrtvé stromy do lesa nepatří. Stačí ovšem navštívit boreální lesy na Sibiři a uvidíte, že dobře jedna třetina stromů v primárním lese je suchých nebo usychá. Současné vedení národního parku Šumava však postupuje ilegálně, začalo v místech ponechaných přírodě kácet, aniž by se jakkoli změnilo platné rozhodnutí exministra Bursíka . Proti tomuto rozhodnutí vedly některé šumavské obce soudní při. Spor se táhl čtyři roky, rozsudek je pravomocný, není možné se proti němu odvolat. Soud v rozsudku deklaroval, že zájem na ochraně přírody má v národním parku při rozhodování významnější roli než hledisko vztahující se k hospodaření v lese. Jinými slovy Bursík rozhodl v souladu se zákonem.

Je to tak další dobrá zpráva pro přírodu i pro ty, kteří bránili stromy proti nesmyslným a (jak se prokázalo) protiprávním zásahům vedení Národního parku Šumava v čele s Janem Stráským.

Je jasné, že kácení kůrovcem napadených stromů, které by vytvořilo veliké holiny vystavené větru by způsobilo větší škody na přírodě, než pokud je správci parku ponechají na místě. Obdobné rozhodnutí o národním parku Bavorský les učinil v roce 2009 rovněž Bavorský ústavní soud, když projednával žalobu odpůrců národního parku.

Dívám se na webové stránky NP Šumava a vidím tam třeba : „Počet tetřevů na Šumavě stoupá, ale vadí mu usychající les” nebo „Zelená je dobrá, nejen pro Šumavu, ale i pro pivo” a podobné perly. O průlomovém rozhodnutí soudu se tam nedozvíme vůbec nic.