Přísně chráněná území, jako jsou národní parky nebo biologické rezervace, jsou ve snaze zachránit amazonské lesy před vykácením dlouhodobě nejúspěšnější. Naopak takzvané oblasti s udržitelným využíváním, které umožňují kontrolované kácení, ve své roli selhávají.

Podle studie vědců z Michiganské univerzity se dokonce ukázalo, že úspěšnější než udržitelné oblasti jsou v ochraně lesů území primárně určená ochraně původních obyvatel. I ta lépe brání rozsáhlému kácení porostů, překvapivě velmi dobře právě tam, kde je snaha o vykácení lesa vysoká.

Brazílii se podařilo za posledních zhruba osm let radikálně snížit plochu vykáceného lesa v Amazonii. Částečně v důsledku poklesu cen zemědělských plodin. Aktuální analýzy ukazují, že podstatně pomáhají politické nástroje, včetně důrazu na vyžadování práva a zpřísnění pravidel v chráněných oblastech.

Ve studii zveřejnění v Proceedings of the National Academy of Sciences využili vědci dat z 292 míst v Brazílii. Druhy ochrany rozdělili na tři: přísně chráněné oblasti, území s udržitelným rozvojem a území původních obyvatel.

Chráněné oblasti jako jsou státní a národní biologické stanice, biologické rezervace a národní a státní parky chrání lesy před kácením dlouhodobě nejlépe, bez ohledu na míru tlaku na odlesnění. Udržitelné oblasti dovolují kontrolovanou těžbu surovin i změny ve využívání půdy a v mnoha případech i usazování obyvatel.

„Dřívější analýzy předvídaly, že přísná ochrana, která neumožňuje využívat přírodních zdrojů, bude natolik kontroverzní, že zřejmě nebude vůbec možná v místech, kde je velký tlak na kácení. Například v okolí velkých měst nebo v místech, kde je velký hlad po zemědělské půdě,” vysvětluje Christoph Nolte z Michiganské univerzity. Podle něj ale studie ukazuje, že vláda byla schopná zřídit ochranná území i v místech, kde je snaha o kácení velmi silná. A hlavně skutečně tak chrání lesy před vykácením.

Překvapivým zjištěním je i úspěšnost území vyčleněných pro původní obyvatele. I tady se předpokládalo, že pokud dostanou velké plochy území pod správu lokální kmeny, dojde k masivnímu kácení. Zkrátka proto, že kmeny budou chtít něco získat z prodeje přírodních zdrojů, které mají k dispozici. „Zřejmě největší překvapení je v závěru, že původní obyvatelé chrání lesy nejlépe tam, kde je tlak na kácení největší,” vysvětluje druhý z autorů Arun Agrawal.

Na Amazonském pralese jsou závislé stovky milionů lidí. Domácnosti využívají jednak palivové dřevo, ale i stavební dřevo pro své domy nebo využívají les pro pastvu chovaného dobytka. Ničení lesů má vedle produkce skleníkových plynů a snižování biodiverzity i podstatný ekonomický dopad.