Film Příběh lesa režisérů Jacquese Perrina a Jacquese Cluzauda, který už měsíc putuje tuzemskými kiny, zpočátku působí jako dokument, pak jako poe -tická filmová esej a nakonec ze všeho nejvíc jako pohádka o mizející přírodě a zlém člověku v ní.
Sova je lapena do želez, vlk prchá, dokud není odstřelen, a jelena v tůni obklíčí honci s loveckými psy. Panorama továren připomíná věže v zemi Mordor, krajina rozřezaná válečnými zákopy vypadá rovnou jako pohlednice z předpeklí. Amy diváci bolestně sykáme, roníme slzy, a když se v sále rozsvítí, odcházíme s pocitem marnosti z lidstva a možná i s pocitem vnitřní očisty, že jsme teď v kině byli smutní za přírodu.
Zajímejme se však i o příběhy lesa, které se odehrávají kolem nás a v nichž nejsme jenom diváky. „Smrkové lesy uměle vysázené v nižších a středních polohách nyní hromadně hynou," varuje Jaromír Bláha z Hnutí DUHA. „Množství listnáčů a jedlí, které se do lesů v rámci postupného zlepšování druhové skladby sází, je zdaleka nedostatečné. Navíc většinu z nich zase spase nebo vážně poškodí přemnožená
spárkatá zvěř, jejíž početnost je mysliveckým hospodařením vyšponována do mnohonásobně vyšších počtů, než dokážou lesy uživit," pokračuje.
„Stále se hospodaří holosečným způsobem, při kterém se pokácí najednou všechny stromy na ploše o velikosti až jeden hektar a vznikne holina – paseka. Tím dojde k obnažení lesní půdy, její degradaci a erozi včetně odplavení uložených živin. V lesích není dostatek starých stromů a tlejícího dřeva, strukturních prvků, které tolik obdivujeme i ve snímku Příběh lesa a které jsou útočištěm mnoha druhů ptáků, hmyzu, hub, lišejníků, mechů či mikroorganismů. Z našich lesů bez starých stromů a tlejícího dřeva zmizelo 30 procent lesních druhů. Při -tom by stačilo nechat zestárnout, umřít přirozenou cestou a zetlít třeba jen 5 až 15 stromů na hektar," říká Bláha.
Že se v lese hospodaří šetrně, garantuje mezinárodní certifikát FSC (Forest Stewardship Council), který je zárukou zdravého, ekologicky příznivého, ekonomicky výhodného a sociálně přínosného lesního hospodaření. V Česku ho ale má jen minimum lesů, a ani státní podnik Lesy ČR podle těchto pravidel alespoň zatím hospodařit nehodlá. Spotřebitelé, kteří chtějí pomoci lep -šímu lesnímu hospodaření nebo mít jistotu, že kupované dřevěné výrobky nepocházejí z těžbou poškozovaných lesů, mohou v ochodech požadovat produkty s certifikátem FSC. Problém ale je, že je obchodníci zatím musejí převážně dovážet ze sousedních států.
Lidé hledají člověkem nevydrancovanou přírodu aspoň v rezervacích a národních parcích. „I tam se ale mnohde těží dřevo a příroda nenachází klid. Bez lidských zásahů je ponecháno jen jediné procento českých lesů," uzavírá Jaromír Bláha.
Štěpán Kučera
