Debata o zřízení národního parku na Křivoklátsku se přiostřuje. Zdejší lidé se bojí omezení, ministerstvo se je snaží uklidnit. Vědec Josef Fanta, který se ekologií zabývá léta, má názor jasný. Říká parku ano.

DOBŘICHOVICE Zakládal před padesáti lety Krkonošský národní park, pak ale musel na dlouhé roky emigrovat. S velkým nadhledem nyní Josef Fanta říká, že z myšlenky na přírodní divočinu, ke které by směřoval vývoj lesů v budoucím Národním parku Křivoklátsko, chytá mnohé lidi karkulkovský komplex. „Pokud je mi známo, v této zemi vlci dosud žádné Karkulky nezardousili. Možná jen několik ovcí, za které jejich majitelé dostali finanční náhradu a doporučení, aby si pořídili hlídacího psa. Přitom těm, kteří odmítají přírodní divočinu, vůbec nevadí, že v této zemi existuje divočina politická nebo podnikatelská, kde opravdu jde o život, kde už řada lidí o život přišla,” komentuje současnou debatu o zřízení národního parku Fanta.

* Pane profesore, jste pro, nebo proti zřízení Národního parku Křivoklátsko?

Jednoznačně pro. Jeho zřízení je ve veřejném zájmu. Navíc u nás máme národní parky pouze v příhraničních oblastech, žádný ve vnitrozemí. Přitom unikátní lesy na Křivoklátsku se svou rozmanitostí se k tomu mimořádně hodí.

* Odpůrci zřízení parku říkají, že lesy na Křivoklátsku takto vysoký stupeň ochrany nepotřebují, že zde stačí dosavadní chráněná oblast. Vy si to nemyslíte?

Národní park zajišťuje vyšší stupeň ochrany přírody než chráněná krajinná oblast. Zřizuje se ve chvíli, kdy na tom území chceme obnovit víceméně přirozený stav přírody, kdy chceme dát přírodě příležitost, aby nám ukázala sama sebe. A s těmi přirozenými oblastmi jsme v České republice takříkajíc v ouzkých.

* Co je na Křivoklátsku „nepřirozeného”?

Tak třeba před více než sto lety tam vysadili muflona. Je to cizokrajné zvíře, které zde nemá co dělat. Představte si, že by se tam dnes vysadilo stádo slonů. Bylo by to jistě neobyčejně atraktivní. Ale s tamní přírodou by to nemělo nic společného. V chráněné přírodě nejde především o její atraktivitu, ale o její původnost.

* Je Křivoklátsko opravdu tak jedinečné?

Ano, jiné podobné v republice nemáme. A nemáme podobné ani jinde v okolní střední Evropě. Význam území tedy přesahuje i hranice republiky. Bylo by tedy dobré je zachovat a dále rozvíjet. A navíc – na Křivoklátsku nejde jen o lesy. Jde o celou širší krajinu.

* K čemu vůbec je mít někde v lesích opravdovou „divočinu”?

Abychom měli srovnání mezi oblastmi, které jsou přirozené a zčásti, převážně či úplně manipulované člověkem. Abychom mohli do budoucna pochopit, jak se oblast vyvíjela, poučit se, jakým způsobem s přírodou a krajinou zacházet. V takových oblastech se proto také organizuje vědecký výzkum.

* Dostáváme spoustu ohlasů od lidí, kteří nám píší, že se jim křivoklátské lesy líbí tak, jak jsou.

Když se zeptáte padesáti lidí, uslyšíte padesát názorů na to, zda je ten les krásný, nebo není. Ale to jsou soukromé názory. Při úvaze o národním parku nejde o soukromý názor či zájem. Jde o zájem na vyšší úrovni – o zájem veřejný. Tlak na využívání přírody, nebo spíše její zneužívání, je u nás čím dál vyšší.

* Dřevo ale nikde jinde než v lese nevyroste.

Ano. V lese se dříví pěstovat musí a my to dříví potřebujeme. Rozloha hospodářsky využívaných lesů se ale u nás stále zvětšuje už několik století, a to zalesňováním původně zemědělských půd. Proč tedy nevěnovat některá území přírodě? Les nemá jen funkci produkční, jde v něm také o rozmanitost rostlin a živočichů, o rekreační funkci.

* Žil jste dlouhá léta v zahraničí. Probíhají v České republice diskuse o potřebě ochrany přírody podobně?

Na rozdíl od tradičních demokratických zemí se tady lidé uchylují spíše ke konfrontačnímu, nikoliv ke konsenzuálnímu způsobu jednání. Bohužel se tady často argumentace točí kolem peněz, velmi často právě u věcí, které se týkají veřejného zájmu.

* Zkuste popsat nějaký příklad debaty ze zahraničí.

Tak třeba jeden z Německa. Nacisté založili ve třicátých letech podél hranice s Polskem několik vojenských výcvikových prostorů – jako východiska pro pozdější vojenské akce. Po válce tyto prostory využívala sovětská okupační armáda. Po rozpadu totalitního režimu demokratické Německo nechalo prostory přírodnímu vývoji.

* Jak to tam vypadá nyní?

Ta území dnes mají úžasnou přírodovědeckou a vzdělávací hodnotu a využívají je pro rekreaci lidé z Berlína, Potsdami. Po celý rok tam jezdí školní výpravy a učitelé s tamními průvodci ukazují dětem, jak se vyvíjí příroda, když se jí dá prostor. Děti v Německu se tak učí, co je to nemanipulovaná příroda.

* V Česku se to děti neučí?

Jen příležitostně. A pokud jim to někdo říká, tak se mu ze strany některých zvláště povolaných osob z vysoké politiky dostane označení „ekoterorista”.

* Před dvěma lety jste provázel po Křivoklátsku dánskou delegaci. Co jste jim říkal?

Zajímavé na tom bylo, že nešlo o zaměstnance dánské správy ochrany přírody, ale zástupce obcí nebo podniků, kteří došli k názoru, že by si v jejich Jutlandu – velice charakteristickém území – měli založit národní park. Chtějí zachovat alespoň část svého Jutlandu v jeho typické podobě. Pro ně je to věc veřejného zájmu. Během té exkurze mi položili typickou otázku: „Jak to, že tak výjimečné území nebylo vyhlášeno národním parkem už alespoň před padesáti lety?”

* Co jste odpověděl?

Že na to česká společnost zatím neslyší.

* Čím to podle vás je?

Česká společnost má zpoždění za ostatní střední Evropou. Poválečný vývoj v Rakousku, Holandsku, Dánsku nebo Německu byl podobně rychlý jako dnes u nás. Ale lidé si při něm uvědomili, že při rostoucí životní úrovni ztrácejí hodnotu a kvalitu prostředí, ve kterém žijí. Ochrana přírody se tam stala součástí osobního povědomí občanů a kultury tamější společnosti. To tady nikdy neproběhlo.

***

PROFIL Prof. Josef Fanta (*1931 v Kolíně)

* Vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT, pracoval ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivostí. * V 60. letech spoluzakládal Krkonošský národní park. * Odejít z KRNAP musel z politických důvodů na počátku 70. let. * V roce 1977 emigroval do Nizozemska, kde pracoval v Institutu pro výzkum lesa a krajiny, později se stal profesorem na univerzitách v Amsterdamu a ve Wageningen. * V 90. letech přivedl do Krkonoš nizozemskou nadaci FACE, která investovala několik set milionů korun do obnovy krkonošských lesů, zničených za komunismu kyselými dešti. * V letech 2002 a 2007 dostal Cenu ministra životního prostředí za celoživotní přínos k ochraně přírody a vědecké ekologii, dostal ocenění i od nizozemské královny. * Je autorem více než 150 vědeckých a odborných prací publikovaných v domácích i zahraničních sbornících a časopisech. * V současnosti žije ve středočeských Dobřichovicích a stále se zabývá problematikou ochrany životního prostředí.