Každým rokem spálí požáry několik milionů hektarů vegetace. Vedle Spojených států, Kanady a Ruska jsou velmi ohroženou oblastí i státy jižní Evropy (o čemž svědčí např. nedávné rozsáhlé požáry v Portugalsku, na Sicílii, v Chorvatsku či Černé Hoře). Vzniklé požáry se za suchého, teplého a větrného počasí šíří až rychlostí 20 km/h. Kromě toho, že shoří vegetace a mohou být poškozeny stavby, dochází často i k úmrtím lidí.
Z hle diska člověka jsou požáry vždy negativním jevem, naproti tomu pro některé přírodní ekosystémy mohou být jejich dopady přínosné. Druhová bohatost některých rostlinných společenstev je přímo závislá na periodicky se opakujících požárech. Jde o různé lesní a křovinné formace, se kterými se můžeme setkat třeba na západě Severní Ameriky nebo v Austrálii. Například určité druhy klíčí pouze tehdy, jsou-li jejich semena vystavena velmi vysoké teplotě, které lze v přírodních podmínkách dosáhnout pouze při požáru. V České republice však ekosystémy, jejichž existence by byla závislá na opakujících se požárech, nenajdeme.
Většinu požárů v současné době způsobují lidé neopatrným chováním v přírodě. Jejich vzniku však mohou výrazně napomoci přírodní podmínky a počasí. Velmi teplé, slunečné počasí a sucho zvyšují hořlavost vegetace a silný vítr mohou požár rychle rozšířit po okolí. Pokud dojde k jeho rozšíření na větší plochu, lze ho uhasit jen se značnými obtížemi. V extrémních případech hoří i několik měsíců. Nebezpečí požárů je výslednicí několika faktorů, které mají vliv na vznik, šíření, obtížnost protipožárního zásahu a škody, které způsobí. Patří mezi ně topografické podmínky, vlastnosti paliva, v tomto případě vegetace, povětrnostní podmínky, stejně jako náhodné faktory, jako je žhářství.
V České republice zatím nepředstavovaly požáry vegetace podstatnější problém.
V posledních letech ale existuje výrazný nárůst faktorů podporujících vznik sucha a častějšího výskytu počasí vhodného pro šíření požárů. Navíc vlivem opakujících se suchých period dochází ke zhoršení zdravotního stavu lesních porostů, které jsou pak náchylnější k chorobám a škůdcům a následně i k požárům. Proces suburbanizace znamenal přesun části obyvatel a jejich aktivit z měst do přilehlé krajiny, a tím se dramaticky zvýšil počet hasičských zásahů proti požárům v tomto území. Území České republiky je sice poměrně hustě zalidněné, přesto v něm existují oblasti, kde bývá hašení požárů značně obtížné. Typickým příkladem je Děčínská vrchovina (Labské pískovce), v níž navíc existují velmi vhodné přírodní podmínky pro vznik požárů, neboť zde převažují borové porosty na extrémně suchých, skalnatých lokalitách. Na německé straně jsou při vstupech do Národního parku Saské Švýcarsko umístěny informační tabule o stupni nebezpečí požárů. Varovné tabule, jen v trochu jiném provedení, používají i v USA (obr. 1).
Hodnocení nebezpečí požárů
V období sucha, vysokých letních teplot, nízké vlhkosti vzduchu a při větrném počasí dochází k požárům vegetace mnohdy periodicky. Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) vydává ve vegetačním období prognózy nebezpečí požárů vegetace ve volné krajině. Pro hodnocení nebezpečí využívá v souladu s mezinárodní stupnicí pět tříd: 1 - velmi nízké, 2 - nízké, 3 - střední, 4 - vysoké a 5 - velmi vysoké. Pro výpočty tříd jsou využívány meteorologické údaje ze sítě stanic ČHMÚ a prognózy povětrnostních podmínek na několik dní dopředu - jedná se o nárazy větru, úhrn srážek, teplotu vzduchu a relativní vlhkost vzduchu. Pro hodnocení sucha využíváme modelové výpočty vlhkosti půdy. Výstrahy před požáry jsou součástí Systému integrované výstražné služby České republiky. V případě, že existují příznivé podmínky pro vznik a šíření požárů, je vydána výstraha před nebezpečím požárů, resp. vysokým nebezpečím požárů. V extrémně teplém a suchém létě roku 2015 existovalo na většině území nebezpečí požárů, v červenci a v srpnu dokonce vysoké nebezpečí požárů. Mapka na obr. 2 ukazuje situaci v době vrcholícího sucha v polovině srpna 2015. Podle záznamů Hasičského záchranného sboru ČR bylo zaznamenáno v první polovině srpna 2446 výjezdů k požárům, s maximem právě 14. srpna. Ve stejném období roku 2014 řešili hasiči „pouze" 734 požárů.
Stav vegetace
Vegetace je pro požáry ve volné krajině palivem, proto je její stav důležitým faktorem, který ovlivňuje míru rizika vzniku požáru. Nebezpečná je zejména suchá tráva a na jaře a v období letního sucha také kapradiny. Velmi dobře hoří rovněž vyschlé borové jehličí a dubové a bukové listí. O stavu vegetace rozhodují významnou měrou meteorologické podmínky, především teplota vzduchu a půdy, sluneční svit, rychlost větru a vlhkost vzduchu a půdy, přičemž poslední dva jmenované faktory jsou výrazně závislé na množství srážek. Obecně platí, že čím je vyšší teplota vzduchu, delší doba slunečního svitu, vyšší rychlost větru a nižší vlhkost vzduchu (nižší úhrn srážek), tím větší je evapotranspirace a ohrožení vegetace suchem.
Ovlivnění vegetace suchem, a tudíž její náchylnost ke vznícení lze zjistit v zásadě dvěma způsoby. Prvním je vyhodnocení družicových snímků, druhým přímé „pozemní" pozorování, ideální je propojení obou přístupů. „Pozemní" pozorování zajišťují např. zaměstnanci lesních podniků nebo správ národních parků. V ČHMÚ sledují dobrovolní fenologičtí pozorovatelé vegetaci ve svém okolí a zaznamenávají aktuální stav jejího vývoje. Nástup vybraných fenologických fází pozorují podle metodiky ČHMÚ. Extrémní sucho může ovlivnit čas nástupu některých fenofází, např. v suchém roce 2015 byl zaznamenán předčasný opad listů některých dřevin (ve srovnání s dlouhodobým průměrem až o dva měsíce dříve), dále u většiny sledovaných druhů uschly nebo se přestaly vyvíjet plody a nedozrálé opadaly. V obou případech tak došlo k nárůstu biomasy usnadňující hoření.
Suchem nejohroženější regiony
K popisu klimatického sucha jsou běžně používány tzv. indexy sucha, které využívají meteorologická data a hodnotí je ve vztahu k dlouhodobějším údajům. Jedním z nich je standardizovaný srážkový evapotranspirační index (SPEI), hodnotící rozdíl spadlých srážek a výparu, reprezentovaného potenciální evapotranspirací travního porostu, za určitou část roku. V období 1986 až 2015 byly suchými epizodami nejvíce postiženy nížinné lokality na jižní Moravě a ve středních a východních Čechách, kde se vyskytovaly téměř v polovině vegetačních sezon (duben až září). Naopak počet suchých epizod klesal s rostoucí nadmořskou výškou, na horách se vyskytly méně než ve 20 % všech sezon (obr. 3).
Výskyt přírodních požárů je bohužel v poslední době čím dál četnější. Mění se klimatické podmínky, zejména se zvyšuje teplota vzduchu a prohlubuje se nerovnoměrnost srážek jak v časovém, tak i plošném rozložení. Důsledkem toho je častější výskyt epizod sucha, který má negativní dopad na vegetaci, jež se vlivem narušení fyziologického vodního režimu stává náchylnější ke vznícení. Z tohoto důvodu je velmi důležité analyzovat všechny dostupné zdroje a poskytovat veřejnosti co nejpřesnější a nejpodrobnější informace o přírodních podmínkách vedoucích ke vzniku požárů. Lidé by si sami měli všímat, jak moc je vegetace vyschlá, a chovat se podle toho, aby případnou neopatrností nezapříčinili požár. V České republice jsou dlouhodobě suchem, a tedy i požáry, nejohroženější nížinné oblasti jižní Moravy a středních a východních Čech.
V obdobích extrémního sucha je však zvýšené riziko požárů prakticky na celém území republiky.
