Na jaře odborníci hlásili historické sucho, léto ale propršelo a hladiny vod jsou mnohdy nad dlouhodobým průměrem. Podle vedoucího oddělení hydrologie ostravské pobočky ČHMÚ Jana Unucky ale nemáme vyhráno. Dlouhodobé odhady mluví na rok 2050 a dál pro kraj i o středozemním klimatu. „Hodně záleží, jak ke změnám přistoupíme," říká.
* Dlouhodobější odhady ale stále počítají s vysycháním krajiny. Byl letošek výjimkou a máme se připravit na další sucho?
Současný trend není jen o rozložení srážek v čase a prostoru, ale i o cirkulaci atmosféry a světového oceánu, mimo jiné pod vlivem severoatlantické a arktické oscilace. Riziko postupného vysušování středoevropského prostoru je dost reálné. Vidíme to částečně už teď. Tam, kde byly kůrovcové holiny, a na dalších exponovaných místech už místy dochází k nevratným změnám půdy. Má snížené určité fyzikální, chemické a biologické vlastnosti, jako když onemocní. Projevuje se to i tím, že hůře přijímá a zadržuje vodu. Jde o pozvolné změny, jež míří až k režimu půdní vláhy a odtoku v řekách typickému pro středozemní oblasti. Jde ale o modelové projekce k roku 2050 a dál.
* Jak si tedy kraj představit za třicet let?
Hodně záleží na tom, jak přistoupíme k lesnímu, vodnímu a zemědělskému hospodaření. Pořád se akcentuje mozaikovitost krajiny a existence malých vodních ploch. Myslím, že to je cesta. Když se řekne sucho, tak se většinou bavíme o tom, že vody je méně v řekách či nádržích, ale důležitým hráčem je i struktura krajiny. Pokud budeme mít dostatek míst, kde vodu zadržujeme, krajina jako celek s ní bude lépe hospodařit. Nutná je ale kombinace těchto drobných opatření a velkých vodohospodářských opatření. Není to buď, anebo. Pro zásobování vodou, průmysl a energetiku to bez vodních děl nejde.
Celý článek najdete v MF Dnes.
