O novele zákona, která redefinuje postavení současných i budoucích národních parků v naší zemi, se zdálo být rozhodnuto. Mnohdy kritizovaný Senát však ukázal svůj smysl v podobě pojistky demokracie, a zatímco ve sněmovně nenašly šumavské obce sluchu, Senát se výhradami místních obyvatel skutečně zabýval a novelu zákona dodatečně upravil.
O novele zákona, která redefinuje postavení současných i budoucích národních parků v naší zemi, se zdálo být rozhodnuto. Mnohdy kritizovaný Senát však ukázal svůj smysl v podobě pojistky demokracie, a zatímco ve sněmovně nenašly šumavské obce sluchu, Senát se výhradami místních obyvatel skutečně zabýval a novelu zákona dodatečně upravil.
Co kritikům na změnách navržených Senátem vadí? Vždyť většina ochranných podmínek národních parků zůstala nedotčena a bližší ochranné podmínky jednotlivých národních parků nebyly změněny vůbec. Nikomu by nemělo vadit ani to, že si napříště mohou děti bydlící v národních parcích zapálit doma na narozeninovém dortu prskavku (což sněmovní verze zákona zapovídá) a že se turisté budou moci podívat po značených stezkách i do nejchráněnější přírodní zóny.
Logický je i návrh senátorů, aby byl uzákoněn účel vyhlašování národních parků – pro ochranu divočiny, pro možný návrat vymizelých rostlinných i živočišných druhů, pro vědu, výzkum, turistiku a rekreaci, pro ochranu dochovaného kulturního dědictví a pro udržitelný rozvoj sídel, pokud jsou součástí národního parku. Vše je v souladu s aktualizovanými Zásadami pro používání managementových kategorií chráněných území Mezinárodní unie na ochranu přírody (IUCN), platnými pro národní parky. Splněno je i volání ministra Brabce po pravomoci pro obce tím, že senátoři navrhli obnovit původní pravomoc obcí a krajů zastoupených v radách národních parků, které Poslanecká sněmovna omezila. Výsledkem úprav je tak skutečný kompromis, kterým se dosud ministr Brabec tak vehementně oháněl.
Domníval jsem se, že se tato část projednávání zákona obejde bez podpásovek a podrží se věcné argumentace. Velmi jsem se zmýlil. Několik dní před zasedáním Senátu, opakovaně pak v den projednávaní zmíněné novely zákona, se v médiích objevila informace, že si starosta Modravy přišel k luxusnímu domu za banální nájem. Asi nikdo nepochybuje, že nešlo o náhodu. Snad jen dodám, že starosta ani jeho rodina na Modravě nevlastní ani cihlu a že má stejná práva a stejné povinnosti jako každý jiný občan obce. Tedy i právo na bydlení a povinnost platit nájem jako všichni ostatní.
Za nejpokleslejší však považuji emotivní mediální výstupy pana ministra Brabce o konci národních parků a hrozících stavbách akvaparků. Je zvláštní, že za ty dlouhé roky, kterými je veřejnost účelově strašena výstavbou lanovek a sjezdovek, rostou mimo národní parky lyžařské areály jako houby po dešti, ale na Šumavě ani jediný. Znamená to, že lanovky a sjezdovky už netáhnou, tak je třeba veřejnost ohlupovat něčím ještě monstróznějším, jako například akvaparky? Podobné strašení akvaparky na Šumavě vnáší do projednávání zákona o národních parcích chaos a neshodu. Ano, pane ministře, právě těmito tvrzeními se stáváte hrobníkem dohody a potřebného klidu.
Na nejčastější otázku návštěvníků Modravska, zda se jednou otevře tolikrát slibovaná a stále uzavřená cesta Luzenským údolím na Modrý sloup, odpovědět nedokážu. Je to otázka na pana ministra, ale řada těch, kterým to při svém usednutí do ministerského křesla slíbil, už nežije. Ať už to celé dopadne jakkoliv, mám návrh přejmenovat Modrý sloup na Hloupý sloup. Na něj pak umístím ceduli se jmény všech hloupých v šumavské kauze a naplním tak prastarý slogan „Jména hloupých na Modrých sloupích". Starostu Modravy vykonávám dvacátým třetím rokem. Bude to hodně velká cedule.
Antonín Schubert
