Když se v roce 2009 rozhodla tehdejší úřednická Fischerova vláda posvítit si na příjmy vrcholových manažerů polostátních firem, sklidila všeobecný potlesk. Po dvou letech se ale ukazuje, že politici měli možná velké oči.

Sáhnout na platy manažerů není až tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Ať už kvůli dříve uzavřeným smlouvám, anebo i proto, že v některých případech jsou jejich příjmy srovnatelné s příjmy v obdobných společnostech v zahraničí.

Jaké výše ale dosahují, zůstává nadále zahaleno tajemstvím. Z dříve zveřejněných informací plyne, že nejnižší plat v těchto firmách dosahuje bez odměn či dalších benefitů kolem půl miliónu měsíčně.

Celkově jde o 134 manažerů v pětadvaceti polostátních firmách, kterých by se případné omezení příjmů mohlo týkat. Ukazuje to materiál ministerstva financí, který před měsícem dostali na stůl ministři Nečasovy vlády a bez většího povšimnutí ho vzali na vědomí. Mapuje situaci třeba v ČEZ, Čepro, Českých drahách, ČD Cargo, Lesích ČR či České poště. Kalousek: Pozor na riziko prodělku

„Určitě je zapotřebí, aby stát měl jednotný přístup k manažerům ve společnostech, kde má svou majetkovou účast,” řekl Právu ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09).

Připomněl ale dva limity: „Za prvé je to nezbytný respekt ke smlouvám, které byly v minulosti uzavřeny, s těmi se dá těžko něco dělat, ať si o nich myslíte to či ono. A za druhé jde o realitu na pracovním trhu.”

Kalousek je přesvědčen, že pokud by stát chtěl výrazně podhodnocovat odměňování manažerů ve firmách se strategickým významem, mohl by riskovat, že kvůli nízké kvalitě managementu prodělá obrovské peníze. „To si prostě nemůžeme dovolit,” tvrdí ministr.

Z dokumentu, který má Právo k dispozici, vyplývá, že ne všude se s příjmy manažerů podařilo pohnout. Tedy směrem dolů. Ministerstva, do jejichž působnosti firmy patří, si přitom povětšinou nechala poradenskými firmami vypracovat jakési mustry, podle kterých by vrcholoví manažeři měli být odměňováni.

Např. ministerstvo financí, do jehož působnosti spadá deset společností, zjistilo, že u dvaceti vedoucích pracovníků jsou jejich příjmy nepřiměřené.

V některých případech prý jde dokonce o násobné překročení stanoveného mustru. Jakou výši ale pro dané pozice doporučila poradenská firma, ministerský dokument nezmiňuje. Ministerstvo financí ani na opakované dotazy Práva tuto sumu nesdělilo. Nesrovnalosti ale prý chce vyřešit do konce roku.

V dokumentu nicméně ministerstvo financí přiznává, že třeba na ČEZ je krátké. V dozorčí radě energetického gigantu totiž nemá svého zaměstnance.

„Z tohoto důvodu nemá ministerstvo přístup k údajům o odměňování vedoucích zaměstnanců včetně konstrukce těchto smluv,” píše se v dokumentu. Nejvýše tři milióny ročně?

Ministerstvo ale předpokládá, že najde s ČEZ do konce roku způsob řešení, který umožní aplikovat za současné situace zásady odměňování i v této společnosti.

Příliš vysoké příjmy zjistilo ministerstvo průmyslu a obchodu u jednoho člena představenstva společnosti OTE. Ta zajišťuje služby na trhu s elektřinou a spravuje povolenky na emise skleníkových plynů.

„Změny musí schválit valná hromada,” řekl Právu ministr Martin Kocourek (ODS). O jaké sumy jde, ale nechtěl říci. Pouze poznamenal, že podle něj by např. příjmy předsedy představenstva neměly přesáhnout tři milióny korun ročně včetně pohyblivých složek.

„Určitě jde o dobrý nápad, protože nás nutí přemýšlet, jak motivovat manažery najaté státem k tomu, aby své povinnosti vykonávali co nejodpovědněji,” tvrdí Kocourek k záměru podívat se na odměňování manažerů.

Ministerstvo financí přesto přiznává, že nelze šmahem sáhnout na platy všem. Odměňování by se mělo řídit velikostí společnosti, jejím postavením na trhu a ekonomickými dopady na hospodářství.

Jak fungují zásady odměňování v praxi, popsal Právu předseda dozorčí rady jedné z firem, který si nepřál být jmenován: „S výjimkou toho, že nás zkoušel Kulhánek ze všeho možného, se u nás nic nezměnilo.”

Narážel tím na fakt, že právě kvůli možným změnám v odměňování bývalý šéf mladoboleslavské automobilky Vratislav Kulhánek prověřoval pro stát fungování kontrolních orgánů některých polostátních firem.