Zajímalo by mě, kdo dnes ještě věří jihočeskému senátorovi, kterého novináři, vědci i ekologické organizace opakovaně usvědčili z pokusů předat šumavský národní park developerům, spekulantům s pozemky a težařským firmám.
Omluví se senátor Jirsa za arogantní a křivé obvinění?
Zajímalo by mě, kdo dnes ještě věří jihočeskému senátorovi, kterého novináři, vědci i ekologické organizace opakovaně usvědčili z pokusů předat šumavský národní park developerům, spekulantům s pozemky a težařským firmám.
Senátor Tomáš Jirsa se hájí, že ve svém zákoně o národním parku, který poslanci hodili do koše, vůbec nenavrhoval rozšířit plochu určenou k výstavbě. Ano, to, jsem si na první pohled také myslel. Až do chvíle, kdy jsem se do jeho návrhu podrobněji začetl. Pak jsem s hrůzou zjistil, že je to úplně jinak.
Součástí návrhu zákona o Šumavě, který senátor Jirsa předložil, byla příloha – mapka s novým návrhem zonace parku. Celková rozloha té třetí, nejméně chráněné, se podle uvedených hektarů skutečně nezvětšila. Vyžádali jsme si však přesné souřadnice hranic zón, porovnali jsme je se současnými a nestačili jsme se divit. V podrobnějším měřítku jsme uviděli to, čeho si poslanci na malé mapce všimnout nemohli. Jirsův návrh totiž nesmírně zvětšil třetí zónu kolem obcí, kde leží lukrativní pozemky a kde je obrovský tlak na zástavbu. Naopak ve vzdálenějších místech, kde nikdo převádět zemědělskou půdu na stavební parcely nechce, se některé třetí zóny v Jirsově návrhu změnily na zóny druhé. Celková rozloha třetí zóny tímto trikem skutečně nevzrostla.
A ještě více jsme se podivili, když jsme na katastru nemovitostí zjistili, kdo vlastní sporné pozemky kolem obcí, které by po schválení Jirsova návrhu a následné změně územního plánu bylo možné zastavět. Jen malé množství z nich patří drobným zemědělcům. Někteří jsou zděšeni, že jejich louky by mohla obklopit zástavba. Ale mnohem víc jich už nyní vlastní spekulanti s pozemky, realitní, developerské a jiné stavební firmy. A také lidé s vazbami na politiky. U Stožce vlastní velký pozemek firma Silvanus s.r.o., jejímž majitelem je Jiří Vlach, který byl v devadesátých letech místopředsedou ODS, později prvním náměstkem jihočeského hejtmana. Řada parcel kolem Stožce, Srní, Kvildy, Nového Údolí, Strážného a Českých Žlebů patří Františku Taliánovi, kontroverznímu podnikateli, který si nechává říkat král Šumavy – a který je poradcem senátora Jirsy. Pozemky u Rejštejna zase patří Davidu Černému z prachatické ODS. A tak bychom mohli pokračovat – podrobněji zde . Státní pozemky zařazené tímto návrhem do třetí zóny národního parku, které má ve správě pozemkový úřad, by pak Jirsův trik umožnil vyvést z majetku státu - rozprodat. Kompletní mapy vlastníků sporných pozemků, které měl návrh senátora Jirsy přeřadit ze druhé do třetí, méně chráněné zóny národního parku, najdete zde .
Senátor Jirsa se ptá, zda mohli vlastníci pozemků návrh zonace ovlivnit. Kdo jej tedy pro senátora Jirsu připravil? Na to mohu panu senátorovi dát snadnou odpověď, i když ji sám zná velice dobře. Byl to jeho stranický kolega z jihočeské ODS Jiří Mánek, kterého bývalý ministr Chalupa z ODS dosadil do funkce ředitele parku. S kým a jak o tom Mánek jednal, ví jenom on sám. Nebo to ví i senátor Jirsa?
Tato fakta jsme při zveřejnění kauzy doložili na mapách a citacemi paragrafů, které senátor Jirsa prosazoval. Vždy jsme uváděli konkrétní plochy, o které se třetí zóny kolem obcí rozšiřují, nikoliv celkovou rozlohu zóny. Přesto Tomáš Jirsa použil slovo lež a jeho odvozeniny ve svém článku, který zveřejnil na portálu ODS, v jihočeských deníkách a na serveru Neviditelný pes, celkem čtyřikrát, a to i v nadpisu ( Hnutí Duha opět lhalo , NP, 19.1.2014). Vypadá to, že jej veřejné odhalení zbavuje schopnosti slušného chování.
JAROMÍR BLÁHA
