Ne tak ledajakého, ale zámeckého, na Kačině. V Muzeu českého venkova na zámku Kačina u Kutné Hory, největší pobočce Národního zemědělského muzea, byl 1. července t. r. mimo jiné otevřen návštěvníkům původní zámecký dřevník. Co může být zajímavého na takovém obyčejném dřevníku? Především nástroje, kterými se v 19. století řezalo a štípalo dříví. Pila kaprovka na silné kmeny, oblouková pila na kmeny slabší, velká a malá sekera na štípání polínek, palice a klíny na štípání kulánů. K tomu koza na řezání a především zásoba zatím nerozřezaného i rozřezaného a naštípaného dřeva. Exponáty, které znáte třeba od své babičky a nemusíte kvůli tomu chodit do muzea. Anebo naopak, u nás je uvidíte poprvé!

Zajímavými se stanou až v kontextu informací, které se dozvíte o vytápění zámku. Na Kačině bylo vytápěno pouze 70 z 210 místností, což představovalo 2723 m² podlahové plochy a 13 319 m³ vytápěného prostoru. Pokud by hraběcí rodina Chotků vyžadovala dnešní tepelný komfort, tj. ve všech obývaných místnostech po celý rok teplotu 20 stupňů Celsia, pak by zámek za celý rok spotřeboval buď 874 rovnaných metrů dubu nebo 1002 rovnaných metrů borovice. V tunách je to 494 tun dubového nebo 479 tun borovicového paliva, což představuje čtyři až po strop plné zámecké dřevníky.

K novodvorskému velkostatku patřilo koncem 19. století 1231 hektarů lesa. Potřebné množství palivového dřeva by pohltilo každoročně 3,5 hektaru lesa a nově by narostlo ve veškerých chotkovských lesích za 34 dnů. Takže to evidentně nebyl pro někdejší šlechtický rod Chotků problém – přesto však Chotkové tehdy topili zcela jinak. Na zimu obývali pouze jednu dvě místnosti, spali v chladných místnostech, teple se oblékali, a tak byla reálná spotřeba dříví, až do meziválečného období jediného topiva na Kačině, výrazně nižší.