Dobrý úsudek si vždy žádá dostatek pravdivých informací a faktů. Lidem, kteří se zajímají o problematiku šumavského národního parku, se před nedávnem dostalo velmi působivé informace z dílny Hnutí Duha, které varuje před senátním návrhem zákona o tomto parku. Materiál je však plný nepřesností a nepravd. Aktivisté představují senátní návrh jako nedodělek, který umožní Šumavu rozparcelovat, rozprodat, vykácet a zastavět developerskými stavbami. Navrhovaný zákon o Národním parku Šumava odhlasoval Senát téměř jednomyslně, a to včetně hlasů senátorů sociální demokracie.

V problematice zákona o NP Šumava existují dvě koncepce. První cesta je naplněním stávajícího zákona o ochraně přírody a krajiny, podle kterého by měl být národní park vyhlášen specifickým zákonem. Tomuto postupu se brání ministerstvo životního prostředí, které chce obecný zákon o ochraně přírody a krajiny novelizovat a stávající parky řešit všechny najednou a univerzálně. První variantu přivedl k životu Senát, který předložil sněmovně k projednání specifický zákon o NPŠ. Na ministerskou variantu se zatím čeká, jelikož univerzální řešení vyžaduje množství doprovodných podzákonných předpisů. Přesto má ministerská varianta lepší vyhlídky, jelikož ji podporují vlivné ekologické organizace.

Šumavské obce (sídelní útvary, intravilány) jsou součástí území národního parku. Do dnešního dne ale není jasné, jak je vlastně na obce uvnitř parku nahlíženo. Zda v dlouhodobém horizontu jako na budoucí prales, anebo jako na sídelní a samosprávní jednotky, které však mají jen velmi omezené možnosti správy území. Běžná obec rozhoduje o svém osudu, jelikož má pravomoc správy nad svým územím. Na Šumavě je správa území vložena do rukou orgánů ochrany přírody. Je nemyslitelné, aby si občan obce v NP například postavil na svém pozemku kurník. Musí si řádně zažádat o povolení na správě parku, ale musí se připravit, že mu bude žádost zamítnuta. Snaha šumavských starostů směřuje ke změně a možnosti spravovat svobodně alespoň základní potřeby trvale žijících občanů.

Developerské projekty? Jediný!

O podpoře developerských projektů nemůže být řeč hned ze dvou důvodů. K možnosti stavět na území parku je zapotřebí stavební povolení, které nelze vydat bez souhlasu správy parku. Správa přitom ze zákona dbá nejen o předmět ochrany přírody, ale výslovně také o krajinný ráz. Tento fakt zůstává i s přijetím senátního návrhu zákona, a je v něm dokonce posílen. Druhým důvodem je samotná neexistence poptávky po developerských projektech. Developer je investor, který investuje zejména do rozsáhlých projektů s cílem rychlého zhodnocení finančního kapitálu, nikoliv vlastnictví realizovaného projektu. Developer bývá dobrým klientem bankovních domů, jelikož investici zpravidla kryje z úvěru, který dnes banky poskytnou pouze v případě, že se jedná o jistou, krytou a návratnou investici. Už v přípravné fázi každý developer dojde k závěru, že investice na Šumavě taková není. Čas nejlépe ukazuje pravdivost těchto slov. Na Šumavě byl v novodobé éře realizován jediný projekt, o kterém lze říci, že šlo o development. Jde o výstavbu domů v Borových Ladech. Po osmi letech od startu realizace je projekt z důvodu nezájmu dokončen z pouhé poloviny. Hnutí Duha ve svých úvahách totiž zapomíná na to, že development je součástí dravé tržní ekonomiky, ne socialistické výroby na sklad. Realitní kanceláře jsou plné rezidenčních bytů na Šumavě, kdo by tedy stavěl další? Lichá je i obava z převodu státních pozemků na obce. Senátní návrh stanoví, že mohou být převedeny pouze ty pozemky, které jsou v té části třetí zóny, která se v platném územním plánu příslušné obce nazývá zastavěným územím a zastavitelnou plochou a které tak byly vyznačeny v souladu s orgány ochrany přírody. To znamená, že převádět se mohou pouze ty pozemky, které orgán ochrany označí za nepotřebné pro ochranu přírody a jsou určeny územním plánem pro veřejně prospěšné stavby, obecní infrastrukturu, veřejnou zeleň a bytovou výstavbu. Právě v tomto totiž leží kýžený a hledaný kompromis. Totiž že nebudou bezdůvodně drženy pozemky, které jsou bezcenné pro ochranu přírody. Právě tyto pozemky uprostřed obcí jsou totiž velmi cenné pro případný rozvoj, který je nám dnes systematicky znemožňován. Starostové nechtějí Šumavu zničit developerskými projekty, jak je jim podsouváno. Mimo jiné proto, že velké projekty nechtějí především místní, tedy voliči. Úsilí starostů směřuje k rozumnému kompromisu fungování obce, která je sice v národním parku, ale chce nabídnout svým občanům práci, novým rodinám možnost bydlet a návštěvníkům parku kvalitní služby. Žádáme tedy obsahově, ale především co do rozsahu něco zcela jiného, než tvrdí Duha.