Velká inventarizace českého rostlinstva skončila. V ČR máme, resp. botanikům se podařilo dohledat 3757 druhů vyšších, cévnatých rostlin. Dohledána byla i řada endemitů, tj. druhů rostoucích jen v jedné lokalitě. Místa jejich výskytu slušný člověk neudává, aby se nestaly obětí bezohledných.

Je to hodně nebo málo? Toť otázka spíše pro botaniky. Jak se stává, diskuse brzy sklouzla na aktuální problém, zvaný »podpora přírodních procesů« nebo »podpora biodiverzity«?

Tragédie Národního parku Šumava

Totiž, někteří tyto různé problémy slučují a dostávají nutně špatná řešení. Zničení podstatné části lesů Národního parku Šumava podporou přírodních procesů (politikou neregulování kůrovce) na úkor ochrany biodiverzity je jistě největším skandálem ochrany přírody ČR. Těžce ji kompromituje.

Jiným zlým příkladem je snaha některých pěstovat invazní bolševník, křídlatky a šťovíky coby biopalivo. Je to nepřijatelné i na výsypkách. Estonsko je dnes zamořeno bolševníkem Sosnovským, který tam svého času pěstovali jako krmivo pro dobytek. Protože dobytek jeho konzumací trpěl, pokus zkrachoval.

Konzervativní přístup k ochraně přírody?

Problém je ale mnohem širší a starší. Zápasila s ním již státní ochrana přírody za socialismu. Svým konzervativním přístupem do zvlášť chráněných území nezasahovat (podpora přírodních procesů) reálně podporovala redukci druhové biodiverzity negativními vlivy z okolí.

Totiž, akát, borovice černá a další agresivní nepůvodní druhy byly u nás vysazovány již od 18. století původně na strmé stráně údolí Vltavy, které se nedařilo jinak zalesnit. Časem z toho vznikla mánie. Dnes máme akát leckde i v přírodních rezervacích, kde potlačuje chráněné přírodní ekosystémy. Bolševník velkolepý do západních Čech přitáhl kancléř Metternich, co by ozdobnou rostlinu. Křídlatky byly nejen k nám zavlečeny. Atd.

Jak upozornil dr. Strejček, v Praze se ještě počátkem 60. let běžně pásly kozy a ovce v mnoha dnešních rezervacích. Potlačovaly rozpínající se invazní trnovník akát, trnku a další dřeviny. Skalní stepi přírodní rezervace Prokopské údolí a další se mohly od poslední doby ledové uchovat jen proto, že byly pravidelně spásány dobytkem. Jak ale rostla životní úroveň, pastva se omezovala, až zanikla. Počátkem 70. let byly zdejší stepi stále vitální, byť už se páslo jen ojediněle. Státní ochraně přírody se sice podařilo vyhlásit mnohá přírodně cenná území za přírodní rezervace, ale politikou nezasahování v nich cenná stepní přírodní společenstva zanikala, jak jednotlivé lokality zarůstaly náletem, nejen akátu. Své vykonalo též rostoucí znečištění ovzduší exhalacemi.

Pražské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody a tehdejší 9. Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Tereza našly v 80. letech odvahu pokusně odstraňovat náletové dřeviny v přírodních rezervacích Prokopského a Dalejského údolí. Používání pily, sekery, mačety, později i jedu rondapu na řezné plochy akátu bylo pracné. Pokusná pastva ovcí a koz v letech 1989-91 se ukázala podstatně efektivnější. Dnes ji v omezeném rozsahu používá státní ochrana přírody nejen v Praze.

Tragédie lesů Krušných hor

Tragédie krušnohorských lesů měla dvě části. První byla přeměna původně převážně listnatých lesů na smrkové monokultury v 19. a ve 20. století. Druhá byla nezvládnutá imisní kalamita v 60. až 80. letech, které nepůvodní smrčiny nebyly s to odolat. Zahubily je zejména emise oxidu siřičitého. Státní ochrana přírody jen přihlížela. Nepostavila se ani proti snaze vytěžit veškeré dřevo odumřelých stromů a tím ztížit beztak velmi obtížnou obnovu lesů Krušných hor.

Profesor Fanta, bývalý ředitel Krkonošského národního parku, připomněl, že po zásadním snížení emisí včetně odsíření v 90. letech došlo k regeneraci lesů Krušných hor. S vážně narušenou půdou si nejlépe poradily břízy. Přirozené zvětrávání hornin nemělo vliv, neboť je velmi pomalé (a zřejmě ho paralyzovalo stále citelné zbytkové znečištění v regionu - JZ). Pionýrské dřeviny v čele s břízou zlepšily pH půdy o 1,3 stupně za 20 let. Díky tomu se ukazuje, že není třeba dosazovat smrk. Stačí původní dřeviny – jedle, buk, javor... Problém nelze posuzovat z pohledu botaniky, ale z pohledu ekologie. Za tragédii považuje, že prostorové plánování je v České republice prakticky zakázáno.