Generální ředitel Lesů ČR Daniel Szórád, který telefonicky odpověděl Aktuálně.cz na několik otázek, připisuje hlavní vliv odlišné metodice měření.
Praha - Lesníci už před šestnácti lety začali po vzoru západních zemí s nákladným projektem, kterému se říká Národní inventarizace lesů (NIL). Ústav pro hospodářskou úpravu lesů z Brandýsa nad Labem začal v roce 2001 počítat, kolik lesů vlastně máme, zjišťoval jejich stav a zmapoval těžbu v nich. A zejména ohledně těžby letos přinesl zarážející čísla. Během mapování totiž výzkumníci zjistili, že těžba v českých lesích byla v posledních deseti letech ročně průměrně zhruba o necelé čtyři miliony kubíků dřeva vyšší, než uvádějí přímo majitelé, mezi nimiž jsou největší organizací Lesy České republiky (LČR).
Celková průměrná roční těžba totiž dosahuje podle NIL necelých 20 milionů kubíků dřeva, podle vlastníků a údajů Českého statistického úřadu však jen téměř 16 milionů. Lesníci proto nyní zjišťují, jak mohl rozpor ve výši zhruba pětiny roční těžby, v dnešních cenách za asi šest miliard korun ročně, vzniknout.
Kritici systému hospodaření v českých lesích - včetně některých lesníků - považují za hlavní příčinu ztráty způsobené krádežemi, neohlášenými těžbami i systémem, kdy zejména LČR nechávají ve svých lesích těžit externí firmy, které jsou podle nich pod minimální kontrolou. Vliv šedé ekonomiky připouští i šéf ústavu, který průzkum prováděl. Ten ale - podobně jako generální ředitel Lesů ČR Daniel Szórád, který telefonicky odpověděl Aktuálně.cz na několik otázek - připisuje hlavní vliv odlišné metodice měření.
- Jak byste vysvětlil rozdíl mezi těžbou dřeva vykazovanou Lesy České republiky, ale i ostatními vlastníky lesů a těžbou, kterou zjistila Národní inventarizace lesa? Ten rozdíl je u vás zhruba 15 procent, u ostatních vlastníků 24 procent.
Je to jednoznačně vysvětlitelné odlišnou metodikou měření. Když použijete různé metody, tak se doberete různých čísel. Nikdo nemůže chtít po jakémkoli ústavu, byť sebekvalitnějším, aby dokázal v desetiletém horizontu přesně dovodit těžbu dřeva. Úplně stejná jsou i čísla inventarizací v zahraničí, i ve Švýcarsku vykazují procenticky 20 procent (15 - pozn. red.), v Rumunsku snad 40 procent (30 - pozn. red.). Nevím o tom, že by inventarizace někde ukázala přesnou těžbu, vždycky to dopadne, že vykáže více.
- Ředitel Výzkumného ústavu pro hospodářskou obnovu lesa Jaromír Vašíček, který je i předsedou vaší dozorčí rady, považuje ten rozdíl - i přes to, že je částečně vysvětlitelný metodikou - za závažný. Hovořil o tom, že dozorčí rada vám zadala se jím důkladně zabývat a vysvětlit ho. On to nebagatelizuje jako vy.
Prosím vás, co já bagatelizuju. My se samozřejmě snažíme hledat důvody, jeden může být, že to je rozdílná metodika, druhý, že inventarizace pracuje trochu odlišnými postupy, prakticky měří téměř každé křoví, každou zelenou plochu. U nás je navíc ten rozdíl nejmenší, soukromí vlastníci ho mají ještě větší. Já ale také nepopírám, i když to procento bude asi zanedbatelné nebo jen malé, že část toho rozdílu mohla být způsobena tím, že se dřevo z lesa ztrácí. Dennodenně čteme, že tam ukradli zloději nějaké dřevo, jinde se přišlo na nějaké krádeže a určitě jsou i případy, na které ani nepřijdeme.
- Nemůže hrát roli i váš systém najímání externích firem na těžby? Kritici říkají, že pak nemáte pod kontrolou, kolik vám vlastně dřeva vytěží.
Opakuji, že u obecních a dalších lesů, u těch 55 procent lesů v zemi, kde žádní externí těžaři nejsou, je ten rozdíl stejný nebo větší. Jak je to možné, když je ten systém tak špatný?
- Takže si jste jistý, že když si těžaři dřevo sami pokácí a změří, tak vždy uvedou správná čísla o těžbě. V tom nemůže být problém.
Teoreticky v tom problém být může, ale vzhledem k tomu, že naši pracovníci - a máme jich asi tisícovku - dělají namátkové kontroly a špatně změřené dřevo je důvod k výpovědi, si určitě nemyslím, že toto může být příčinou těch rozdílů.
- Proč vám tedy dozorčí rada zadává, abyste nyní zhruba rok pracovali na vysvětlení?
Tak my jsme na tom už rok pracovali a rok na tom ještě pracovat budeme. A úkoly, které nám dozorčí rada dala a dá, budeme plnit. Ale pokud se nám snažíte předhodit, že na vině je náš obchodní systém a že nedokážeme správně kontrolovat toky dřeva, tak se ptám, jak je možné, že ostatní vlastníci, kteří mají menší plochy a je pro ně teoreticky snazší si je kontrolovat, jsou na tom ještě hůře.
- Ono jde o docela dost peněz. Vy evidujete 8,2 milionu kubíků ročně, studie zjistila 9,61 milionu. Pokud je ten rozdíl 1,4 milionu kubíků ročně, při ceně 1500 korun za kubík to dělá 2,1 miliardy korun.
Ale kde těch 9,61 je. To je fata morgána, vy mluvíte o nějakém hypotetickém čísle, které nikdo nikdy neviděl.
- Já mluvím o studii, která stála 5 až 7 milionů korun ročně a běžela v druhé fázi po dobu pěti let. To se mi nezdá, že by za ty peníze vznikla fata morgána. Ona je tedy chybná, jsou to vyhozené peníze?
Ale já nevím, jestli jsou to vyhozené peníze.
- Ale hovoříte tak o tom.
To určitě ne. Ta čísla slouží k určování trendu, aby se odborná veřejnost při nějaké metodice, která má určitou chybovost, dlouhodobě zabývala tím, jak se vyvíjí stav našich lesů, jak se vyvíjí zásoby, těžba a další faktory. Ale ta studie při vší úctě není schopná přesně popsat, kolik dřeva z lesa opravdu odchází. Ona se snaží zhruba dobrat trendu těch čísel.
- Ale pan ředitel Vašíček trval na tom, jak je ta metodika přesná, že jí naprosto důvěřují, že ji mají ověřenou na mezinárodním fóru, čtyřmi různými společnostmi.
Ale ano, mají metodiku přesnou. Ale vy si myslíte, že jakékoli mezinárodní fórum je schopno přesně vymodelovat, co se dělo v lese před deseti lety?
- To já neposoudím, ale rozpor to je zvláštní. Na jedné straně je cosi nepřesného, vhodného jen k určení jakéhosi trendu, ale drahého, na základě čehož vám ale dozorčí rada uloží zjistit, co ten rozdíl oproti vašim přesným číslům způsobilo.
Ale to je přece naprosto přirozené, že se dozorčí rada chce přesvědčit, že se ze státních lesů dřevo neztrácí.
Martin Biben
