Rozkvetlé sady, nekonečné louky plné motýlů, tůně překypující životem. Okolí Milešovky řada lidí považuje za nejkrásnější kout Českého středohoří. „Ještě před 20 lety byste to tu nepoznali. V sadech byl prales náletů, louky byly nesmyslně odvodněné a zpustlé," rozhlíží se po kraji předseda Milešovského spolku přátel přírody Daniel Pitek. Právě on se z velké části zasloužil o to, že se zdejší příroda vzpamatovává ze socialistického hospodaření.
*
Co vás přimělo k tomu, že jste začal krajinu kolem Milešovky přetvářet?
Krajina po tom sama volala. Před 100 lety zde byl nádherný kout země plný sadů. Lidé v okolí Milešovky hospodařili více než dnes, lesů bylo naopak méně. S odchodem Němců začala krajina zarůstat, ránu jí pak zasadili komunisté. Mnoho sadů vytrhali, aby v kopcích, kde je jíl a kameny, udělali ornou půdu. Louky odvodnili betonovými skružemi. Po roce 1989 pak vše zpustlo a zarostlo. Proto jsem se rozhodl, že se pokusím krajině vrátit někdejší podobu.
* Jenže aby se vám to podařilo, musel jste hospodařit na vlastním. Kolik pozemků nyní v okolí Milešovky máte?
Dnes mám 600 hektarů. Většinou jde o louky, necelých 100 hektarů jsou sady a menší část pak lesy a orná půda. Od roku 1994 podnikám ve stavebnictví, tak jsem nějaké peníze vydělal. Jenže si za ně nekupuji ferrari nebo drahé hodinky, ale pozemky, na nichž něco tvořím. Dnes se totiž zcela nesmyslně vytěžuje příroda tím, že se například na vynikající orné půdě staví obrovské haly, jinde jsou nekonečné lány řepky. Lidé jsou zaslepeni mamonem.
* Pro takové lidi asi budete podivín, když na svých pozemcích necháváte remízky nebo zakládáte tůně, což vám pak ztěžuje hospodaření, že?
Když jsme při vyřezávání zarostlých pozemků narazili na pěkné náletové dřeviny, tak jsme z nich udělali remízky nebo pruhy. Jinde jsme nechali solitérní stromy. Na loukách jsme vytrhali odvodňovací skruže, čímž vznikly krásné tůně. Ostatní zemědělci se mi smějí, protože se tomu všemu musím při sečení vyhýbat. Tyto krajinotvorné prvky se navíc odečítají z plochy, na kterou dostávám dotaci. Je to ale přínosné pro životní prostředí. Fragmentuje to krajinu, která je pak pocitově zajímavější. A zajímavější je i pro živočichy.
* Krajinu měníte ve velkém. Konzultujete s někým jednotlivé kroky, aby byly změny pro krajinu přínosné?
Samozřejmě spolupracuji s řadou odborníků. Důležitým vodítkem i inspirací jsou pro mě ale staré mapy. Původní obyvatelé totiž nebyli vůbec hloupí. Byli mnohem více spojeni s přírodou než my a věděli, kde je vhodné vysadit kterou plodinu. Ideální stav, ke kterému se chci přiblížit, podle mě ukazují mapy z 30. let 19. století.
* Našel jste v historických pramenech i to, jaké ovoce se zde pěstovalo?
Byly zde jabloně, hrušně, švestky, třešně a višně. Já mám jabloně a hrušně, celkem asi 20 odrůd. Ale i zde je pro mě důležité, jak budou sady vypadat. Nevysazuji proto zákrsky nebo půlkmeny, ale jen vysokokmeny, jako tomu bylo v minulosti. Hůře se sice prořezávají, ale dojem z krajiny je lepší a vyhovuje to i mnoha zvířatům, například doupným ptákům. Jsme si ale vědomi toho, že takové množství stromů se nebude očesávat snadno, tak budeme setřásat. Ovoce pak nepůjde na prodej, ale do moštárny, kterou plánujeme do pěti let postavit.
* Stromky v sadech máte obalené plastem i dřevem. Máte problém se zvěří?
Obrovský problém mám hlavně s přemnoženými daňky. Nepomohlo pletivo, ovčí vlna ani certifikované plastové ochrany, které daňci zcela zničili. Zabralo teprve prkenné bednění. Do oplocení sadů, ochran a nových stromků za ty zničené jsem přitom dal 3 miliony. Škoda na dalších stromcích je nyní podle posudku skoro milion.
* Už vám někdy myslivci nějaké škody zaplatili?
Jednou, asi 2900 korun. S nimi je těžká domluva. Jsou zakonzervovaní v socialistické lidové myslivosti a nemohou vystát, když si vlastníci pozemků brání svůj majetek. Daňci jsou tu přitom nepůvodní, jsou agresivní i vůči srnčí zvěři. Ale pro myslivce je daněk lukrativní. Je velký, má krásné paroží, tak mají tendenci daňka chovat v co největším množství.
* Nemůžete si tedy stav zvěře na svém honebním pozemku regulovat sám?
O to jsem se snažil, jenže myslivci mi řekli, že na povolenku nemám nárok. Tak jsem jako vystudovaný lesák chtěl vstoupit do zdejšího mysliveckého spolku, žádost mi ale zamítli. V této honitbě je asi 560 hektarů pozemků a já jich z toho vlastním 100, což není zanedbatelná část. Ale o mém členství hlasovali lidé, kteří tu nemají ani metr.
* Neodrazuje vás to od další práce?
Všechny tyhle nepříjemnosti mi vynahrazuje dobrý pocit z toho, co dělám. Chtěl jsem ovlivnit to, jak bude krajina kolem mě vypadat. Po našich předcích tu zbyla spousta krásných věcí, které jim osobně mnoho nepřinášely, ale velebily prostor. Smysl života je nejen zrodit novou generaci, ale také jí předat prostor, v němž žijete, v lepším stavu, než v jakém jste ho převzal.
Smysl života je nejen zrodit novou generaci, ale také jí předat prostor, v němž žijete, v lepším stavu, než v jakém jste ho převzal.
