Po orkánu Kyrill v lednu 2007 se v NP Šumava naplno projevila absence jasných pravidel pro správu tohoto území. Přestože pro ni vládní nařízení, kterým byl národní park v roce 1991 zřízen, i zákon o ochraně přírody vymezují základní mantinely, jejich výklady byly velmi tendenční a opakovaně se měnily. Plzeňský kraj se v roce 2010 tedy postavil do čela snah o vytvoření zákona o NP Šumava. Spolu s ministerstvem životního prostředí byla ustanovena skupina, která měla za úkol připravit podobu ministerského návrhu zákona. Slibně započatá práce však začala váznout, až se práce na návrhu zákona v únoru 2011 prakticky zastavily. Plzeňský kraj tedy sestavil vlastní návrh zákona, který v srpnu 2011 předal do Poslanecké sněmovny.

Tento krok Plzeňského kraje byl impulsem pro obnovenou aktivitu MŽP, zosobněnou novým ministrem T. Chalupou. Vznikla nová pracovní skupina, známá jako „Kulatý stůl ministra”, jíž se Plzeňský kraj také účastnil. Bohužel, stará situace se opět opakovala. Na počátku velmi intenzívní jednání opět uvázla na mrtvém bodě.

Návrh samotného ministerstva byl nakonec dopracován do paragrafového znění a předložen koncem léta 2012 do mezirezortního připomínkového řízení a Legislativní radě vlády. Zde se naplno projevilo, že tento návrh zákona nebyl na závěr prodiskutován a různými subjekty k němu bylo uplatněno více než tisíc připomínek. Také stanovisko legislativců je k návrhu velmi kritické.

Letos v únoru se podařilo propustit plzeňský návrh zákona v poslanecké sněmovně do druhého čtení, čímž se značně zvýšila pravděpodobnost, že zákon o NP Šumava nakonec přece jen bude. Jsme si vědomi, že náš návrh není zcela dokonalý a neměnný. Veřejně deklarujeme ochotu se před druhým čtením v Poslanecké sněmovně pokusit o odstranění sporných bodů, a to zejména s využitím některých myšlenek, které jsou obsaženy v doposud známém znění ministerského návrhu.

Lze např. souhlasit, že vznikem obecně prospěšné společnosti pro hospodaření v NP by došlo k poněkud nesystémovému řešení. Tuto námitku Plzeňský kraj akceptuje a je ochoten tuto část z návrhu zákona vypustit. Naší snahou je hlavně jasně definovat jednotlivé zóny NP s ohledem na skutečný stav přírody. V zákoně byl navržen vznik I. zóny (18 procent plochy), která zahrnuje kompaktní nejcennější části území NP Šumava. Byla by ve většině ohledů bezzásahová, tedy mající nejblíže k představě „divočiny”. II. zóna (17 procent území) má být zónou přípravnou, kterou by bylo možné do 30 let začlenit do I. zóny. Navrženou IV. zónu (6 procent) by představovala zastavěná území a zastavitelné plochy jednotlivých obcí. Bylo by to právě toto území, kam by se v mantinelech vymezených územními plány a legislativou na úseku ochrany přírody koncentroval potenciální rozvoj území.

Zbylé území (asi 60 procent plochy) je navrženo do III. zóny. Charakterem se jedná o lesní a nelesní společenstva, jejichž současnou podobu předchozí činností formoval člověk. Ze své definice je III. zóna územím určeným pro dlouhodobé šetrné způsoby péče, nikoliv územím otevřeným bezbřehým investorským záměrům.

autor je člen Rady Plzeňského kraje pro oblast životního prostředí a zemědělství