ŘEDITELKA JEDNÉ Z NEJVĚTŠÍCH SOUKROMÝCH PIL VE STŘEDNÍ EVROPĚ JE „SLEZANDA". DO PROVOZŮ V PASKOVĚ CHODÍ MEZI PILINY A ODŘEZKY V BYTELNÝCH BOTÁCH, JINAK ALE ENERGICKÁ INŽENÝRKA MARIE WAGNEROVÁ ÚŘADUJE V LODIČKÁCH NA PODPATKU.
* Umíte pracovat s motorovou pilou?
Ne.
* U ředitelky pily je to špatně, ne?
Nemusím umět úplně všechno. Pravda je, že jsem se zúčastnila školení, jehož součástí byla obsluha motorové pily. Vzala jsem ji do ruky a... sklonila se před těmi, kteří to s ní válejí. Na pile máme opravdu lepší profesionály pro práci s motorovkou. Aktivní práce s motorovou pilou by nepomohla mně, natož závodu.
* Zaměstnanci takové věci u nadřízených ocení.
Chápu. Pomůže, že mám doma jednu zahradní a tu zvládám?
* Budiž. Váš osobní vztah ke dřevu?
Miluju hlavně to, které roste po okolních kopcích. Vzhledem k tomu, že mým hobby je turistika, vnímám ho venku intenzivně. Příroda a lesy patřily i předtím, než jsem nastoupila na pilu, k tomu, co mě těší, co k životu potřebuju. Ano, to je dřevo nastojato, ale... Mám mluvit o vztahu k dřevu naležato? Ten jsem získala až tady. Studovala jsem na ekonomické fakultě řízení průmyslu a pak působila ve strojírenství, v oboru dřevaprostém. Dnes si při vycházkách víc všímám dřeva ležícího, bez větví. Dívám se na jeho délku, průměr, kvalitu.
* A značku, kdo ho koupil?
Značky se nedávají, ale jsme tu výrazný odběratel, můžu s velkou pravděpodobností říkat: to je pro nás! Žertuji, ale je fakt, že les a dřevo sleduji dnes více profesně.
* V rodině nebyl ani truhlář?
Ne. Nicméně dřevem se obklopuji léta a ráda – dřevo, sklo a kámen. To jsou mé materie.
* Konkurs na řízení největší české pily znamená představit si i obor.
Já si představovala napřed řízení: vnitropodnikové, finanční, personální. Ale po přijetí jsem začala studovat vše o dřevu. I v němčině! Asi to bylo houby platné, ale naučila jsem se alespoň, co je Rundholzplatz, Schnittholzplatz, další přišlo poté.
* Zahraniční rodinná firma s historií sahající do roku 1870, tam musí být člověk obezřetný. Má-li navíc ve vedení letité odborníky z oboru.
Měla jsem strach. V České republice se před čtrnácti lety pobočka této firmy zakládala a stavěla na zelené louce, bylo na prvním vedení dát jí směr, pověst, o to víc vzrůstaly mé obavy. Pak šlo o cizojazyčnou komunikaci a začátek od nuly.
* Majitel je jedna osoba s titulem baron. Je to plus, či minus? V „nepřehledném" vedení se ledacos ztratí, ale vědomí, že je jeden, který si to hlídá, je taky výzva.
Majitel je jedna osoba, ale nevstupuje do operativního řízení společnosti. Na to má manažery. Musím říci, že jedna osoba v čele je lepší než obří anonymní akciová společnost. Vnímám to pozitivně, i když mým nadřízeným je představenstvo.
* Usilovala jste „o pilu" sama – žena?
Ne, ze šesti uchazečů jsme prý byly dvě. Mám to z doslechu.
* Víte, proč jste vyhrála?
Asi jsem naplňovala představy. Z legrace říkám, že kvůli jménu. Wagnerová se v němčině dobře vyslovuje... Rozhodně jsem to neměla takzvaně na háku, ale „na pilu jsem netlačila"! Neznervózňovalo mě, že jde o mužský obor, ale spíš to, že budeme komunikovat v rakouské němčině, i když německy umím. Jen jsem v tom jazyce dlouho mlčela.
* Představa a realita?
Neměla jsem představu, ale zkušenost s řízením financí, trochu s bankovním sektorem a za sebou pár stáží v Belgii, což byla víc návštěva než tvrdá práce a povinnosti. Byla jsem zvyklá být kolečkem v kolosu, tady dělám vše, co není výroba a technika, což je velký prostor. Ten jsem nečekala, ale právě to mě baví. A baví mě, že nikomu nevadí, že lítám v lodičkách, chodím v kostýmu, ale podstatné je, co udělám, zařídím, navrhnu. Bez skvělých spolupracovníků bych sama samozřejmě zvládla jen část, mám ale opravdu velmi dobrý tým. Kromě spolupráce s členy týmu vedoucích, který přímo vedu, si hodně vážím práce každého zaměstnance naší firmy. Ta práce je opravdu těžká.
* Co se tu zachovalo z Rakouska-Uherska?
To já přece nepamatuji! (smích). Chápu, kam otázka míří. Historicky trvalý je důraz na tradici. Ta je pro rod Mayr-MelnhofSaurau důležitá. Vlastně jsem tím byla až zaskočena, protože tohle jsem neznala. A ještě mě příjemně překvapila nebyrokratičnost.
* Studovala jste rodokmen zaměstnavatele, projížděla Rakousko?
Cíleně ne, ale něco jsem zjistila. Je fakt, že jsem Rakousko začala z pracovních důvodů navštěvovat víc než dřív, taktéž i soukromě. Ano, mohu říci, že mě ovlivnilo též v životním stylu. Dirndl ani lesnickou uniformu ovšem nemám.
* Rozeznáte dřevo po hmatu?
Na jedenadvaceti hektarech naší pily se pracuje jen se smrkem. Vše je nastaveno na smrkové dřevo a to poznám. Pracujeme s kulatinou z České republiky, hlavně z Beskyd a Jeseníků, pak z jihu Polska a Slovenska. To vychází i z geopolohy pily. Dřevní surovinu ze vzdálenějších míst vzhledem k nákladům na dopravu nekupujeme.
* Kupujete dřevo od soukromníků?
Ano, kupujeme.
* Zalesňování jinými jehličnany a tvorba smíšených lesů vás asi děsí.
Ekologicky to chápu, ale... Smrk je smrk!
* Dřevo je komodita, jejíž cena roste a zájem o ni stoupá. Je těžba – potažmo pila – cíl ortodoxních ochránců přírody? Jste pro ně škůdci, navíc vyvážející naše dřevo do zahraničí?
Ano, v začátcích fungování pily vládly velké obavy. Na Frýdecko-Místecku a Ostravsku panovalo povědomí, že lesy vypleníme, zničíme Beskydy. Zafungovala neznalost. Nezničili jsme nic! Ač se to laikům nezdá, my si nemůžeme dovolit vést firmu stylem: „Po nás potopa". Možná ještě obavy jsou, ale fungování pily naznačilo, že liché. Dnes třeba zpracováváme kůrovcové dřevo, které musejí vlastníci lesů v souladu se zákonem kvůli rozsáhlé kůrovcové kalamitě vytěžit. Musím dodat, že v areálu proto máme na kůrovce speciální lapače.
* Na mužské teritorium jste vběhla v lodičkách a s rudou pusou. Byli na takové šéfy zdejší muži zvyklí?
Ne, ale zvykli si. Jistě, první dělení je na žena a muž, ale druhé už na schopný, nebo neschopný manažer. To rozhoduje víc než rtěnka. I když na ni nedám dopustit!
* Odhadnete kubík dřeva?
Ano.
*
Máte pod sebou tři stovky lidí. Co je spojuje, kromě potřeby platu? Jsou dřevaři?
Jsou z různých oborů – žel nejméně z dřevařství –, jsou také různého věku, nicméně převážně z okolí. Když je řeč o branži, rádi bychom tu měli lidi z dřevařského oboru, ale ti bohužel nejsou. A propos, vůbec není dostatek pracovníků, máme o ně nouzi. Chybějí především ti do výroby, protože v okolí se rozjely průmyslové firmy. Řešíme situaci pobídkou, pochopitelně i ve sféře výdělků a benefitů. Výhodou je i perspektiva našeho oboru a zázemí zahraničního vlastníka.
* Co třeba zájemci z Polska a Ukrajiny?
Pár kmenových pracovníků máme ze Slovenska, jinak je naším cílem domácí zaměstnanecký kádr.
* Mají se místní zaměstnanci pily tak jako kolegové z Rakouska?
My jsme autonomní firma. Co se děje v rakouské či německé pobočce, se nedozvídám, není to součást firemní kultury. Nemohu srovnávat.
* Existuje z pily Paskov šance na pracovní postup do ciziny?
V rámci firmy jsem jich zaznamenala málo. Ač to není primární cíl firmy, může se to stát.
* Jak česká manažerka ovlivnila rakouské velení?
Myslím, že jsem se zasadila o systémovost řízení této české společnosti.
* Přibližte to.
Mateřská společnost v Rakousku je rodinná firma, která začala expanzi do ciziny poměrně nedávno. Když jsem do firmy v roce 2003 nastoupila, byla to firma hodně spjatá s místem, kde fungovala, a s dost neformálním stylem řízení. Pracovali v ní otcové, synové, sourozenci i manželé třeba v jednom oddělení. To mě překvapilo. I když to může být plus, já to vnímala jako minus, neuměla jsem si představit, že manžel vede hodnotící poradu s manželkou... V Paskově to máme trochu jinak. Manželé i příbuzní tu sice pracují, ale ne v přímém podřízeném či nadřízeném vztahu. Rozhodně vítám, že se k nám hlásí i syn otce, který tu pracuje!
* A váš syn?
No... Myslím, že to není dobrý nápad. Jsem ráda, že s ním mám krásný vztah, ale už je samostatný a žije sám. Ale navštěvujeme se, třeba na Vánoce... Samozřejmě u živého smrčku!
* Máte i na svou zahradu předepsaný smrk?
Ne. Tam nikdo nekouká. Snad.
* V čem jste našla kouzlo dřevařiny?
Dřevařský průmysl je specifický. Pracuje s přírodní materií, která si roste, jak chce, „sklízí" se za jistých okolností, závisí na klimatu... Strojírenství je oproti němu přesné a velmi dobře kalkulovatelné. Zde považuji za výzvu fakt, že je třeba za všech okolností zajistit pravidelný přísun dřeva v přijatelné cenové relaci, ať je situace jakákoli. To je adrenalin.
* Řezivo, kůra, piliny a štěpka... – taky adrenalin?
Kompletní zpracování dřevní hmoty – od pořezu dřeva přes výrobu řeziva až po výrobu pelet – je dobrodružství. Ročně pořežeme na 1,3 milionu kubických metrů dřeva, denně sem na pilu přivezou až pět tisíc kubíků. To adrenalin je!
* Máte radost z vichřic?
Raději mám plánovitý přísun kulatiny i ohlášenou návštěvu majitelů.
* „Nadměrná prořezávka lesů po vichřicích", kritika řady lesních podniků působících v oblastech CHKO, se přenáší i na pily?
Do této linie nevstupujeme.
* Popište se.
Rozhodná, rázná, odhodlaná, odpovědná, empatická, hodná... Prostě neřvu, nenadávám, s lidmi kdekoli komunikuji, ale večer do hospod nechodím.
* Smích a optimismus v životě je...
Otec říkával, že člověk, který se neusmívá, nemá nárok chodit po tomto světě. Podstata toho sdělení mi došla později, je nezbytné a pro lidi v řídicí funkci dvojnásob. Šéf nesmí energii brát, ale dodávat. I když je to někdy náročné, musíte šířit pozitivní energii.
* Vám energii dodávají stromy, lyžování, golf, porady... svoboda?
Stromy proto neobjímám, řekla bych, že nabití energií vychází z mého založení, z prostředí rodiny... Ale bez koníčků to taky nejde. Od každého jmenovaného beru asi kousek. Jestli narážíte na to, že jsem rozvedená, pak i tahle svoboda mi pomáhá. Myslím, že umím dobře hospodařit s dřevem, s časem i silami. Vnímám, že k materii patří i duch. Možná mě mrzí, že neumím hrát na nějaký hudební nástroj, protože si neumím představit lepší relax. Chtěla bych bubnovat.
Marie Wagnerová (57)
**1958 v Jeseníku * šéfka jedné z největších pil ve střední Evropě, vystudovala ekonomii a řízení průmyslu na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě v Ostravě * v Belgii absolvovala manažerské školení a čtyři stáže v průmyslových podnicích * působila ve Vítkovických strojírnách a železárnách a stala se finanční ředitelkou jednoho z vítkovických závodů * začátkem milénia pracovala v centrále Union banky * od srpna 2003 statutární zástupkyně Mayr-Melnhof Holz Paskov * od 2006 jednatelka-šéfka Mayr-Melnhof Pellets Paskov * hovoří německy, anglicky, domluví se polsky a rusky * má dva sourozence, dospělého syna, je rozvedená * žije ve Frýdku-Místku Miluju sice dřevo, které roste po okolních kopcích, ale teď si víc všímám toho naležato.
