Nejprve to dobré: Luboš Pasák stvořil reklamní strategii, díky níž jeho firmu bezpečně znají všichni, kdo aspoň jednou jeli kolem Tábora na jih Čech. A to je hodně lidí. Když to přeženeme, už nikdy nepotřebuje dát ani korunu do reklamy. Sen každého podnikatele.
Teď to horší: těžko jeho strategii napodobíte (Pasáků je v Česku jen 31) a také se s ní nežije úplně lehce. Billboardy se sexy dívkami a dřevem, na nichž se často hovoří o řezivu a pořádných kládách ve spojení se jménem Pasák, sice dávají navenek pile a jejímu šéfovi nezaměnitelný „look", ale automaticky ho pasují do role - a teď si můžete podle prahu vlastního humoru vybrat - od jednoduchého vtipálka až po sexistické prasátečko. Což je ostatně reklamní anticena, kterou také vyhrál. Sám má přitom první manželku, tři děti a za sebou příběh amerických parametrů. Z nuly se vypracoval ke stamilionové firmě, zaměstnává 60 lidí a teď si jen tak mimochodem ladí vlastní parfém. Jasně -reklamní cestu si vybral sám a stále si za ní také stojí. Zároveň ale opatrně připouští, že už ho vlastní billboardy lemující jihočeské silnice občas trochu štvou. Jenže fungují. Ale o tom až později.
„VŠECHNO TO začalo tak, že jsem vjel do jednosměrky," vzpomíná sedmačtyřicetiletý muž v tričku a modrých džínách ve své kanceláři, z níž má výhled na nízké haly, ve kterých se dovezené klády přeměňují na palubky, terasy, plotovky nebo podlahy. Ve čtyři odpoledne už je tu klid, jen ve vzduchu zůstává vůně čerstvé borovice. Na její zpracování se zde specializují.
Psal se rok 1992, Luboš Pasák měl za sebou lesnickou fakultu na VŠZ v Brně a rok práce jako dřevařský dělník na rakouském panství Karla Schwarzenberga v Murau. Aby vydělal peníze a naučil se německy. Se svou Škodou 100 jel tehdy do Českých Budějovic, kde měl nastoupit na krajský odbor ochrany přírody. Klasická úředničina, která ho moc nelákala, ale nic jiného nenašel. Jenže nedojel.
„V té jednosměrce mě chytili policajti a já si narychlo vymyslel, že hledám sídlo Jihočeských dřevařských závodů. Prostě první, co mě napadlo. A oni mi řekli, ať tedy jedu za nimi, že mi ho ukážou," popisuje situaci, která vedla k jeho přeměně z lesáka v obchodníka se dřevem a později v pilaře. Když zastavil před podnikem s policejní hlídkou v zádech, musel jít dovnitř a na recepci se cvičně zeptal, zda by ho nevzali. „Paní mi ukázala cestu na personální a tam mi řekli, že můžu nastoupit na zkoušku jako referent obchodu," směje se Pasák, který byl ochoten vzít místo za minimální mzdu 1380 Kčs, jen aby získával zkušenosti.
Měl odhadnuto, že to vzhledem k úsporám z Rakouska může vydržet s minimálními penězi zhruba rok. Ten mu také nakonec stačil k tomu, aby se zorientoval v obchodu se dřevem, získal několik kontaktů v zahraničí, zjistil, jak je podnik zkostnatělý, a ve 25 letech si založil vlastní obchodní firmu.
„Vůbec mě nenapadlo, že bych mohl neuspět.
A věřila mi i máma, která zastavila rodinný les, abych si mohl půjčit od Agrobanky 800 tisíc na rozjezd," říká Luboš Pasák, jenž je zvyklý své myšlenky čmárat na papír. Z rozhovoru si tak můžete odnést graficky znázorněné odměňování ve firmě (poté, co lidé online na tabulích začali vidět svůj denní výkon, šla produktivita nahoru o 20 procent), zjednodušenou Maslowovu pyramidu potřeb (i ta se týká managementu) nebo Gaussovu křivku zachycující rozložení inteligence ve společnosti. Šéf pily je zvyklý přednášet, jeho hodiny marketingu navštěvují posluchači VŠZ v Brně.
Přednášky staví pochopitelně také na vlastních příkladech, takže si umíte představit, že o zájem mezi studenty a následnou diskusi není nouze.
„Jsem radši, když mi někdo za reklamu nadává, než když studenti jen tak mlčí," doplňuje Pasák.
V Německu se na počátku 90. let naplno rozjely hypotéky a hodně se stavělo, k čemuž přispělo také spojování Východu a Západu. Takže prý nebyl problém dřevo prodávat, ale spíše ho tady nakoupit. „Rozjel jsem se za jedním známým do Rakouska a přesvědčil ho, aby mi dal peníze do obchodu.
Chtěl jsem milion rakouských šilinků. Hrozně dlouho se smál, dokonce si k tomu zavolal manželku, aby se také pobavila, ale nakonec jsem odjížděl s 800 tisíci. Jen na dobré slovo. Taková byla doba," říká Pasák, který za rok 1994 zobchodoval 509 kamionů a dosáhl tak na obrat zhruba 70 milionů korun.
Ve stejném roce se oženil se spolužačkou z lesnické fakulty a získal do pronájmu své současné království. O pilu v Plané nad Lužnicí totiž požádali restituenti, kteří ji ale nechtěli sami provozovat. A Luboš Pasák zaprvé bydlel nedaleko a zadruhé ji trochu znal ze své práce pro Jihočeské dřevařské závody, pod něž do restituce patřila.
Začalo tak jeho období pilařské, obchod se dřevem omezoval a učil se za pochodu.
A hladký start dostal trhliny. V roce 1998 téměř zbankrotoval, když přepálil růst, na dva měsíce se mu rozbila jedna rámová pila a přišel o velkého zákazníka. Z 60 lidí pracujících na dvě směny zbylo ve firmě 17, sám zase začal jezdit po areálu s ještěrkou, ale „kousnul jsem se a nechtěl to vzdát".
Nakonec pilu dostal postupně zase do formy, koupil ji od restituentů a dnes v ní je opět 60 lidí. Byť jim na práci stačí jen jedna směna. Produktivita se totiž zvýšila šestinásobně.
Loni firma spolu s vlastním podnikem na výrobu dřevěných palet utržila 100 milionů korun a provozní zisk byl zhruba pět milionů.
„Pily jedou na nízké marže, obvykle kolem tří procent, takže se musejí soustředit na co největší objem vlastních výrobků, kde se dá udělat přidaná hodnota," vysvětluje Pasák s tím, že byznys vždy budoval „odzadu", tedy od finálních výrobků, jako jsou například již zmíněné dřevěné podlahy, než aby se soustředil na co největší kapacitu pouhého řezání dřeva. Tomu odpovídají i čísla: co se týká pořezu, patří mezi menší hráče na českém trhu, naopak z hlediska hoblování, kde vzniká přidaná hodnota, je v první pětce. Ročně takto zpracuje 12 tisíc metrů krychlových dřeva.
„Panu Pasákovi se podařilo udržet a rozvinout relativně malou pilu mezi velkými vlky.
V jeho regionu byl dřív silný holding Less, stále v něm působí tuzemský lídr Stora Enso, přesto našel svou cestu. Je zvyklý dělat si věci podle svého a vše zkoušet na vlastní kůži," říká Robert Babuka, viceprezident Svazu zaměstnavatelů dřevozpracujícího průmyslu, jenž jinak vede společnost Apicon. „A ruku na srdce - v Česku jsou daleko větší pily, ale nikdo jejich název na rozdíl od Pily Pasák nezná," dodává Babuka.
PRVNÍ PLAKÁT s dívkou, dřevem a peprným sloganem vznikl před 12 lety. Od té doby Luboš Pasák nevynechal sezonu, aby nevyšel s novou modifikací. A hlavně díky tomu pronikl do povědomí Čechů. Postupem času zavedl pravidlo, že alespoň jedna dívka z obvyklých dvou, které na billboardech pózují, musí být přímo z firmy. „Jezdili k nám zákazníci a ptali se, kde ty holky máme. Teď už jim je můžeme ukázat, pokud tedy chtějí," popisuje svéráznou politiku šéf, který se chlubí tím, že vybudoval tým, z něhož za poslední čtyři roky nedal nikdo výpověď, a že matky s malými dětmi mohou každé čtvrtletí čerpat tři dny volna bez udání důvodu a bez toho, aby se to projevilo v jejich odměňování. V dělnických profesích poměrně neobvyklý a ceněný bonus, který se podle Pasáka potom vrátí ve větší loajalitě pracovníků. Těch je celkem aktuálně 62, přičemž zhruba 20 tvoří ženy. „Beru to jako zábavu a nadsázku. Nemám pocit, že by mě to nějak poškozovalo," říká letošní zástupkyně Pily Pasák na billboradu Lenka Tuchyňová, jinak vdaná matka dvou dětí, jež letos oslavila jednačtyřicítku.
Luboš Pasák říká, že mu už pár lidí za ta léta rozčíleně zavolalo, ale že většinou jsou reakce pozitivní. A je přesvědčen, že jeho firma jde nahoru i díky jeho marketingu. „Žiju v Česku, tak dělám, co je tady povolené, a ta svoboda se mi líbí. Občas už mě sice štve, že nás lidé vidí jen optikou našich reklam, jenže fungují, a když něco funguje, tak se mi to nechce měnit. Jednou jsem zkusil udělat plakát, kde byla rodina u dřevostavby, ale vypadalo to spíš jako reklama na stavební spoření než na pilu," drží svůj úhel pohledu na prezentaci firmy.
Pořadatelé soutěže Sexistické prasátečko drží zase ten svůj. „Tento způsob využívání ženského těla v reklamě je taková nejjednodušší a prvoplánová forma sexismu, která se objevuje u reklam na nejrůznější produkty. Firmy tuto strategii často volí s cílem upoutat pozornost, ve skutečnosti se však pouze zařazují do sexistické šedi neprofesionální marketingové komunikace, kde se v záplavě dalších podobně laděných billboardů jakékoli reklamní sdělení ztrácí. Pan Pasák určitě průkopníkem sexismu v reklamě není a jeho produkce má bohužel mizernou kvalitu," uvedla Petra Havlíková z pořadatelské organizace Nesehnutí. Pokud by chtěla Luboše Pasáka něčím pozlobit, trefila se až tou poslední větou. Je totiž nadšený fotograf a kampaň si připravuje i fotí sám. A pořádá také výstavy fotografií přírody.
Tím se dostáváme k jeho druhému koníčku. Kromě focení ho totiž baví lov. S puškou a fotoaparátem jezdí po celém světě a za svůj nejcennější úlovek považuje sněžnou kozu ze Skalistých hor. Proč? „Musíte za ní jít dvacet třicet kilometrů do dvoutisícové výšky. Trvá to několik dní, vše si nesete s sebou a nakonec ji nemusíte najít," říká Luboš Pasák, jemuž učaroval také Kyrgyzstán, kde lovil horskou ovci Marco Polo, která patří pod druh argali. Trofej má teď u sebe v kanceláři a brzy by do ní měly přibýt i další předměty s logem Argali. Slovo Argali si totiž nechal pro Českou republiku registrovat jako ochrannou známku (na vše kromě oblečení, které už má jiná firma) a teď uvažuje, jak s ní naloží. Prvním počinem je vlastní Argali parfém, který si nechal namíchat v Miláně (subjektivně hodnoceno jde o kořeněnou, spíše sportovní vůni), následovat by mohly značkové výrobky s loveckou a lesnickou tematikou, ale o tom ještě hovořit nechce.
„Buď se to povede, nebo ne. Kdyžtak budu mít aspoň originální dárky pro obchodní partnery," dodává se smíchem muž, který letos plánuje investovat 8,5 milionu korun do rozšíření sušárny dřeva a nových skladů. Kde svou firmu vidí za pět let? Uvažuje o pořízení kogenerační jednotky, kterou by poháněly piliny, přičemž by měl vzhledem k výrobě uplatnění pro elektřinu na řezání i pro teplo na sušení dřeva, nebo o pořízení nové automatické pily. „Vždy jsem měl za cíl prodat firmu na vrcholu. Ale už mě to přechází a začínám studovat knížky o předávání rodinných firem. Family byznys -to jsou srdcaři, kteří jdou s vlastním jménem na trh." Jeho děti jsou ještě ve škole, ale sám má splněno.
