Kácení stromů se vrátí pod dohled, zní titulek v dnešních papírových Lidovkách. Ilustruje zdejší specialitu známou z filmové pohádky Pyšná princezna a její proslulé hlášky: „Odvolávám, co jsem odvolal, a ruším, co jsem zrušil.” Tak je tomu i s postojem státu ke kácení stromů na soukromých pozemcích.

Před rokem ministerská vyhláška možnosti kácení na vlastním pozemku uvolnila a rozšířila. Teď chystá resort životního prostředí vyhlášku novou, která ty možnosti opět zpřísní. Je to dobrá, či špatná zpráva? Jak se to vezme.

Pro bojovníky za každý stařičký cenný strom je to zpráva jistě dobrá. Umožní jejich silnější úřední ochranu. Ale pro ty, kteří chtějí porazit strom třeba jen proto, že hrozí pádem, je to zpráva špatná. Nejen že chystaná novela umožní volně kácet jen stromy ovocné, ale navíc se její působnost rozšíří i ze zahrad u domů i na zahrádkové kolonie či pozemky u rekreačních chat.

Hlavní argument ministerstva životního prostředí zní takto: během uplynulého roku se nepotvrdil základní předpoklad, že majitelé zahrad se budou ke stromům na svém majetku chovat zodpovědně. Ale dá se to zhodnotit už po roce? Vždyť právě v prvních dvanácti měsících uvolněné byrokracie lidé poráželi ty stromy, které měli už dříve vyhlídnuté. Pokračovalo by to stejně i nadále? To nikdo přesně neví.

Dalším plošným argumentem je slogan „úbytek stromů”. Nad ním je dobré se zastavit. V poslední době bují knihy starých fotografií krajiny i měst. Nabízejí rozsáhlou možnost porovnávat realitu před, řekněme, sto lety s realitou dneška. (Dobrou ukázkou je dílo Letem českým světem ukazující paralelní záběry stejných míst z časů kolem roku 1900 a kolem roku 2000.)

Co vidíme? Prakticky bez výjimky je mnohem více zeleně než před sto lety. Zazelenily se nejenom městské čtvrti a periferie, ale i venkovské oblasti. Praktickým problémem už není úbytek zeleně, ale její bujení i tam, kde před sto lety nebyla. Stromy rostou do výšky i kolem rozhleden, ze kterých bylo ještě před lety široce vidět (Třemšín). Zakrývají skály i tam, kde dříve nerostly (nejvyšší místa Žďárských vrchů), zakrývají staré poutní kostely (na vrchu Montserrat v České Kanadě) i značné části turistických vyhlídkových stezek (Riegerova podél Jizery od Semil do Železného Brodu).

Je jistě dobré a užitečné chránit cenné a historické stromy. Ale neříkejme paušálně, že „stromy ubývají”.