Vědci se postavili proti kácení na Šumavě. Účastníci vědecké konference doporučují na Šumavě kácet. Tak by se zjednodušeně dala prezentovat protichůdná stanoviska, která k dění na Šumavě zaujímají lidé, kteří buď sami sebe řadí mezi vědce, nebo je tak zařazuje jejich okolí. Kdo se v tom má ale vyznat? Kromě konkrétních argumentů, kterých z obou stran zaznělo nepočítaně, stojí za povšimnutí vědecká erudice těch, kdo se z pozice vědce k Šumavě vyjadřují. Zejména proto, že věda není jen hromadění faktů a jejich výklad, ale jde také o způsob myšlení a o způsob hodnocení argumentů.

Dnešní vědec musí výsledky svých bádání publikovat ve vědeckém tisku, zejména ve vědeckých časopisech. Co není publikováno, jako by nebylo. Jen díky publikacím mohou ostatní vědci prověřovat, zda výsledky vycházejí ze správně sebraných dat a zda data byla správně vyhodnocena a interpretována. Díky publikacím mohou také jiní vědci experiment či sledování zopakovat a ověřovat tak jejich správnost.

Předtím, než vědecká práce vyjde tiskem v některém vědeckém časopise, je její rukopis podroben recenzím, ve slušných časopisech anonymním. Článek je publikován jen tehdy, jsou-li recenze příznivé a doporučí jej k publikaci. I tak jsou většinou autoři nuceni k úpravám a opravám, někdy i k doplnění dat či dodatečným měřením či experimentům. Ne všechny časopisy mají stejné renomé a cílem vědců je publikovat své výsledky v těch nejprestižnějších z nich. Jelikož věda je v pravém slova smyslu mezinárodní, jsou mezinárodní i vědecké časopisy a alespoň v přírodních vědách je normou publikace v angličtině.

Ruku v ruce s tím jde hodnocení kvality práce jednotlivých vědců. Stalo se již ve vědeckém světě standardem, že kvalita práce výzkumníků je posuzována podle množství a kvality publikovaných vědeckých článků. Kvalita se mimo jiné měří citovaností článků – zjednodušeně řečeno, čím je článek více citován, tím je považován za kvalitnější. Ostatní vědci by se těžko odvolávali na článek, který by nepovažovali za kvalitní.

Mnohdy na hodnocení vědců podle publikací ale zapomínáme a pak se může stát, že za vědce považujeme i člověka, který sice třeba pracuje v instituci se slovutným názvem, používá složité přístroje, cosi měří a kamsi ukládá naměřená data. To ale ještě není zárukou kvalitní vědy, může to být jen její karikatura. (Toto téma stručně a výstižně popsal ve svém textu pro časopis Vesmír český biolog Vojtěch Novotný.). V konečném důsledku jsou to zase publikace, které ukáží, zda a jak byl výzkum úspěšný. To si nakonec uvědomuje i česká vláda, která oficiálně řadí publikační výstupy mezi hlavní kritéria hodnocení vědců a vědeckých pracovišť (http://www.vyzkum.cz/).

Zajímavý pohled nabízí publikační statistiky těch, kdo se pod označením vědec angažují v diskusích okolo Šumavy (podobný přehled přinesl též elektronický měsíčník sdružení Calla, Ďáblík, č. 101, z listopadu 2011):

Souhrnný přehled vědeckých publikací obou stran sporu o Šumavu:

Zastánci přístupu ředitele NP Šumava, J. Stráského

Odpůrci přístupu ředitele NP Šumava, J. Stráského

Publikace celkem, střední hodnota (medián)

7

23

 

Publikace 2001 – 2011, střední hodnota (medián)

2

20

 

Citace celkem, střední hodnota (medián)

27

240

 

Citace 2001 – 2011, střední hodnota (medián)

5

127

 

Vysvětlivky k tabulce:

Údaje byly získány z veřejné databáze Web of Science (WOS) v průběhu druhé poloviny listopadu až první poloviny prosince 2011. Údaj Publikace označuje počet vědeckých publikací, na nichž se daná osoba podílela jako autor či spoluautor, není zohledněno pořadí autorů. Údaj Citace udává, kolikrát byly vědecké články autora citovány, nejsou zohledněny autocitace. Oba údaje jsou uvedeny pro 2 období – celkem je celé období, pro něž WOS tyto přehledy nabízí, 2001 – 2011 je období let 2001 až 2011, včetně počátečního i konečného roku.

Publikace byly ve WOS vyhledávány dle jména autora (v případě jmen s diakritikou i ve všech variantách). Při shodě jmen se výběr dále řídil oborem (jen citace, které jsou z oboru přírodních věd nebo lesnictví), pokud možno i podle pracoviště autora.

Byly vybírány všechny typy dokumentů obsažených v databázi WOS, tj. nejen časopisy, ale i některé sborníky z konferencí apod.

Výběr osob proběhl podle následujících kritérií:

ze současné Rady NP jen ti, co pracují na univerzitách nebo ve výzkumných ústavech, zahrnuje jen přírodní vědy a lesnictví.

ze stínové vědecké rady NP Šumava jen ti, co pracují na univerzitách nebo ve výzkumných ústavech, zahrnuje jen přírodní vědy a lesnictví.

osoby, které se veřejně angažují na jedné či druhé straně sporu. Jen ti, co pracují na univerzitách nebo výzkumných ústavech, zahrnuje jen přírodní vědy a lesnictví. Případně ti, co se veřejně za vědce prohlašují nebo ti, za něž je prohlašuje současné vedení Správy NP Šumava.

Ve skupině zastánců přístupu ředitele NP Šumava, J. Stráského, byly hodnoceny publikační výstupy těchto osob: Antonín Buček, Petr Zahradník, Petr Kantor, Jiří Mánek, Luděk Šišák, Vilém Podrázský, Radomír Mrkva, Vladimír Krečmer, Jan Pokorný, Zdeněk Opatrný, Jan Jeník, Jan Čermák, Stanislav Vacek, Milan Lstibůrek.

Ve skupině odpůrců přístupu ředitele NP Šumava, J. Stráského, byly hodnoceny publikační výstupy těchto osob: Vladimír Bejček, Aleš Bezděk, Martin Braniš, Petr Doležal, Josef Fanta, Jan Farkač, Roman Fuchs, Jakub Hruška, Jiří Kopáček, František Krahulec, Zdeňka Křenová, Zdeněk Landa, Karel Prach, Miroslav Svoboda, Pavel Šamonil, Hana Šantrůčková, Jaroslav Vrba, Tomáš Vrška, Martin Konvička, Pavel Kindlmann.

Střední hodnota (medián – viz např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Medián) byla vybrána proto, že lépe odráží rozdělení hodnot v obou stranách sporu. Případní zájemci si však snadno mohou potřebné údaje najít na WOS a spočítat jiné statistiky.

Výsledky ukazují zjevný nepoměr v množství a kvalitě vědeckých publikací mezi oběma stranami sporu. Až na výjimky publikují zastánci přístupu současného vedení NP Šumava výrazně méně vědeckých článků a jejich články jsou také méně citované, tedy méně kvalitní. Tento nepoměr je ještě výraznější v posledních deseti letech, což ukazuje na to, že vědci oponující současnému vedení NP Šumava patří i v posledních letech mezi vědce aktivní a produkující kvalitnější publikace. Mezi jednotlivými osobami zahrnutými do tohoto přehledu jsou samozřejmě rozdíly. Ve skupině zastánců ředitele Stráského jsou dva lidé s vysokým počtem vědeckých článků (50 publikací a více) i citací, avšak v této skupině je také jeden člověk, který dle WOS nepublikoval ani jeden vědecký článek. Dalších 6 zastánců ředitele Stráského publikovalo za celou svou kariéru 6 vědeckých článků či méně. Těchto 6 lidí má ještě horší výsledky v období let 2001 až 2011, kdy nikdo z nich nepublikoval více než 2 články. Ve skupině oponentů J. Stráského je 7 osob, které mají na svém kontě vysoký počet publikací (50 a více), ale jsou zde i dva lidé, kteří publikovali za celou svou vědeckou kariéru jen dva články. Všichni ostatní mají na svém kontě článků více než 6, většinou několik desítek. Zatímco tedy ve skupině odpůrců J. Stráského jsou vysoké počty a citovanost vědeckých článků spíše pravidlem, mezi zastánci J. Stráského jsou takoví lidé spíše výjimkou.

Tyto scientometrické statistiky nejsou samozřejmě všemocné, nicméně v tom, aby nám pomohly odlišit skutečné vědce od těch, kteří vědu jen předstírají, jsou velmi užitečné. Scientometrie má naopak jednu nespornou výhodu – citační statistiky měří všem stejně a nelze je zvenčí ovlivňovat, ani sebelépe zaplacenou PR agenturou. Zde prezentovaný přehled je samozřejmě ovlivněn výběrem osob a způsobem hodnocení publikačních aktivit. Scientometrie nabízí další nástroje hodnocení vědecké úrovně jednotlivců, např. tzv. H index. Avšak nepoměr v množství a kvalitě vědecké práce osob z obou stran sporu je tak výrazný, že pravděpodobně ani jiné přístupy hodnocení by nepřinesly výrazně jiné výsledky. Nicméně jelikož údaje, z nichž jsem vycházel, pocházejí z veřejných zdrojů, může si každý podobný přehled vytvořit sám a porovnat jej s tímto.

Kritici také mohou namítnout, že vědci jsou teoretici a nemají ponětí o tom, jak se chovat v praxi. To je ovšem velmi zavádějící argument. Ochrana přírody, podobně jako např. lékařství, by měla vycházet především z vědeckých poznatků. Zásahy do přírodního dění by měly probíhat též na vědeckém základě a měly by být vyhodnocovány vědeckými postupy. A toho ti, kdo nemají vlastní zkušenost z vědecké práce nebo si skutečné vědce nepřizvou ke spolupráci, nejsou obvykle schopni. Neboť zde nejde jen o uplatňování vědeckých poznatků v praxi, jde také o způsob myšlení, o způsob sběru a zpracování dat a o způsob hodnocení argumentů. V historii lze nalézt příklady dlouhodobě tradovaných nesmyslů získaných takzvaně z praxe, které se dostaly i třeba do učebnic. Věda však má nástroje, zejména své metodické přístupy a lpění na publikaci výsledků, které snižují riziko toho, že budeme dlouhodobě pracovat s nesmyslnými představami. I proto je tak důležitá vědecká erudice těch, kdo se angažují ve sporech o tom, jak nakládat s nějakým územím či druhem. Neboť toto se netýká jen Šumavy.

Spor o Šumavu je sporem odborným, je ale také sporem právním, hodnotovým a sporem různých zájmových skupin. I nevědci mají právo se k dění na Šumavě vyjadřovat a prosazovat své pohledy na věc. Ale neměli by se prohlašovat za vědce a svá stanoviska vydávat za vědecká. A v odborných sporech by se mělo argumentovat věcně dle pravidel vědecké diskuse.