Předseda Klastru Česká peleta Vladimír Stupavský
Jak jste se k peletám dostal, používáte je k topení vy sám doma?
Vystudoval jsem energetiku a poté jsem překvapivě v energetice i pracoval. Už před 20 lety jsem začínal tušit, že tehdejší způsoby využívání energie a celý energetický mix nejsou dlouhodobě udržitelné. Začal jsem se specializovat na vytápění, sledoval situaci v zahraničí. Změny, které se odehrávaly za našimi hranicemi, k nám také dorazily, ale s několikaletým zpožděním. Důležité je pochopit a znát celý obor, ve kterém děláte. Musíte být partnerem jak topenáře, tak výrobce kotle nebo paliva, stejně tak ministerského úředníka. Takže doma jsem si postupně vyzkoušel topení uhlím, dřevem, plynem – a nakonec jsem skončil u dřevních pelet. To je takové topení dřevem pro lenochy, kteří potřebují pouze otočit kolečkem na pokojovém termostatu, a všechno se odehraje samo.
Jak se v situaci se dřevem projevila kůrovcová kalamita?
Kůrovec je pro nás velké téma. Před kalamitou měla Česká republika smutné prvenství v objemu vývozu nezpracovaného dřeva. Polovina domácí těžby mizela bez přidané hodnoty v zahraničí. Kůrovec dramaticky navýšil objem těžeb, domácí pilařské kapacity absolutně nestíhaly zpracovávat a vývozy ještě gradovaly. Řada pil proto začala modernizovat, navyšovat kapacity a postavily se i nové pily. Stačilo pár deštivých měsíců, dramatické předpovědi o postupu kůrovce se nenaplnily, ale vybudované podniky tu už zůstanou. Věřím, že tím je nastaven trend zpracovávat více dříví doma a vyvážet hotové produkty. Tím tu zůstane i odpad – piliny , hobliny, odřezky – a hned máme doma další materiál na výrobu pelet a briket.
Celý rozhovor najdete v deníku Právo