Divišov – Smrky, které rostou na Šumavě, a které používali i výrobci klavírů ve Vídni. To byl důvod, kvůli kterému Paul McNulty, renomovaný výrobce replik klavírů Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Fryderyka Chopina, Franze Schuberta či kopie slavného Lisztova klavíru Boisselot 1846, který je dnes majetkem německé kulturní instituce Klassik Stiftung Weimar opustil Ameriku a odešel do Čech.
„Už tady žiji dvacet let, ale na mé češtině to příliš znát není," přiznal na úvod s úsměvem Paul McNulty, který žije a pracuje v Divišově.
* Paule, vaše cesta vedla z Ameriky rovnou do Divišova?
Ne. Před Amsterdam. Tam jsem nějaký čas pracoval, ale tam byl problém sehnat dobré dřevo. A pak. Já chtěl dělat přesné kopie modelů pian vyhlášených výrobců, jako byl Gabriel Anton Walter, Ferdinand Hofmann, Conrad Graf nebo Johann Andreas Stein, ale neměl jsem možnost uskutečnit přesná měření originálů. A v okamžiku, kdy někde přidáte byť minimum délky nebo tloušťky, dostanete jiný nástroj. Takže mé klavíry z té doby mají větší kladívka, než by měly mít.
* Říkal jste, že jste přišel do Čech kvůli smrkům ze Šumavy. Proč?
V Rakousku jsou stejné hory, ale tam je příliš slunce, takže stromy rostou moc rychle. Dřevo pak není na výrobu hudebních nástrojů kvalitní. Prostě to není ono.
* Je v šumavských lesích stále dost smrků?
Bohužel jich ubývá. Ale to je problém celého světa. Nejen Šumavy. Na vině je počasí, různí škůdci.
* Kolik smrků je potřeba na výrobu jednoho fortepiana?
Deset procent z celého kmene je možné použít na rezonanční desku, která je srdcem celého nástroje. Materiálu mám tedy dostatek, ale použít ho lze jen velice málo. Proto, když už takové najdu, má toto dřevo tu nejlepší péči. To je vzácnost.
* Jaký musí být minimální průměr kmene smrku, aby bylo možné ho použít na výrobu fortepiana?
Otázka není průměr, ale jak strom rychle roste. Ale pokud se ptáte na průměr kmenu, tak šedesát centimetrů stačí.
* Kde všude na vaše fortepiana umělci koncertují?
Právě teď jeden nástroj poputuje do Austrálie, druhý do Ameriky a třetí do Koree.
* Dá se říct, jak dlouho trvá výroba jednoho fortepiana?
U toho nejmenšího je minimum osm set hodin. Větší pak více než šest tisíc hodin.
* V dílně jsem zahlédla řadu vašich pomocníků. Ti vyrábí celé hudební nástroje nebo jen některé jejich části?
Já dělám design, mechaniku, rezonanční desku a tak, a pak každý z nich dělá něco. Jeden nohy, druhý korpus, další lakuje a leští.
...6
Paul přišel do Čech kvůli smrkům z šumavských lesů
Dokončení ze strany 3
* Vaše nástroje putují do celého světa. Musí být nějak speciálně přepravované?
Jedná se o křehké zboží, ale není to sklo. Takže pořádně zabalit do krabice a šup s ním do letadla.
* Fortepiano je hotové. Kdo ho zkouší? Vy?
Ne. Moje manželka je klavírní virtuózka Viviana Sofronitsky, minulý týden vystupovala například na Pražském jaře, takže ona.
* Jak jste se seznámili?
Viviana hledala fortepiano, na němž by zněla hudba starých mistrů přesně tak, jak zněla před staletími. Takže za mnou přišla jako zákaznice, a už zůstala.
* Takže vaše paní je ta poslední, která řekne: „Ano, teď je to ono."
To ne. Ona něco řekne, potom já. Poté zase ona a pak zase já. To je dlouhý proces. Třeba teď tady mám kopii piana pro Ludwiga van Beethovena od Conrada Grafa, který má čtyři struny na každý tón. Ato je moc, moc náročné, než se dá říct, že je to přesně ono.
* Vaše paní má hudební vzdělání. Máte ho i vy?
Vystudoval jsem na konzervatoři hru na kytaru. Ale zaplať Pán Bůh, to nefungovalo. Neměl jsem talent a ani jsem nechtěl být profesionálním kytaristou. Být profesionálním hudebníkem je strašněsložité. Nechtěljsembýtani učitelem hudby, takže jsem odešel do Bostonu, kde jsem získal diplom v oboru piano technology.
* To znamená, že poté jste začal stavět fortepiana?
Nato žádná škola není.
* Tak jak jste se ke své profesi dostal?
Je možné si koupit výkres na nějaké pěti oktávové piano. Jenomže i když výkres říká to a to, tak to nefunguje. Maximálně podle něj člověk postaví nějaký amatérský hudební nástroj. Vyrobit opravdu mistrovské dílo, to znamená čerpat zkušenosti v muzeích, bádat v archivech, hodně mi dalo restaurování starých originálů. Práce začíná důkladným měřením, na které mám už svůj systém. Začínám rezonanční deskou, pokračuji všemi mírami a vzájemnými poměry. Vše je otázka správných proporcí. Měří se vše do nejmenších detailů, ty mají největší význam.
* Kolik jste už vyrobil fortepian?
Dvě stě. A to je za třicet let, deset let v Holandsku a dvacet let tady, málo. Tehdejší stavitelé byli schopni vyrobit třicet nástrojů ročně. Zatímco Gabriel Anton Walter vyrobil s deseti pomocníky za deset let 380 nástrojů, já za první dva roky v Amsterdamu vyrobil pouze sedm pian. A to neměli žádnou kávu, léky, zubaře. To byl úplně jiný život.
* Ozvučná deska je ze smrku, z čeho je korpus?
Například kopie francouzského piana z roku 1830 má korpus i všechno uvnitř z dubu. Vídeňské nástroje jsou ze smrku. Jiné francouzské fortepiano je dub a ořech. Korpus se dělá většinou z toho, jaké je pro město tradiční dřevo. Je to otázka nabídky a poptávky. A pokud je kvalitní mořidlo, je možné udělat ořech, že vypadá jako mahagon. Například na klapky se zase místo ebenu používá třešeň, jelikož je daleko lehčí.
* Zdědil jste nadání po někom z rodiny?
Ne. Úplně na začátku mi kdosi půjčil truhlářskou dílnu a já vyrobil postel. A to byla pro mne naprostá fantazie. Já to dokázal. Něco vyrobit, co je funkční. Potom jsem se coby ladič dostal do továrny na výrobu cembal. To je hrozně jednoduchá výroba. To si koupíte krabice, klih, lepidlo a struny, a postavíte si ho doma v kuchyni. Ale najednou dostali objednávku na fortepiano, ale to tam nikdo neuměl. Tak přišli za mnou a já ho vyrobil. To bylo moje úplně první piano, které šlo do norského Osla.
* Tím začala vaše kariéra renomovaného výrobce pian?
Vlastně ano. Jednu chvíli jsem neměl práci a zrovna za mnou přišel jeden pianista s tím, že pojede na koncertní turné po Evropě, Berlín, Paříž, Amsterdam a tak, a jestli bych neřídil a zároveň mu nedělal ladiče. Řekl jsem, proč ne. V Holandsku pak jinému fortepianu, modernímu upadla noha a praskly struny, a všechno bylo špatně. Zeptali se mne tedy, jestli nevím o nějakém náhradním hudebním nástrojiajá řekl,žejedenmám v Oslu. Druhý den bylo už piano v letadle a cestovalo do Holandska, kde s ním byl dirigent maximálně spokojený.
* To bylo v kterém roce?
Listopad 1986.
* Ještě jsme nezmínili, odkud pocházíte.
Narodil jsem se v Houstonu, ale žil jsem na předměstí Dallasu. Tam jsem běhal bos, jezdil na kole, ale protože jsem byl hubený, tak jsem jako většina kluků nehrál fotbal.
* Můžeme se setkat s vašimi hudebními nástroji i v České republice?
Ve Státní opeře v Praze a na Akademii muzických umění v Brně. To je za dvacet let, co jsem v Čechách trochu málo.
* Ale zakázek máte hodně, ne?
Odpovím vám asi takto. Na světě je asi deset lidí, kteří se zaměřují na výrobu kladívkových klavírů.
* Co to znamená u piana forte?
Tichý i silný zvuk. To byl v roce 1760 velká novinka, protože cembalo i „mohutné" tóny hraje slabě.
* Jestli tomu dobře rozumím, co skladatel, to jiný druh piana?
To je to samé, jako když fotíte portrét i krajinu jedním objektivem. Fotka vznikne, ale nikdy ne profesionální. A to samé je u fortepiana. Jiné musí být na Mozarta, Beethovena, Chopina, Schuberta, Liszta. Podstatné je to, že existují výkresy, poučky jak vyrobit nástroj. Ale neexistuje jediný list papíru, který by popisoval,jakvyrobitjehozvuk. Toje možné jen citem a ušima.
* Nemrzí vás někdy, že jste odešel na malé město?
To v žádném případě. Tady je klid na práci, hodní a vstřícní lidé. Jsme tady s manželkou maximálně spokojení. A upřímně. V Praze nebo jiném větším městě bych nikdy nesehnal takovéto prostory za takové peníze. Ne. Divišov je naprosto ideální.
Foto popis| PAUL McNulty přišel do Čech před dvaceti lety. Na svém kontěmá několik stovek fortepian, na které hrají klavírní virtuózové po celém světě.
Foto autor| Foto: Majka Votavová
Foto popis| JEMNOU mechaniku Paul McNulty nikomu nesvěří. Lepení kůže na kladívka dělá sám. Jako i řadu dalších věcí.
Foto popis| PAUL MCNULTY vyrobil pro svou manželku Vivianu Sofronitsky postupně pět fortepian. Co hudební skladatel, to jiný nástroj.
