VÁCLAV JANOUŠ
Politické delegace na Šumavě se střídají jak na přehlídce. Jeden týden přijede do parku nový ministr s hejtmanem, náměstky, senátorem a starosty, další týden prošlapuje šumavské lesy s lesníky jiný senátor a o dva týdny později se sjedou do Nové Pece exministři, expremiér, exředitel parku nebo bývalý úředník inspekce životního prostředí a bývalí lesníci. Všechny spojuje jediné: právě oni nejlépe vědí, co Šumava potřebuje a zda je lepší kůrovcem napadené stromy kácet nebo přírodu ponechat, aby si pomohla sama. A ačkoliv příroda, aby dala na tuto klíčovou otázku jasnou odpověď, potřebuje desítky let, politikům, lesníkům a všem ex... stačí udělat pár kroků do lesa, rozhlédnout se do dáli a vše je křišťálově jasné.
Okamžitě dokážou vynášet soudy, plamenně hovořit a kritizovat, až se hory zelenají. Možná by občas bylo mnohem lepší, kdyby se každý držel toho, co umí, a odborná rozhodnutí nechal na odbornících, kteří dostanou jasnou a nezpochybnitelnou důvěru. Je totiž minimálně zvláštní, že náš prezident je odborníkem na počasí a expremiér zase na šumavského kůrovce.