Letošní turistická sezóna, kterou i přes možnost vycestovat do zahraničí bude i tak dost lidí trávit na území naší země, by mohla přispět k příznivějšímu vnímání naší krajiny veřejností.
Pokud se totiž občané nevydají pouze na „profláknutá" a někde už i regulovaná turistická místa a alespoň část svého času věnují skutečnému pobytu v přírodě, narazí v mnoha lokalitách na nové či obnovené rybníky, udržované a revitalizované mokřady, opětovně zmeandrované potoky a menší říčky i na nově vznikající pestřejší lesní porosty.
Od předchozího roku navíc řada takových lokalit v naší krajině přibyla, břehy vodních ploch zarostly, litorální pásma obydleli obojživelníci a na vodní prostředí vázané rostliny včetně hmyzu, který v příslušných biotopech nalezl vhodné podmínky ke své existenci.
Jinými slovy - česká a moravská krajina se zejména v posledních letech nemálo změnila a období prázdnin a letních dovolených je velmi dobrou příležitostí, jak se přesvědčit doslova na vlastní oči o tom, že obvykle kritizované rozsáhlé plochy našich polí zdaleka nejsou jedinou charakteristikou, kterou lze naši krajinu ocejchovat.
Veřejnost by přitom také měla vědět a vidět, že mnohá drobná, ale účelná opatření k zadržení vody v krajině nevytváří jen nějaká nevýznamná „parta nadšenců“, ale že se na značné části z nich přímo finančně podílí stát nebo státní podniky, ať již je to státní podnik Lesy České republiky (Lesy ČR) svým programem „Vracíme vodu lesu“, Vojenské lesy a statky (VLS) s obdobným programem „Živá voda", všechny státní podniky Povodí v rámci revitalizací a renaturalizací větších či menších vodních toků, nebo Státní pozemkový úřad (SPÚ) při realizaci komplexních pozemkových úprav (KPÚ). Na mnoha místech navíc spolupracují státní podniky s místními ochránci přírody. Bohužel, lokální spolupráce se nijak zvlášť nepromítá do celostátní image, kterou stále, a často poněkud nespravedlivě, stát ve všech svých podobách v ochraně přírody a aktivitách s ní spojených má.
Například SPÚ letos přitom v rámci KPÚ předpokládá realizaci zhruba 250 vodohospodářských, protierozních a ekologických opatření podporujících biodiverzitu v celkové výši přes 600 mil. Kč. Pro rok 2021 je pro pozemkové úpravy obecně vyčleněna historicky nejvyšší částka, konkrétně 3 mld. Kč, což je o miliardu více oproti původnímu plánu. Mezi plánované realizace, které by měly být dokončeny v tomto roce, patří podle SPÚ biocentra v katastrálním území (k. ú.) Véklice (Senice na Hané), Rostoklaty (Kolín) vodohospodářská opatření v k. ú. Vítějovice (Prachatice), Studánky u Všerub (Prachatice); biokoridory v k. ú. Velké Bílovice (Břeclav), Holedeč a Stránky (Louny). Za období 2013-2020 bylo přitom podle statistik pozemkovými úřady zrealizováno 292 prvků vodohospodářských opatření, z toho bylo vytvořeno 169 nádrží a poldrů v celkové finanční výši 1,212 mld. Kč. V protierozních opatřeních bylo v daném období zrealizováno 457 prvků v celkové finanční výši 302 mil. Kč a v ekologických opatřeních bylo zrealizováno 628 prvků v celkové finanční výši za 233 mil. Kč.
Výše zmiňované VLS zase nedávno dokončily obnovu dvou historických vodních děl v lesích na Mladoboleslavsku. Malé rybníky Knížecí a Lutovník na Smilovickém potoce nedaleko městysu Loučeň by měly zadržovat vodu v Evropsky významné lokalitě „Pěnovce u rybníka Lutovník“ s výskytem vzácných rostlin.
Obnova rybníčků je součástí programu „Živá voda“ VLS, který u státního podniku běží od roku 2015, přičemž VLS v rámci programu investovaly již více než 100 mil. Kč do budování vodních děl, jako jsou rybníčky, nádrže, ale také napajedla či tůně. V některých lokalitách budují VLS zcela nová vodní díla, například na Šumavě, v Ralsku a Mladé. Asi nejviditelnějším počinem je ale Naučná stezka Olšina, která se stala loni po svém otevření jedním z největších turistických lákadel Šumavy a která se po stavebních úpravách otevřela letos opět v průběhu května veřejnosti.
Celkem 7 322 metrů dlouhá trasa vedoucí po souši, ale především po povalových chodnících mokřady i nad vodní hladinou představuje návštěvníkům unikátní přírodní oblast kolem 600 let starého rybníka, kterou mohou návštěvníci poznávat jen několik let poté, co byl v roce 2016 částečně zpřístupněn vojenský újezd Boletice. V tomto případě jde tak také o důležitou oblast osvěty veřejnosti.
To samé - tedy osvětový a rekreační rozměr revitalizovaných míst, lze říci o některých akcích státního podniku Lesy ČR. Příkladem je loni zpřístupněné nejrozsáhlejší revitalizované rašeliniště Pernink na Karlovarsku nebo Babické rybníky v blízkosti Prahy. Většina projektů z programu „Vracíme vodu lesu" je ale pro veřejnost skryta - často jsou totiž vytvořeny v místech nedostupných pro automobily, veřejnost jako celek (obory) nebo pro návštěvníky, jejichž fyzická kondice neumožňuje příslušné lokality navštívit. Lokalit v rámci programu „Vracíme vodu lesu“ ale velmi rychle přibývá, jak lze zjistit z aplikace na www.vracimevodulesu.cz Uvedený program byl zahájen v roce 2019, výsledkem pak má být více než 350 různých vodohospodářských staveb, jejichž cílem je podpořit funkci lesa jako přirozené zásobárny vody, zpomalit tok vody krajinou a přispět tak k prevenci rizik sucha, to vše za zhruba miliardu korun. Se zadržováním vody v krajině ostatně souvisí i opětovné zalesňování lesů, především pak holin po kůrovcových těžbách. Letos by přitom měly Lesy ČR podle plánu vysadit rekordních 85 mil. sazenic, což je o třetinu více než loni, a to už tehdy byla výsadba rekordní. Dvě třetiny nově vysazovaných porostů navíc tvoří listnaté stromy, pouhou třetinu pak jehličnany, což je ovšem další z mnoha údajů, o kterém se veřejnost zas tak často nedozvídá.
Nejen v samotné krajině, ale také na okrajích našich měst vznikají nové vodní plochy, mokřady a krajinné prvky. Děje se tak, a to docela intenzivně, i na hranicích našeho hlavního města. Jedním z mnoha příkladů jsou třeba Lítožnické rybníky, jejichž revitalizace byla dokončena loni na jaře. Rok poté už je z lokality atraktivní místo k procházkám i k pozorování vodních ptáků, kam lze dojet městskou hromadnou dopravou a zjistit, že to se stavem naší přírody a krajiny, i v blízkosti koncentrované aglomerace, není tak zlé.
Podmínkou k tomu všemu je ale vydat se jinam, než kam obvykle míří proudy lidí „za přírodou“, pod kterýmžto pojmem si bohužel mnozí představí jen městský nebo zámecký park. Atraktivních lokalit s „právem“ nazývat se skutečnou přírodou jsou ovšem u nás tisíce a na tisíce lze už dnes pomalu počítat takové, které jsou výsledkem cílené podpory biodiverzity, zadržování vody v přírodě a pestrosti, která by na mnoha místech v současné době bez zásahu člověka nevznikla.
AGRObase zpravodaj
